Skrz hluboké hvozdy a temná údolí. Popisy rostlin a míst v renesanční přírodovědě

Mgr. Lucie Čermáková, Ph.D. (Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK)

Pořádá Oddělení pro pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku

plakát ke stažení

Příspěvek se zaměří na nové metody popisu, sběru a uchovávání přírodnin (zejména rostlin), které se prosazovaly v renesanční přírodovědě. Především budou diskutovány informace o lokalitách, v nichž se konkrétní druhy rostlin vyskytují, a příspěvek se pokusí vysvětlit, proč byly tyto údaje v rámci renesančních popisů rostlin důležité. Řada učenců se ve svých spisech zabývá otázkou, jak vlastně kvality místa ovlivňují kvality dané rostliny. Některé znaky (barva, chuť atp.) se vlivem prostředí mění, což vede k úvahám o rozlišení substanciálních a akcidentálních znaků a o definici druhu vůbec. To se týká nejen vzhledu, ale například i léčivých účinků rostliny; rovněž z pohledu medicíny má tedy tato informace váhu. Kromě děl autorů zaměřených především na popisy rostlin – tedy domény především historia naturalis (Pietro Andrea Mattioli, Charles de l'Écluse, Giovanni Pona a další) si příspěvek všímá i spisů, které se věnují filosofickému pozadí dané problematiky (Andrea Cesalpino, Julius Caesar Scaliger, Giambattista della Porta).