Česká literatura 67, 2019/1

Studie / Studies

MAŁGORZATA GORCZYŃSKA [Uniwersytet Wrocławski; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

„Vše se modlí u mne…“. Litanické formy v díle Bohuslava Reynka

Text přibližuje vývoj litanických stylizací v tvorbě Bohuslava Reynka (1892–1971), a to počínaje sbírkou Žízně (1921) až po posmrtně vydanou sbírku Odlet vlaštovek (1980). Autorka sleduje proces interiorizace litanie, jenž se projevuje postupným upouštěním od vnějších znaků litanické formy (respektive jejích literárně konvencionalizovaných atributů), dál však zůstává zachována spojitost s ideovým základem žánru. Přes počáteční závislost na francouzských vzorech (Paul Claudel, Charles Péguy aj. – významnou roli zde sehrály Reynkovy překladatelské zkušenosti) i vybraných inspiracích domácích (Jakub Deml) se básník poměrně rychle osamostatnil (důkazem jsou Reynkovy „nelitanické“ překlady Georga Trakla). Reynek ve svých stylizacích neustále experimentoval, dodával svým litaniím nejrůznější podoby, ať už formou verše, versetu nebo prózy. Významnou roli přitom sehrála technika apozice vypracovaná v době, kdy vznikala sbírka Smutek Země (1924). Proměny se týkaly i emocionálního tónu jednotlivých textů (výraznou tendencí je přechod od „jasného“ k „temnému“ ladění) či konstrukce předmětu-adresáta litanií (jen první díla tohoto typu mají charakter striktně modlitební). Podrobná analýza těchto proměn umožňuje zachytit kontinuitu celého procesu a v rozmanitosti litanických forem v Reynkově tvorbě nalézt určitý stálý, osobitý rys.

"Everything here is at prayer…". Litanical forms in the work of Bohuslav Reynek

This text presents the development of litanical stylizations in the work of Bohuslav Reynek (1892–1971), from his Žízně (Thirsts, 1921) collection to his posthumously publishedOdlet vlaštovek (Departure of the Swallows, 1980)collection. The author follows the process involved in the interiorization of litany, which is manifested in ongoing abandonment of the external signs of litanical form (or its conventionalized literary attributes), while the connection with the ideational basis of the genre remains preserved. Despite his initial dependence on French models (e.g. Paul Claudel and Charles Péguy — and a significant role was also played here byReynek's translation experience) and particular sources of inspiration at home (Jakub Deml), the poet quite quicklyfound hisindependence (evidence of which includesReynek's "unlitanic" translations of Georg Trakl). With his stylizations, Reynek continually experimented, adding various forms to his litanies in verse, verset or prose, while an important role was also played by his technique of apposition, which he elaborated when he was writing his collection Smutek Země (Earth's Grief, 1924). These changes also affected the emotional tone of individual texts (e.g. one prominent trend was his shift from 'bright' moods to 'dark' ones) or the construction of an object-addressee litany (only the first works of this kind have a strictly prayer-like character). A detailed analysis of these changes enables us to focus on the continuity of the entire process and thus to find a certain ongoing originality in the variety of litanic forms in Reynek's work.

PAVEL JANOUŠEK [Ústav pro českou literaturu AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Hry o požáru. Protektorátní drama jako příklad alegorické komunikace

