Činnost korektora kléru, jehož poprvé ustanovil arcibiskup Arnošt z Pardubic (1343–1364), se od jednorázových pověření postupně přeměnila ve stálý úřad trestního soudce nad duchovenstvem, jenž zahrnul některé z pravomocí arcijáhnů. Svébytný úřad zůstal církevně správním specifikem pražské arcidiecéze. Edice zpřístupňuje jediný svazek korektorových akt, který z jeho činnosti dochoval. Ten zahrnuje léta 1407–1410, tedy přibližně druhou polovinu episkopátu arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka (1403–1411). Korektorova akta doplňují trojici řad již z větší části vydaných úředních knih pražského arcibiskupství (Libri confirmationum, Libri erectionum, Acta iudiciaria) a jsou tak významným a jedinečným pramenem pro poznání (nejen) církevních dějin tohoto období.

Samosprávní předpisy statutární povahy byly pro středověké univerzity základními pravidly vnitřní organizace a v případě fakult i závaznými směrnicemi pro výuku, zkoušky a udílení akademických titulů. První rámcová statuta vysokému učení Karlovu vydal jeho kancléř v osobě pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic roku 1360. Krátce poté si nejen univerzita, ale i její čtyři fakulty a přidružené koleje postupně schvalovaly a upravovaly vlastní statuta, z nichž některá si ve svých podstatných částech udržela platnost až do počátku 17. století. Z původního početného souboru pražských univerzitních statut se dochovala jen část, i ta je však prvořadým pramenem pro dějiny pražského vysokého učení a jeho výuky. Neméně to platí i pro Akta rektorů, jež byla se statuty zapisována do průběžně vedené úřední knihy. Souborné vydání těchto pramenů z let 1360–1614 zahajuje novou ediční řadu širšího chronologického i tematického zaměření, která bude postupně zacelovat bílá místa a mezery v dokumentaci dějin Univerzity Karlovy.

V nové knize edice Dny, které tvořily české dějiny autor živě a barvitě líčí událost, která je obecně známá především z Vávrova filmu Jan Hus, totiž zatčení a popravu tří mladíků, kteří se „provinili" vyrušováním při kázání v kostele. Celá událost je zasazena do širokého kontextu tzv. odpustkových bouří v Praze roku 1412 a jejich důsledků, včetně kostnického koncilu. Autor, vědecký pracovník Centra medievistických studií při Filosofickém ústavu AV ČR, se zabývá též „druhým životem" tří popravených mládenců v paměti následujících staletí. Kniha nejen přináší některé nové poznatky, ale navíc je psána velmi přístupným a svěžím stylem.

Karel IV. dnes představuje monument českých dějin, jenž je vytesán z mramoru obdivu a tradovaných klišé. Kniha představuje tohoto panovníka nejen v politickém a kulturním kontextu jeho doby, ale také přibližuje ideje, na nichž zakládal prezentaci své osoby. Vedle základního vylíčení císařova života v souřadnicích událostí 14. století autor také podrobně analyzuje způsoby, jejichž prostřednictvím Karel IV. a jeho rádci dokázali formulovat obraz vládce, který je i po mnoha staletích respektovaný a dnes přijímaný snad ještě více než kdykoliv předtím.

Výroční publikace Centra medievistických studií shrnuje působení tohoto interdisciplinárního pracoviště v posledním desetiletí a navazuje tak na brožuru
Centrum medievistických studií. Badatelství, doktorandská výchova, mezinárodní spolupráce 1998–2008. Přináší evidenci a podrobný popis projektů, vydaných
publikací, konferencí, akcí pro doktorandy a veškerých významnějších aktivit CMS. Publikace je opatřena i bibliografiemi pracovníků a bohatou obrazovou dokumentací.

Výpravná publikace Sedm věží. Karel IV. pohledem akademiků (1316–2016) vznikla na základě stejnojmenné výstavy, která se konala v hlavní budově Akademie věd České republiky ve dnech 6. dubna až 11. května 2016. Prostřednictvím několika vybraných témat představuje osobnost Karla IV. v probíhajících výzkumných programech Akademie věd ČR a důstojným způsobem tak připomíná 700. výročí jeho narození. Osnovu výstavy tvořilo sedm hlavních tematických okruhů, jež zvlášť upozorňovaly na přínos jednotlivých pracovišť a ústavů AV ČR k výzkumu karlovské doby. Podobně jako výstava je i předkládaná monografie rozdělena do sedmi oddílů. Krátké předělové texty představují stručný vhled do dané problematiky. Důraz je ovšem kladen zejména na studie zpřístupňující nejnovější výzkumy předních českých odborníků. Protože součástí každé kapitoly jsou také katalogová hesla k předmětům, jež byly vystaveny v rámci expozice Sedm věží, slouží tato pojednání i jako vodítko pro zasazení prezentovaných předmětů do širšího kontextu.

K vydání této popularizační knížky nás inspirovalo množství pozitivních ohlasů na stejnojmennou výstavu v Městském muzeu v Čelákovicích z přelomu let 2016/2017. Brožurka obsahuje upravené a o novinky doplněné texty autorů výstavních panelů a shrnutí v angličtině. Seznámí čtenáře se základními informacemi o výzkumu čelákovického pohřebiště s takzvanými „projevy vampyrismu" z roku 1966, pomocí fotografií a map ho zavede na místo nálezu a především mu populární formou představí aktuální vědecké metody a výsledky, které vedly k nové interpretaci tohoto mediálně známého pohřebiště.

Vzdálenosti ve světě 14. století byly větší než ty, které vnímá člověk dnešního světa. Některé kontinenty o sobě ještě vzájemně nevěděly, komunikace na delší vzdálenosti byla otázkou týdnů, měsíců či let. Přesto je navýsost zajímavé se zamyslet, jak v jednotlivých částech světa v určitém okamžiku fungovaly vybrané fenomény. Ve výpravné monografii Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi se tázání soustřeďuje na otázku vytváření a zdrojů panovnické autority stejně jako na teoretické koncepty, praxi a reprezentaci legitimity vládní moci. Více než třem desítkám historiků, orientalistů, filologů a kulturních antropologů, kteří se dlouhodobě zabývají studiem dějin a kultur oblastí velice prostorově a myšlenkově vzdálených, se podařilo dát dohromady víceméně komplexní pohled na to, jak se legitimita moci formovala a vstupovala v platnost v různých paralelně existujících kulturních a politických systémech napříč kontinenty. Před čtenářem se tak vynořuje plastický obraz světa 14. století nejen v jeho geografické a sociokulturní různorodosti, ale také v množství historických, filozofických a ideových tradic, jež spoluvytvářely kulturní prostředí v daných regionech. Autoři i editoři publikace se přitom cíleně snažili překonat primárně evropocentrické vnímání evropské historie. Slovo zde proto dostávají i kultury a tradice u nás dosud v širším povědomí méně známé, jejichž studium může do našeho pohledu na středověký svět a jeho jednotlivé části vložit jiné perspektivy a nové impulzy.