Kniha Thomase G. Winnera je významným příspěvkem světové bohemistiky k poznání dějin české literární meziválečné avantgardy. Publikace je rozčleněna do sedmi tematických kapitol, ve kterých Winner představuje nejvýznamnější české avantgardní autory, detailně analyzuje jejich dílo a nastiňuje základní tendence českého meziválečného avantgardního hnutí. Kombinace syntetických výkladových pasáží s podrobnými rozbory vybraných děl, je z čtenářského hlediska velmi užitečná. Publikace kromě toho obsahuje řadu ukázek z analyzovaných literárních textů, přičemž většina z nich byla do angličtiny přeložena vůbec poprvé. V centru Winnerovy pozornosti jsou především umělecká (poetistická) díla Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladislava Vančury.  Z hlediska metodologie se Winner opírá o strukturální přístup Pražské školy (zvl. o strukturální poetiku a estetiku J. Mukařovského a R. Jakobsona). Je proto pochopitelné, že ho zajímá také vztah Pražského lingvistického kroužku k poetismu, respektive k literární avantgardě jako takové. Kniha obsahuje seznam děl českých avantgardních autorů, které jsou aktuálně dostupné v anglickém překladu, mimo to i seznam další doporučené anglicky psané odborné literatury

.