Češi často navštěvují lékaře a neradi odcházejí bez předpisu

1.           Vztah mezi pracovním a soukromým životem
Česká republika se řadí k zemím, kde jsou pracující málo spokojeni s podmínkami pro dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Muži se cítí příliš unaveni z práce a častěji uvádějí, že partnerce někdy vadí jejich pracovní zatížení. Ženy si spíše stěžují, že jim rodinné povinnosti někdy nedovolují soustředit se na práci. Vysoký podíl pracujících také vnímá svoji práci jako nejistou.

2.           Ageismus a mezigenerační vztahy
Česká republika je ve srovnání s ostatními evropskými státy výrazně věkově strukturovaná a ageistická. Mládí v Česku končí průměrně ve čtyřiceti letech, stáří začíná přibližně v šedesáti. S jednotlivými věkovými skupinami se přitom pojí různé předsudky, různý sociální status a jejich zástupci pociťují různou míru věkové diskriminace.

3.           Zdraví a vyhledávání zdravotní péče
Česká republika patří mezi společnosti s relativně vysokým počtem lékařů na počet obyvatel a Češi drží evropský primát v průměrném počtu návštěv u lékaře. Češi – na rozdíl od dalších evropských národů – očekávají, že lékařské intervence jsou potřeba i v případě běžných onemocnění. Jsou také zklamaní, pokud odcházejí z ordinace bez předpisu.

4.           Ekonomická morálka
Co se týče ekonomické nepoctivosti, Češi patří k v Evropě k průměru. Nejčastěji se dopouštěli placení bez účtenky za účelem vyhnutí se daním. V Evropě jde o nejčastější prohřešek a nejvíce ho přiznávají Islanďané, nejméně pak Portugalci. Naopak nejčastějšími prohřešky, kterým lidé čelí, je balení potravin tak, aby nebylo poznat, že jsou zkažené, a předražení práce ze strany řemeslníků a opravářů.

5.           Postoje k sociálnímu zabezpečení
Systém sociálního zabezpečení podle Čechů pomáhá zachovat životní úroveň lidí v nouzi, ale jeví se i jako snadno zneužitelný. Poskytované sociální dávky a služby v České republice podle respondentů nesnižují ochotu lidí pečovat o rodinu.

6.           Důvěra v instituce a sociální důvěra
Za posledních deset let došlo v České republice k nárůstu nedůvěry v instituce, který se týká převážně politických institucí a politiků. Mírně poklesla i důvěra v policii, ale důvěra v právní systém mírně vzrostla. Mezinárodní srovnání ukazuje, že pokles důvěry v politické instituce a politiky není jen českým jevem, ale potýká se s ním v současné době velká část Evropy a zejména země silně zasažené ekonomickou krizí.

7.           Legitimita policie a trestních soudů
Podle mezinárodního srovnání je česká policie hodnocena velmi dobře jak v oblasti prevence trestné činnosti, tak v dopadání pachatelů trestných činů. Lidé se však jen zřídka s policií shodnou v pohledu na to, co je správné a co špatné, a nemají pocit, že by s ní sdíleli stejné hodnoty. České trestní soudy si v mezinárodním srovnání vedou hůře. Lidé se domnívají, že často propouštějí viníky a ukládají mírné tresty.

8.           Politická aktivita
Češi nejsou příliš politicky aktivní a mezi lety 2002 a 2012 jejich politická aktivita dále klesla. Týkalo se to jak konvenčních (institucionalizovaných) politických aktivit, jako je práce pro politické strany, aktivistické skupiny, občanské organizace a sdružení, a kontaktování politiků a úředníků, tak nekonvenčních aktivit jako je podepisování petic, účast na demonstracích či bojkot zboží.

Kontakt: Mgr. et Mgr. Klára Plecitá, Ph.D., Klara.Plecita@soc.cas.cz, tel. 210 310 571

Knihu si můžete objednat zde:

http://www.soc.cas.cz/publikace/ceska-republika-2002-2012-hodnoty-postoj...

Nebo na adrese:

Tiskové a ediční oddělení
Jilská 1, 110 00 Praha 1
Telefon: 210 310 217
prodej@soc.cas.cz