Ostatní

Každý má možnost dosáhnout takového vzdělání, které odpovídá jeho schopnostem. S tímto tvrzením souhlasila více než polovina respondentů, které tazatelé CVVM oslovili v zářijovém průzkumu (spíše souhlasilo 47 %, rozhodný souhlas vyjádřilo 12 % oslovených). Téměř třetina s předloženým výrokem spíše nesouhlasila, 6 % dotázaných tvrzení rozhodně odmítlo. Ve srovnání s výsledky loňského zářijového šetření, v němž jsme respondentům položili stejnou otázku, nedošlo v české veřejnosti k zásadnějšímu názorovému posunu.

V hodnocení úrovně vzdělávání podle jednotlivých typů škol převažuje pozitivní hodnocení nad hodnocením negativním. Nejvyšší úroveň vzdělávání je podle účastníků výzkumu na gymnáziích (23% uvedlo úroveň vzdělávání jako „velmi dobrou“, 53% uvedlo úroveň vzdělávání jako „spíše dobrou“), základních školách (74% pozitivních odpovědí, z nich 12% uvedlo odpověď „velmi dobrá“) a vysokých školách.

V šetření uskutečněném počátkem května 2006 se Centrum pro výzkum veřejného mínění věnovalo otázkám, které se týkaly životního prostředí. Oslovení občané hodnotili, jak se o ochranu životního prostředí starají vybrané státní instituce a ekologické organizace. Nejlepší hodnocení získaly ekologické organizace spolu s obecními úřady. Nejhůře pak byl hodnocen parlament.

V květnu letošního roku bylo do šetření Centra pro výzkum veřejného mínění zahrnuto téma životního prostředí. 41 % dotázaných vždy odevzdává nebezpečný odpad a dalších 30 % tento odpad odevzdává často. Podobně velký podíl respondentů třídí běžný odpad (39 % vždy a 36 % často). U nákupu výrobků šetrných k přírodě, omezování jízdy autem kvůli přírodě a šetření energiemi a vodou kvůli přírodě převládají lidé, kteří takto jednají výjimečně nebo nikdy.

Do květnového výzkumu CVVM byly zařazeny otázky týkající se názorů na životní prostředí. Z výsledků vyplývá, že většina dotázaných (73 %) je spokojena s životním prostředím v místě svého bydliště. Nespokojenost v tomto případě vyjádřila čtvrtina respondentů. S životním prostředím v České republice je spokojena polovina dotázaných, na druhé straně je však téměř polovina nespokojena.

V dubnovém výzkumu jsme se mimo jiné zaobírali problematikou postojů a vztahů populace k romské menšině. Šetření ukázalo, že přes dvě třetiny obyvatel (69 % respondentů) považují soužití romské a neromské populace v ČR za problematické. Podíváme-li na údaje z výzkumů provedených v uplynulých letech, vidíme, že hodnocení vztahu romské a neromské populace se od roku 1997 postupně zlepšuje – ve zmíněném roce hodnotilo soužití s Romy jako špatné 81 % dotázaných.

Spokojenost s životem v místě bydliště vyjádřily asi tři pětiny oslovených občanů, další necelá třetina uvedla, že s životem v místě svého bydliště není ani spokojena, ani nespokojena. Nespokojena s místem svého bydliště je méně než desetina české populace. Lidé jsou většinou spokojeni se zavedením plynu, elektřiny, vody a kanalizace. Na úrovni tří čtvrtin se pohybuje spokojenost se svozem domovního odpadu, s úrovní obchodů a služeb.

Dvě třetiny respondentů vyjadřují nespokojenost se stavem českého zdravotnictví. Za nejproblematičtější považuje česká veřejnost zejména financování veřejného zdravotnictví, hospodaření v oblasti léků a fungování pojišťoven. Vnímání problémů v jednotlivých oblastech zdravotnictví souvisí s životní úrovní. Potřebu reformy resortu deklarují více než 4/5 dotázaných.

Veřejnost je s českým základním a středním školstvím spíše spokojena. Podíl respondentů, kteří se o vzdělávání nezajímají, roste s rostoucím věkem. V oblasti základního a středního školství necítí většina občanů potřebu reforem. Pro reformu se vyjádřilo pouze 36 % respondentů, přičemž vnímání potřeby reforem se nelišilo v závislosti na věku, vzdělání ani politické příslušnosti.

Situace vysokého školství a jeho reforma zejména v oblasti financování je námětem (nejen) politických diskusí. Na rozdíl od diskusí a námětů jsme se však reálné reformy zatím nedočkali. A co si o situaci v českém školství myslí samotní občané? Shrneme-li poznatky o českém vysokém školství, lze konstatovat následující. Přestože mezinárodní srovnání publikovaná například OECD nebo Světovou bankou ukazují, že ČR paří k zemím s nejmenším podílem vysokoškoláků v dospělé populaci a s nejnižším podílem vstupujících na vysoké školy z příslušné věkové skupiny, většina dotázaných se domnívá, že šanci studovat na vysoké škole má u nás dostatečné množství lidí.