26. února od 17:00 v přednáškovém sále ÚČL AV ČR proslovil Urs Heftrich (Univerzita Heidelberg) přednášku "Reprezentace nacistické genocidy Romů v české literatuře".

Anotace:

Nacistická genocida Romů představovala v Československu téma, jež se oficiálně připomínalo jen nerado. Pro to existuje více důvodů. Za prvé byli do jejího průběhu zapojeny (odhlédnuto od jednoznačně německé ústřední odpovědnosti za tento zločin) místní instance, instance, jež propůjčily anticikanismu jeho nejvyšší, smrtící podobu. Za druhé byla genocida tzv. Cikánů nazírána většinou jen jako průvodní jev šoa. Za třetí panovala za komunismu obecně slabá empatie pro oběti nacistického rasového šílenství. Jako v případě šoa to byla i v případě genocidy Romů obzvláště „krásná“ literatura, jež poprvé narušila toto tabu a zmocnila se ožehavého tématu.

Spolu s tím vzniklo ovšem i nebezpečí estetizace hrůzy. Z děl Theodora Adorna jsme se učili, že umělecké zpracování genocidy „zasáhlo hanbu obětí“: „Z této se něco fabrikuje, umělecká díla, předhozená napospas světu“. Mnozí z tohoto důvodu plédují pro literaturu čistých faktů. Günther Anders ovšem na druhé straně tvrdí: „Jen skrze fictio se může ozřejmit a učinit nezapomenutelným factum a jen skrze jednotlivé případy to, co nelze vyprávět.“

Mezi hrstkou českých spisovatelů, kteří se věnovali traumatické zkušenosti genocidy Romů, vyniká bezpochyby jeden: Bohumil Hrabal. Ve své Příliš hlučné samotě vystupuje proti tabuizaci tématu, jež v jeho době panovala, reflektuje zároveň šance a rizika jeho estetizace – a to v neposlední řadě tak, že vyvolává z kulturní paměti Čechů tradiční stereotypy o Romech.

Přednáška je součástí cyklu Literárněvědné fórum: „Paměť, trauma a jejich narativy“ a bude proslovena v němčině.

Jste srdečně zváni!