Instituce a politici

Již několik měsíců se největší důvěře českých občanů těší prezident naší země. Důvěru mu vyjadřují tři čtvrtiny dotázaných. Nejvýznamnější nárůst důvěry zaznamenala v našem zářijovém šetření česká vláda, když jí důvěru vyjádřila více než třetina respondentů. Nejmenší podíl důvěřujících mají obě komory Parlamentu. Poslanecká sněmovna se jeví jako důvěryhodná přibližně čtvrtině občanů, Senát pak pouhé pětině.

V rámci červnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR jsme se českých občanů mimo jiné zeptali, jak důvěřují některým českým a evropským institucím. Svou důvěru či nedůvěru mohli respondenti vyjádřit na škále 1 až 10, kde 1 znamenalo, že dané instituci dotázaný vůbec nedůvěřuje, a 10 znamenalo, že dané instituci důvěřuje absolutně.

Již několik měsíců se největší důvěře českých občanů těší prezident naší země. V červnovém šetření mu důvěru vyjádřily téměř tři čtvrtiny dotázaných. Pokles důvěry zaznamenala podle našeho posledního šetření zejména česká vláda, které nyní důvěřuje pouze čtvrtina českých občanů. Ještě o něco méně důvěryhodná se obyvatelům naší země jeví Poslanecká sněmovna a Senát.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR zjišťovalo v květnové šetření, zda dotázaní důvěřují vybraným ústavním činitelům. Předložený seznam tentokrát obsahoval jména 21 politiků (všichni členové vlády, prezident, ombudsman, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny).

Mezi našimi vrcholnými politiky je nyní jako nejdůvěryhodnější hodnocen prezident Václav Klaus.

Již několik měsíců se největší důvěře českých občanů těší prezident naší země. České vládě nyní důvěřuje více než třetina občanů, Poslanecké sněmovně pak více než čtvrtina. Nejméně důvěryhodnou institucí je podle dotázaných Senát, jemuž důvěřuje jen 23 % obyvatel ČR. Důvěra občanů v krajské a obecní zastupitelstvo zůstává poměrně stabilní.

V dubnu 2004 se těšil největší důvěře dotázaných prezident. Od nástupu Václava Klause do funkce důvěra občanů k prezidentovi neustále rostla a nyní se tento nárůst zřejmě zastavil. Prezidentovi republiky důvěřují v posledních měsících přibližně tři čtvrtiny obyvatel ČR. Nadpoloviční většina občanů vyslovila v dubnu 2004 důvěru také svému obecnímu zastupitelstvu, krajská zastupitelstva jsou důvěryhodná pro 39 % dotázaných.

Několikrát do roka se dotázaných ptáme, zda vybraným politickým osobnostem důvěřují. Seznam tentokrát obsahoval 27 jmen politiků, kteří stojí v čele stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Mezi zástupci ČSSD Stanislavem Grossem (58 % důvěřujících) a premiérem Špidlou (31 %) na čele žebříčku popularity figuruje Miroslav Topolánek (40 %). Následují ministr zahraničí Cyril Svoboda a Jan Zahradil (shodně 30 %), předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (29%) a Miroslava Němcová (27 %), dále čtyři politici s přesně čtvrtinovou důvěrou (zástupci ODS Tlustý a Nečas, Kasal z KDU-ČSL a Ransdorf z KSČM).

Podobně jako v minulých měsících se i v březnu 2004 těšil největší důvěře obyvatel ČR prezident. Důvěra občanů k prezidentovi neustále roste a nyní mu vyslovují důvěru už více než tři čtvrtiny dotázaných, což je nejvíc od jeho nástupu do funkce. Nadpoloviční většina občanů důvěřuje také svému obecnímu zastupitelstvu, krajská zastupitelstva jsou důvěryhodná pro 44 % dotázaných.

V únorovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR obšírně věnovalo problematice postavení prezidenta ČR. Všech respondentů jsme se nejprve zeptali na to, jaký způsob volby prezidenta je podle jejich mínění nejvhodnější pro Českou republiku.

U veřejnosti jako celku i u všech významně zastoupených dílčích skupin populace je nejčastějším názorem, že prezidenta republiky by měli volit všichni voliči.

Pokud jde o to, s kým by prezident ve své funkci měl nebo neměl navazovat přímé kontakty, veřejnost jako bezproblémové vnímá především kontakty s občany obecně (91 % ano, 7 % ne) nebo – v menší míře – se sociálně slabšími skupinami populace (67 % ano, 25 % ne). V politické sféře pak zřetelně převažující souhlas provázel přímé styky se stranami vládní koalice (72 % ano, 23 % ne), s nejsilnější politickou stranou (63 % ano, 31 % ne) nebo s opozičními stranami zastoupenými v parlamentu (61 % ano, 32 % ne), ale už nikoli kontakty s mimoparlamentní opozicí (40 % ano, 50 % ne) či se stranou politicky nejbližší prezidentově osobě (33 % ano, 59 % ne).