Česká literatura 66, 2018/4

Studie / Studies

RADEK MALÝ [Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Tři podoby Ofélie v poezii Vladimíra Holana

Studie se zaobírá vztahem poezie Vladimíra Holana a postavy Ofélie, tragicky utonulé mladé ženy z Shakespearovy tragédie Hamlet. Holan Shakespeara obdivoval a postavě Hamleta věnoval svou pozdní skladbu Noc s Hamletem, na niž navazovala nedokončená skladba Noc s Ofélií. Avšak už mnohem dříve nacházíme u Holana fascinaci postavou Ofélie, respektive Oféliiným komplexem, jak jej definuje Gaston Bachelard. Ten najdeme zpracovaný v Holanově poemě Návrat poprvé vydané roku 1948 v postavě smrti mladé sebevražedkyně Anežky. V Holanově tvorbě z druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století dále nacházíme báseň But Never Doubt I Love, jež pracuje s estetikou ošklivosti příbuznou poetice francouzských prokletých básníků či německých expresionistů. Další část studie je věnována skladbě Noc s Ofélií z druhé poloviny šedesátých let dvacátého století. Tato holanovská Ofélie se ze vzorů tradičního vnímání této postavy osamostatňuje; je to poutnice Evropou a potulná herečka hrající sama sebe. Postava Ofélie se v Holanově poezii mihne opakovaně: už ale nejde o tak zásadní a různorodé projevy, jako v předchozích třech příkladech. Nestává se totiž ústředním motivem, mívá podobu motivu vedlejšího, jako například v básni Ano, znáš ze sbírky Na postupu vydané sice poprvé roku 1964, vznikající však v letech 1943–1948. Podobně nenápadný je vstup tohoto motivu do úvodu básně Ano, ale co vy... ze sbírky Na sotnách z let 1961–1965, vydané poprvé roku 1967. Ve sbírce Bolest vydané roku 1965 (vznikající však v letech 1949–1955) zarezonuje motiv utonulé Ofélie v básni Prach. Ofélie v prostoru poezie Vladimíra Holana zalidněné různými velikány světového umění zaujímá zvláštní postavení. Její tragický osud, jak jej vylíčil William Shakespeare, v Holanově obrazotvornosti dává vyrůst se celým trsům mikropříběhů odkazujícím jak k Holanově poezii samotné, tak k jiným literárním tradicím. Pestrostí těchto projevů a jejich svébytností si tak „Holanova“ Ofélie prokazuje silný inspirační potenciál této literární postavy.

Three forms of Ophelia in Vladimír Holan's poetry

This study deals with the relations between Vladimír Holan’s poetry and the character of Ophelia, the young woman who tragically drowned in Shakespeare’s tragedy Hamlet. Holan admired Shakespeare and focused on the character of Hamlet in his last work Noc s Hamletem (A Night with Hamlet), which was followed on by his uncompleted work Noc s Ofélií (A Night with Ophelia). Much earlier, we find Holan to be fascinated by the character of Ophelia and her complex, as defined by Gaston Bachelard, which we find is dealt with in Holan’s poem Návrat (The Return), first published in 1948 in the form of the suicide of the young Anežka. Holan’s work from the latter half of the 1940s also includes the poem But Never Doubt I Love, which deals with the aesthetics of ugliness associated with the poetics of the French poètes maudits and the German Expressionists. Elsewhere the study deals with the composition of Noc s Ofélií from the latter half of the 1960s. Holan’s Ophelia becomes independent of traditionally perceived models of this character; she becomes a wanderer through Europe and an itinerant actress playing herself. In Holan’s poetry the Ophelia figure repeatedly flashes past, but no longer as the various key manifestations in the previous three examples. Hence she does not become a central motif, but she assumes the form of a secondary motif, as in the poem Ano, znáš (Yes, You Know), from the collection Na postupu (Advancing), which was first published in 1964, but was actually written between 1943 and 1948. Likewise the inclusion of this motif in the introduction to the poem Ano, ale co vy… (Yes, but What About You?) from the collection Na sotnách (On the Bier), written 1961–1965 and published in 1967, is also discreet. In the collection Bolest (Pain), published in 1965 the motif of the drowned Ophelia resonates in the poem Prach (Dust). Ophelia takes on a special status in Vladimír Holan’s poetic space, populated by various great figures from world art. Her tragic fate, as depicted by William Shakespeare, gives rise in Holan’s imagination to whole clusters of micro-narratives referring back both to Holan’s own poetry and to other literary traditions. With the colourful diversity of her manifestations and their unique distinctiveness, “Holan’s” Ophelia displays the strong inspirational potential of this literary figure.

