Česká literatura 53, 2005/6

Studie

Dušan Prokop: Rýmové útvary a konfigurace Máchova Máje
(769-797)
Studie se zabývá rýmovou výstavbou Máchova Máje. Popisuje nejprve rýmové útvary jako dílčí úseky, z nichž se pak skládá celková rýmová konfigurace odstavců. Analyzuje dále tvarové podoby a typy těchto útvarů a konfigurací a zjišťuje jejich neobyčejnou rozmanitost. Mácha používá v Máji rýmové útvary dvouveršové až sedmiveršové (výjimečně i delší), z nichž zejména čtyřveršové až sedmiveršové mají vždy několik typů a variací, zčásti pravidelných, zčásti nepravidelných. Rýmové konfigurace jsou až na kratší (do 10veršů) zcela individuální, tj. mají vždy jiný rýmový sled a kombinaci rýmových útvarů. Kromě délky lze rozlišovat ještě konfigurace sudé a liché (se sudým či lichým počtem veršů) a zejména pravidelné a nepravidelné. Hranice konfigurace se syntakticky i motivicky kryjí s hranicemi odstavce; hranice rýmového útvaru střídají bez zjevné pravidelnosti shody i neshody s příslušnými syntaktickými či motivickými jednotkami. V další části autor ukazuje na vybraných příkladech případnou významovou relevanci rýmových útvarů a zejména konfigurací. Ta je v součinnosti s ostatními složkami, zejména eufonikou a metrikou a její pozitivní pravděpodobnost roste u nepravidených konfigurací. V závěru autor mimo jiné shrnuje předběžný závěr o o originalitě řešení rýmové skladby v Máchově Máji.

Jan Lukavec: Vliv G.K. Chestertona na myšlení Ferdinanda Peroutky
(s. 798-819)
G. K. Chesterton patřil v Čechách v období první republiky k nejpřekládanějším anglickým autorům. Navzdory svému katolickému vyznání, konzervativní politické orientaci (která jej přivedla až k sympatiím s Mussolinim) a odmítání modernistické kultury byl v našem prostředí většinou pokládán za moderního spisovatele, který oslovoval široké spektrum čtenářů i autorů: autory řadící se k pragmatismu a liberalismu (K. Čapek, F. Peroutka, M. Rutte); příslušníky avantgardní generace (K. Teige, B. Václavek, J. Werich); katolíky jen některé (A. Fuchs, D. Pecka, V. Vodička), z nichž poslední Chestertonovi věnoval monografii, jednostranně zdůrazňující Chestertonovu novotomistickou ispiraci. I když W. James souhlasně citoval Chestertona ve své knize o pragmatismu a na vazby mezi Chestertonem a pragmatismem upozornil ve 20. letech 20. století Polák Borowy, takováto interpretace Chestertonova díla je v zahraničním kontextu vzácností. Oproti tomu v našem prostředí převládla a Chestertona za pragmatistu pokládali i autoři, kteří jej právě z tohoto důvodu odmítali, většinou v rámci jejich polemik s Karlem Čapkem, ať už to byl katolík J. Durych, marxista Z. Nejedlý, nebo F. X. Šalda. Tito autoři odmítali Chestertonovo „maloměšťáctví“, paradoxně však právě Chestertonův odpor k liberální demokracii (vedle fantastičnosti jeho próz) k němu přitahoval B. Václavka. Ferdinand Peroutka (označovat jej jako „liberála“ je v tomto ohledu velmi problematické) s Chestertonem sdílel nedůvěru k tržnímu hospodářství; zatímco Chesterton navrhoval přerozdělení majetku drobným vlastníkům („distributivismus“), Peroutka viděl v socialismu nutný krok směrem k uskutečnění spravedlivější společnosti (socialismus a konzervatismus se ve svém odporu k liberalismu shodovaly). Inspirativní byl pro Peroutku Chestertonův v křesťanství zakotvený důraz na obyčejného člověka a základní rovnost všech lidí. Českému liberalismu období první republiky bývá, částečně oprávněně, vytýkána „nezakotvenost“, Peroutkův zájem o Chestertonovy názory mohl představovat pokus o hlubší metafyzické zakotvení Peroutkových politických názorů. Tento pokus však byl paradoxní v tom, že Peroutka neuznal Chestertonova náboženská východiska.

Texty

John Pier: Druhy ikonicity
(s. 820-838)

Rozhledy

Marcin Filipowicz: Verismus románu Terézy Novákové Děti čistého živého jako ženská realizace žánru vesnického románu období realismu
(s. 839-851)

Alice Jedličková: Naratologické marginálie české teorie literatury
(s. 852-661)

Recenze

Michaela Bečková: Hledání domova
(Richterová, Sylvie: Místo domova. Brno, Host 2004. 230 stran.)
(s. 862-866)

Jakub Češka: Artificiálnost znaků
(Barthes, Roland: Mytologie. Přeložil Josef Fulka. Praha, Dokořán 2004. 170 stran.)
(s. 866-869)

Jiří Rambousek: Paměti Alberta Pražáka
(Pražák, Albert: Politika a revoluce (Paměti), edd. Miloš Zelenka a Stanislav Kokoška. Praha, Academia 2004. 254 strany.
(s. 869-876)

Josef Fulka: Román jako mimesis a mathesis
(Malinovská-Šalamonová, Zuzana: Román ako mimesis a mathesis (na príklade románovej tvorby Hervého Bazina). Prešov, Filozofická fakulta 2001.)
(s. 876-881)

Zdeněk Smolka: Noch einmal
(Vojvodík, Josef: Od estetismu k eschatonu. Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat. Praha, Academia 2004. 384 strany; Vojvodík, Josef: Symbolismus im Spannungsfeld zwischen ästhetischer und eschatologischer Existenz. Motivische Semantik im lyrischen Werk von Otokar Březina. München, Verlag Otto Sagner 1998. 357 stran. )
(s. 881-886)

Kronika a glosy

Aleš Haman, Zuzana Stolz-Hladká, Irine Wutsdorfová Třetí kongres literárněvědné bohemistiky
(s.887-895)

-vlk-: O literárním životě a jeho institucích
(s. 895-898)

Jiří Flaišman Korespondence Františka Hrubína s Václavem Černým
(s. 898-899)

Petr Pavlovský Kritika za každou cenu. Ale za jakou?
(s. 899-903)

Informatorium
(s. 903-908)