Ostatní

Téměř tři čtvrtiny dotázaných se shodují, že cizinci by měli mít možnost v České republice dlouhodobě pobývat, ale pouze za určitých podmínek. Názor, že by zde cizinci vůbec neměli mít možnost dlouhodobě pobývat vyjádřilo 17 % dotázaných a naopak pobyt bez omezení by umožnilo 6 % respondentů.

Cizinci žijící v ČR by se měli přizpůsobit co nejvíce našim životním zvyklostem, myslí si to 56 % respondentů.

CVVM SoÚ položilo v květnového šetření otázky týkající se spokojenosti se životem v místě bydliště. Na otázku „Jak jste celkově spokojen s životem v místě Vašeho bydliště?“ odpovědělo 69 % respondentů, že je s životem v bydlišti spokojeno, 6% vyjádřilo nespokojenost a 25 % je nerozhodných. Dále byla dotázaným položena otázka, zda uvažují o odstěhování z místa bydliště.

Z výzkumu vyplynulo, že městské prostředí by k trvalému bydlení preferovalo 43 % respondentů, venkovské 41 %. Dvě procenta označila jinou možnost a 14 % se nedovedlo rozhodnout. Mezi sídly městského charakteru si dotázaní podobnou měrou zvolili velkoměsta s více než 100 tisíci obyvateli (celkově 15 %) a v města střední velikosti o 20 tisících až 100 tisících obyvatelích (16 %).

Naprostá většina občanů pociťuje hrdost na Českou republiku v souvislosti se sportem (91 %), kulturou (89 %), historií (88 %) a v o něco menší míře i s vědou a technikou (77 %). Jiné důvody jako zdroj pro pocit národní hrdosti vidí jen menšina populace: v případě ozbrojených sil to je 41 %, v případě fungování demokracie či vztahu k cizincům 38 %, v případě politického vlivu ve světě 32 %, v případě sociálního zabezpečení 25 % a v případě ekonomických výsledků dokonce jen 11 %.

U řady činností v rámci péče o děti je nejčastější to, že se oba rodiče na nich podílejí společně nebo že se střídají v závislosti na tom, kdo má momentálně čas, přičemž obecně platí, že spolupodílení se obou rodičů na jednotlivých činnostech v rámci péče o děti je v rodinách současné populace vyšší, než bylo v rodinách předchozí generace. Pokud v rodině ve vztahu k dítěti převažuje v některé z oblastí role jednoho z rodičů, bývá to většinou matka, kdo se dítěti či dětem v daném ohledu více věnuje, i když existují výjimky (např.

O domácnost se Češi podle svých odpovědí nejčastěji starají společně, uvádí to tři pětiny mužů a téměř polovina žen. Pouze nepatrná část mužů uvedla, že většina péče o domácnost leží na nich. Čtvrtina mužů připustila, že většina péče o domácnost je na jejich partnerce, o sobě to však řekla více než třetina žen. Jak je z těchto údajů patrné, buď muži přeceňují svůj podíl na péči o domácnost, nebo naopak ženy jejich přínos nedoceňují.

Diskriminaci v zaměstnání zažilo podle subjektivní výpovědi 35,4 % respondentů. Nejčastějčastější příčinou pocitu znevýhodnění byl věk (47,2 procentních bodů ze sta), vzdělání (38,6 procentních bodů ze sta) a pohlaví (34,5 procentních bodů ze sta). Zdravotní stav uvedlo jako důvod diskriminace necelých 21 dotázaných ze sta a národnost či rasu 2 dotázaní ze sta.

Nejvýznamnější místo ve svém životě respondenti připisují rodinnému prostředí: rodinu označilo za velmi důležitou 83 %, děti 72 % a partnera 71 %. Rodiče jsou velmi důležití pro asi dvě třetiny respondentů (68 %). Pro většinu dotázaných představuje vysokou hodnotu práce - pro 54 % je to velmi důležitá, pro 31 % spíše důležitá sféra. Podobně, jen o něco méně významně, jsou oceňováni přátelé - pro 51 % respondentů hrají velmi důležitou, pro 40 % spíše důležitou roli v jejich životě.

Předmanželské sexuální aktivity jsou českou veřejností hodnoceny velice tolerantně, téměř 50 % respondentů se domnívá, že takové vztahy jsou většinou dobré a dalších 33 % je považuje za vždy dobré. Proti „sexu před svatbou“ se vyslovilo dohromady (většinou a vždy špatné) přibližně 11 % dotázaných.

Naopak postoj k nevěre v manželství zdaleka tak tolerantní není, za vždy špatnou ji označilo 34 % a za většinou špatnou 48 % respondentů.

Se svým osobním životem dnes více než polovina respondentů vyslovuje spokojenost (56 %), 29 % je "ani spokojeno, ani nespokojeno" a u 14 % převažuje nespokojenost. Toto hodnocení se v průběhu posledních pěti let mění jen minimálně. Šetření se zabývalo i rozšířením optimismu a skepse v pohledu na vlastní budoucnost respondenta a jeho nejbližších, na budoucnost obyvatel ČR a lidstva celkově.