Studie je věnována trojici dramat, které během okupace, tedy v čase, kdy byla literární a divadelní komunikace velmi silně regulována protektorátní a říšskou cenzurou, pracovaly s obdobně pojatým motivem požáru, jenž ohrožuje existenci rodinného podniku (přádelny, mlýnu či továrny). Dvě z nich – Hra na schovávanou (1939) Olgy Scheinpflugové a Červený mlýn (1940) Richarda Wernera – tento motiv použily jako snadno srozumitelný jinotaj, což jim umožnilo prostřednictvím zdánlivě „nezávadného“ privátního syžetu vyjádřit pocity národního ohrožení za dané politické situace a apelovat na soudržnost nás, Čechů, jakož i vyjádřit svůj názor na to, „proč jsme se to této situace vůbec dostali“. Rozdíl mezi nimi byl přitom dán tím, že Scheinpflugová patřila k obhájcům předválečné liberální demokracie, zatímco Werner na ni spíše útočil. Drama třetí, Zámek Miyajima (1944), sice působí jako zdánlivě apolitická „ibsenovská“ hra bez aktuálních konotací, nicméně i ona v danou chvíli vyjadřovala postoj své autorky Olgy Barényiové: ženy, která se s protektorátním režimem identifikovala natolik, že se začala vůči Čechům a češství vymezovat. Analýzou a komparací trojí odlišné práce s jedním motivem je tak možné ukázat, jak se rozdílné autorské pozice v rámci jinotajná komunikace promítají do významové, myšlenkové a dějové konstrukce jednotlivých literárních děl.

Plays about fires. Protectorate drama as an example of allegorical communication

This study focuses on three dramas written during the occupation (i.e. at a time when drama and literary communication were very stringently regulated by Protectorate and Reich censorship), each dealing with the motif of a fire threatening the existence of a family business (a laundry, a mill and a factory), and each conceived in a similar fashion. Two of them — Hra na schovávanou (Hide and Seek, 1939) by Olga Scheinpflugová and Červený mlýn (The Red Mill, 1940) by Richard Werner — used this motif as an easily understandable allegory, which by means of this seemingly 'innocuous' private sujetenabled them to express the sense of national jeopardy felt within that political situation and to appeal to the Czechs' sense of solidarity, as well as to express their views on ''how we got into this situation in the first place'', the difference between them being that Scheinpflugová was a defender of prewar liberal democracy, whereas Werner was, if anything, attacking it.Although the third drama Zámek Miyajima (Miyajima Castle,1944), appears to be an apolitical Ibsenesque play without any topical allusions, at the time in question it also expressed the attitude of its author Olga Barényiová, a woman who identified with the Protectorate regime to such an extent that she started to come out against Czechness and the Czechs. Hence analysis and comparison of these three different works which share a single motif can show how the differing authors' positions within their allegorical communications are reflected in the semantic, ideational and plot structures of the individual literary works.

DANIEL JUST [Bilkent University; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Literatura a život. Sebestylizace jako strategie v autobiografických a esejistických textech Bohumila Hrabala

Hrabal často zdůrazňuje, že jeho tvorba je pevně zakořeněna ve skutečnosti. Tvrdí, že je založena buď na tom, co se stalo jemu, nebo na tom, co slyšel od jiných lidí a s čím se ztotožnil do té míry, že s tím splynul. Tento důraz na nerozdělitelné pouto mezi literaturou a skutečným životem je nejsilnější v jeho pozdějších autobiografických a esejistických textech, v nichž o sobě píše přímo, a nikoli již jako dříve skrze vypravěče a literární postavy. V těchto textech se také systematičtěji zamýšlí nad tím, co znamená být spisovatelem, jak se on sám jako spisovatel vyvíjel a jaké jsou jeho cíle v psaní a v životě obecně. Příznačné pro tyto texty je, že je nelze redukovat na to, co nám v nich Hrabal říká, neboť se zde nezřídka stylizuje do různých podob a využívá řadu dalších typicky literárních technik. O čem a jak Hrabal v těchto textech píše a proč se neustále vrací k problému vztahu mezi literaturou a životem, je projevem jeho snahy vyrovnat se s tím, co ho tíží. Literatura se pro něho stává formou adaptivní strategie jak vyřešit svou chronickou neschopnost být v přítomném okamžiku.

