Téma úrovně plodnosti v České republice je již od devadesátých let častým námětem odborných, mediálních i politických diskuzí. Důvodem jsou významné změny v populačním vývoji České republiky. Počty narozených dětí začaly v první polovině devadesátých let minulého století ve srovnání s předchozím obdobím klesat. Vedle procesu plodnosti procházel v té době změnami také proces úmrtnosti.
Ukazatel střední délka života (neboli naděje dožití) se začal pro obě pohlaví zvyšovat, což v kombinaci s nízkou úrovní plodnosti znamenalo nárůst počtu i podílu starších lidí v populaci. Tzv. stárnutí populace se pak stává politicko ekonomickým problémem vyvolávajícím nutnost reformy důchodového systému. Avšak zatímco prodlužování naděje dožití je vnímáno jako pozitivní jev, v němž se zrcadlí zlepšování zdravotní péče i životního stylu obyvatelstva, nízká hladina porodnosti je v souvislosti se zabezpečením fungování společnosti vnímána jako jev negativní.