‘Tvrzení o vymírání náboženství jest terminologický sebeklam.‘ Příspěvek k české sociologii náboženství v podání Emanuela Chalupného

Studie přibližuje životní osudy a dílo významného českého sociologa meziválečného
období Emanuela Chalupného (1879–1958). Již z nástinu jeho biografi
e je patrné, že šlo o vysoce kontroverzní, houževnatou až sveřepou postavu,
která nehodlala ustupovat nikomu a ničemu, čímž si Chalupný vytvořil velkou
řadu nepřátel. Jeho vlastní mimořádně rozsáhlé sociologické dílo je přitom
dnes již antikvované, přesto v něm lze nalézt řadu originálních podnětů, které
dobovým kritikům namnoze unikaly. Jedním z nich je Chalupného sociologie
náboženství vycházející z originálního domýšlení Augusta Comta a navazující
na T. G. Masaryka. Chalupný oceňoval jak individuální mystiku, tak propracovanou
církevní organizaci a dokázal postřehnout náboženské dimenze uměleckých
děl, především literárních, i politických forem „náhradních náboženství“.
Jeho vztah k náboženství přitom alespoň do určité míry vyvěral z jeho osobní
religiozity vyvíjející se v kontextu – ne vždy v souladu – s ne/náboženskými názory
českých intelektuálů jeho doby. I tato dimenze Chalupného osobnosti je
přitom v textu zkoumána, nakolik to umožňují prameny, stejně jako nešťastný
závěr jeho života po nástupu komunistického režimu.