Literature and life. Autostylization as a strategy in the autobiographical and essayistic texts of Bohumil Hrabal

Hrabal often emphasizes that his work is firmly anchored in reality. He says that it is based either on what had happened to him, or what he had heard from other people and had identified with to such an extent that he merged in with it. This emphasis on the indivisible link between literature and real life is strongest in his later autobiographical and essayistic texts in which he writes directly about himself and not through narrators or literary characters as he did previously. In these texts he also thinks more systematically about what it means to be a writer, how he himself developed as a writer and what his objectives were in writing and in life in general. Characteristically, these texts cannot be reduced to what Hrabal says to us in them, as he frequently stylizes himself in various forms and makes use of a number of other typically literary techniques. What Hrabal writes about and how and why he keeps coming back to the problem of the relationship between literature and life is a sign of his efforts to come to terms with what is weighing him down. For him literature becomes a kind of adaptive strategy to deal with his chronic inability to be in the present moment.

Rozhledy / Horizons

GRZEGORZ NIEĆ — JIŘÍ TRÁVNÍČEK [Uniwersytet Jagielloński – Ústav pro českou literaturu AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Polské čtenářství v časech digitálních… a ak se o něm přemýšlí

Polské čtenářství v časech digitálních… a jak se o něm přemýšlí
Studie se zabývá současnou polskou čtenářskou kulturou. Autoři se zaměřují na tři oblasti: (1) na výzkumy Národní knihovny, zejména ve vztahu ke čtení digitálnímu; (2) na novou polskou Encyklopedii knihy (Encyklopedia książki), dílo kolosálního objemu i záběru a navíc na nějakou dobu zafixovaný stav dobového myšlení o knize a jejím sociálním oběhu; (3) na některé dílčí inspirace z polské reflexe a tamějších debat na téma čtení v digitální době. Všechny tyto tři oblasti sledují na pozadí současné situace české. Snaží se zjistit, jaké socio-kulturní příčiny má současný stav velkého poklesu, přičemž se soustřeďují především na velký propad lidí s vysokoškolským vzděláním z populace 40–. Část studie je věnována i digitálnímu čtení – tomu, jak se rozvíjí a které oblasti polského čtenářství jsou jim zasaženy nejvíce. Souhrnně konstatují, že třebaže se polskému čtenářství daří mírně snižovat vnitřní socio-demografické prahy (tj. funguje v něm postupná vnitřní inkluze), samo jako celek se dostává do sociální exkluze.

Polish reading in digital times… and what is thought of it

This study deals with contemporary Polish reading culture. The authors focus on three areas: (1) research at the National Library, particularly in relation to digital reading; (2) the new Polish Encyclopedia of Books (Encyklopedia książki), a work of colossal size and scope, as well as the state of current thinking on books and their social circulation, which has been fixed for some time; and (3) some individual sources of inspiration from Polish reflections and discussions on reading in the digital age. The authors examine all three areas against the backdrop of the current Czech situation, while endeavouring to ascertain the sociological causes behind the current large decline, and focusing primarily on the substantial reduction in graduates from the 40– population. One part of the study also focuses on digital reading, i.e. on how it is developing and which sectors of the Polish readership it most involves. They conclude that although the Polish readership has succeeded in slightly reducing the internal socio-demographic threshold (i.e. with the operation of progressive internal inclusion), as a whole it is fallinginto social exclusion.

Recenze / Reviews

Jiří M. Havlík: Jan Fridrich z Valdštejna. Arcibiskup a mecenáš doby baroka — LUKÁŠ M. VYTLAČIL

Václav Petrbok (ed.): Arnošt Vilém Kraus (1859–1943) a počátky české germanobohemistiky — MICHAEL WÖGERBAUER

Eduard Burget: Dramatik na pranýři, Podivný osud spisovatele Františka Zavřela — PAVEL JANOUŠEK

Antonín K. K. Kudláč: Barvy černobílého světa. Studie o vybraných žánrech současné české populární literatury — PAVEL ŠIDÁK

Kronika / Chronicle

Neznámá slovanská avantgarda — MARKÉTA KITTLOVÁ

O díle a myšlení Egona Bondyho — ROMAN KANDA

Vladimír Svatoň (19. července 1931 — 26. prosince 2018) a jeho kontury kulturního vědomí — TOMÁŠ GLANC

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory