Ostatní

Do květnového výzkumu CVVM byly zařazeny otázky týkající se názorů na životní prostředí. Z výsledků vyplývá, že většina dotázaných (73 %) je spokojena s životním prostředím v místě svého bydliště. Nespokojenost v tomto případě vyjádřila čtvrtina respondentů. S životním prostředím v České republice je spokojena polovina dotázaných, na druhé straně je však téměř polovina nespokojena.

V dubnovém výzkumu jsme se mimo jiné zaobírali problematikou postojů a vztahů populace k romské menšině. Šetření ukázalo, že přes dvě třetiny obyvatel (69 % respondentů) považují soužití romské a neromské populace v ČR za problematické. Podíváme-li na údaje z výzkumů provedených v uplynulých letech, vidíme, že hodnocení vztahu romské a neromské populace se od roku 1997 postupně zlepšuje – ve zmíněném roce hodnotilo soužití s Romy jako špatné 81 % dotázaných.

Spokojenost s životem v místě bydliště vyjádřily asi tři pětiny oslovených občanů, další necelá třetina uvedla, že s životem v místě svého bydliště není ani spokojena, ani nespokojena. Nespokojena s místem svého bydliště je méně než desetina české populace. Lidé jsou většinou spokojeni se zavedením plynu, elektřiny, vody a kanalizace. Na úrovni tří čtvrtin se pohybuje spokojenost se svozem domovního odpadu, s úrovní obchodů a služeb.

Dvě třetiny respondentů vyjadřují nespokojenost se stavem českého zdravotnictví. Za nejproblematičtější považuje česká veřejnost zejména financování veřejného zdravotnictví, hospodaření v oblasti léků a fungování pojišťoven. Vnímání problémů v jednotlivých oblastech zdravotnictví souvisí s životní úrovní. Potřebu reformy resortu deklarují více než 4/5 dotázaných.

Veřejnost je s českým základním a středním školstvím spíše spokojena. Podíl respondentů, kteří se o vzdělávání nezajímají, roste s rostoucím věkem. V oblasti základního a středního školství necítí většina občanů potřebu reforem. Pro reformu se vyjádřilo pouze 36 % respondentů, přičemž vnímání potřeby reforem se nelišilo v závislosti na věku, vzdělání ani politické příslušnosti.

Situace vysokého školství a jeho reforma zejména v oblasti financování je námětem (nejen) politických diskusí. Na rozdíl od diskusí a námětů jsme se však reálné reformy zatím nedočkali. A co si o situaci v českém školství myslí samotní občané? Shrneme-li poznatky o českém vysokém školství, lze konstatovat následující. Přestože mezinárodní srovnání publikovaná například OECD nebo Světovou bankou ukazují, že ČR paří k zemím s nejmenším podílem vysokoškoláků v dospělé populaci a s nejnižším podílem vstupujících na vysoké školy z příslušné věkové skupiny, většina dotázaných se domnívá, že šanci studovat na vysoké škole má u nás dostatečné množství lidí.

K významným českým osobnostem z historie či současnosti dotázaní řadí především Karla IV., T. G. Masaryka, V. Havla, J. A. Komenského a J. Husa. Jako vrcholné období českých dějin respondenti nejčastěji označují dobu panování Karla IV. (38 %), první republiku (16 %), národní obrození (10 %) a husitství (9 %). Za nejvýznamnější události pro český národ od konce první světové války jsou českou veřejností považovány tzv.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na to, co si myslí o státních svátcích a jejich slavení. Z šetření vyplynulo, že pro tři čtvrtiny Čechů (resp. pro 76 % při součtu odpovědí rozhodně důležité a spíše důležité) je důležité si státní svátky připomínat, 19 % naopak považuje oslavy státních svátků za nedůležité. Že je rozhodně důležité slavit státní svátky, si statisticky významně častěji myslí lidé šedesátiletí a starší, zatímco respondenti ve věku 15-29 volili častěji než lidé z jiných věkových kategorií odpověď „spíše nedůležité“.

Přibližně tři čtvrtiny českých občanů mají blízký či dokonce velmi blízký vztah ke své čtvrti či vesnici, ke svému městu, k regionu, v němž žijí, k České republice i Evropě. Více než tři čtvrtiny českých občanů by si v případě možnosti volby vybrali k životu Českou republiku. Naopak naši zemi by si pro svůj život nezvolilo 16 % obyvatel starších 15 let.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na jejich pocity hrdosti či studu, které souvisejí s Čechami – s jejich politickým uspořádáním, s vybranými oblastmi společenského a kulturního života či s národními dějinami.

Z šetření vyplynulo, že nejvíce jsou Češi hrdí na český sport – uvedlo to 89 % respondentů (při součtu odpovědí „velmi hrdý a docela hrdý“).