official magazine of CAS

 


EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

 

 

Books

English books prepared for publication by Academy bulletin

 

Akademie věd České republiky / The Czech Academy of Sciences 2014 a 2015

rocenka_obalka_en.jpg
The Czech Academy of Sciences has issued a report accounting selected research results achieved by its scientific institutes in all research areas in 2014 and in early 2015.
Full version you can find here.

 

kniha
VILLA LANNA IN PRAGUE
The new english expanded edition 

 

kniha
SAYING IT ...ON PAPER


Archive

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989

Badatel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR PhDr. Jiří Suk, Ph.D., DSc., získal titul „doktor historických věd“, když obhájil před komisí pro Obecné a české dějiny disertační práci Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989. V knize, která je výsledkem několikaletého úsilí a zahrnuje předchozí dílčí studie a edice, souhrnně pojednává o světoznámém středoevropském disidentovi se zřetelem k jeho myšlenkovému vývoji, měnícímu se vztahu ke společenské realitě a k politice jako povolání. A samozřejmě s ohledem na podstatu a povahu nedemokratického komunistického režimu.

09_1.jpg
Foto: Archiv autora

Podrobná analýza využívá dosud opomíjené zdroje – zejména rozsáhlou osobní korespondenci a prameny z provenience státní a stranické moci. Autor usiluje o komplexní pojetí, o postižení širších souvislostí Havlova politického myšlení i uměleckého vyjadřování s měnícími se tématy a problémy Československa v éře vrcholné normalizace, politického tání za Gorbačovovy perestrojky a v okamžiku kolapsu komunistické diktatury v roce 1989. Výsledkem jeho snahy není klasický životopis, ale spíše monografická studie o veřejném působení a vlivu Václava Havla po vzniku Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, které se i jeho podstatným přičiněním otevřeně postavily proti komunistické diktatuře.

Václav Havel usiloval o svobodu slova, o právo charakterizovat společenskou situaci podle vlastního názoru. A to nejen pro sebe, ale pro všechny občany. V momentech zrychleného osobního přerodu (1977–1979) a na konci zkoumané periody i zrychleného společenského přerodu (1987–1989) byl jako zakladatel československého hnutí na obranu lidských a občanských práv a politický vězeň intenzivněji než jindy konfrontován se státní mocí, která si vyhradila absolutní nárok na veřejnou řeč. Jako politický suverén vykládala svět a své výpovědi považovala za závazné. Konfrontace se suverénem tvoří osu interpretace. Tuto osu tvoří zvláštní a pozoruhodné napětí mezi bezmocí a mocí československého disentu. Z tohoto napětí povstává série ambivalencí a rozporů, jež vycházejí z toho, že Charta 77 představuje politikum par excellence a přitom nemůže přijmout politickou odpovědnost. Moc disentu se tak omezuje na nezávislou „paralelní“ existenci a schopnost vytrvat ve své pravdě navzdory represím. Jeho bezmoc pak spočívá v nemožnosti změnit daný stav společnosti. Disent je návodem, jak žít svobodně, ale není programem, jak to uskutečnit v širším měřítku. Nacházela-li se společnost v konsolidovaném stavu, byl disent považován za inspirativní znamení existenciální revoluce; v čase politického tání ovšem mohl být a také byl považován za neproduktivní nepolitickou politiku. Václav Havel nejlépe ztělesňuje tento paradox československého disentu.

Hlavní cíl knihy je trojí: ukázat Václava Havla v konfrontaci s diktaturou, v kritickém zrcadle jiných disidentských a exilových koncepcí rezistence a odporu a především ve snaze oslovit většinovou společnost. Autor rozebírá Havlovu „antipolitickou“ koncepci překonávání „post-totalitního systému“ prostřednict-vím podněcování „skryté sféry“ společenského vědomí a svědomí. Podle Havla bylo nezastupitelným úkolem disentu poskytovat příklad „života v pravdě“. „Existenciální revoluce“ měla fungovat jako protijed k normalizačnímu autoritářství. Účelem havlovské „antipolitické politiky“ nebylo usilovat o politickou moc. Tato představa se však na konci 80. let ukázala jako nerealistická. Jako neformální vůdce rodící se předlistopadové opozice, vzápětí jako zakladatel a vůdčí duch Občanského fóra a posléze jako prezident republiky se Václav Havel nakonec přihlásil k politické odpovědnosti, avšak své vize o možnosti dělat politiku jinak se nevzdal a pokusil se ji uplatnit v podmínkách obnovené parlamentní demokracie.

Kniha ovšem nepojednává jen o (existenciální) moci a (politické) bezmoci a jejich inverzi v roce 1989. To by Havlův portrét jako veřejné osobnosti zkreslovalo. Chce jej ukázat také v roli tvůrce a ochránce nezávislé kultury jako nejúčinnějšího fermentu svobody v diktatuře a také jako mistra nenásilného protestu a občanské sebeobrany.

JIŘÍ SUK,
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.