JOSEF VOJVODÍK [Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

„Malá forma“ a její výbušný potenciál. „Lapkové“ Jiřího Pištory

Východiskem pojednání je osmiveršová říkanka básníka Jiřího Pištory (1932-1970) Lapkové, namířená proti ruské okupaci 1968. Po jejím otištění v Mateřídoušce (1970), byla ihned agresivní rétorikou označena v Rudém právu jako podvratná „protisovětská propaganda“, tím „nebezpečnější“, že „zneužívá“ dětské čtenáře. „Malá forma“ říkanky měla velké a pro Pištoru fatální následky, které vyvrcholily jeho sebevraždou v atmosféře začínající tzv. normalizace. V návaznosti na problematickou, nicméně vlivnou a stále diskutovanou teorii „jednoduchých forem“ holandského historika umění a literárního vědce Andrého Jollese (1874-1946), je zde sledována otázka, do jaké míry je „malým formám“ vlastní tvaroslovná nebo tvar určující dispozice, která může za nepříznivých společensko-politických okolností rozvinout výbušný potenciál. Tato otázka souvisí s riskantním, někdy ovšem nevyhnutelným zapletením literatury/poezie a politiky, což se stalo osudným samotnému Jollessovi, který spáchal v únoru 1946 v Lipsku sebevraždu. Jolles postuluje, že jádrem každé „jednoduché formy“ (mýtus, legenda, vtip, pořekadlo, kasus, memorabilia, hádanka, pohádka…) je „řečové gesto“, tedy gestická podstata řeči (a textu). Podle teorie exploze v kultuře, kterou rozvinul Jurij M. Lotman, je průvodním rysem takto chápané „explozivnosti“ nepředvídatelnost, spojená ovšem s určitým rizikem. Explozivní procesy uvnitř kultury znamenají prolomení sféry kauzálních vztahů do sféry nepředvídatelnosti, znamenají však zároveň transgresivní překročení hranice stability a „otevřenost do odjištěnosti“. Pištorův „gestický čin“, dětská říkanka jako eticko-politicky motivované „riskantní gesto“, vystupňované do sebevražedného gesta, je zde konfrontováno s analogickým gestem německého básníka a esejisty Eugena Gottloba Winklera (1912-1936). Pro oba básníky, vystavené politickému pronásledování „nacionálním komunismem“ a „racionálním komunismem“ (pojmy Helmutha Plessnera) bylo jejich závěrečné radikální gesto snahou zachránit a završit svoji existenci jako svobodnou esteticko-etickou existenci. Jejich rozhodnutí položit život a „dát si smrt“ (Derrida) je zde zároveň reflektováno na pozadí úvah o etické odpovědnosti a paradoxu sebe-oběti Jana Patočky a Jacquese Derridy.

''The small form'' and its explosive potential. Jiří Pištora's Lapkové

This paper is based on the eight-verse nursery rhyme by poet Jiří Pištora (1932–1970) Lapkové (Highwaymen), which was directed against the 1968 Russian occupation. When it was printed in Mateřídouška (1970), it was immediately castigated by aggressive rhetoric in Rudé právo as subversive “anti-Soviet propaganda” which was made “all themore dangerous” by the fact that it “abused” young readers. The “small form” of the nursery rhyme had substantial, and for Pištora fatal, consequences, which resulted in his suicide, astheoppressive atmosphere of “normalization” first descended. In connection with the problematic, but influential and still much-debated theory of “simple forms” expounded by the Dutch art historian and literary scholar André Jolles (1874–1946), the question is examined here of the extent to which “small forms” are formative or have a form-determining disposition which can develop an explosive potential under unfavourable social-political circumstances. This question involves the risk-prone, but sometimes unavoidable entanglement of literature/ poetry with politics, which came to be of fatal importance to Jolles himself, as he committed suicide in February 1946 in Leipzig. Jolles postulates that at the heart of every “simple form” (myth, legend, joke, saying, case, memorabilia, riddle, fairy tale etc.) lies a “verbal gesture”, i.e. a gestural basis for speech (and text). In line with the “explosion in culture” theory developed by Yuri M. Lotman, an accompanying feature of this conception of explosiveness is unpredictability, which is naturally associated with a certain risk. Explosive processes within culture mean that the sphere of causal relations breaks through into the sphere of unpredictability, but they can also involve a transgressive breach of the boundary between stability and “primedreadiness”. Pištora’s “gestural act”, a children’s nursery rhyme as an ethically and politically motivated “risk-prone gesture”, which escalated into a suicidal gesture, is compared here with an analogous gesture by German poet and essayist Eugen Gottlob Winkler (1912–1936). For both poets, exposed to political persecution by “national communism” and “rational communism” (to use Helmuth Plessner’s terms), their final radical gesture was an attempt to save and consummate their existence as free aesthetic-ethical beings. Their decision to lay down their lives and “give themselves death” (Derrida) is also reflected here in the backdrop of considerations over ethical responsibility and the paradox of self-sacrifice expounded by Jan Patočka and Jacques Derrida.

Prameny / Sources

MILENA JOSEFOVIČOVÁ — PETR ANDREAS [Masarykův ústav — Archiv AV ČR; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

„Zaměstnání knihovníka se pro vás najde.“ Korespondenční výměna mezi Ladislavem Štollem a Olegem Susem

Korespondenční výměnu mezi Ladislavem Štollem a Olegem Susem vydala pozůstalost prvého jmenovaného. Jedná se nejen o unikátní vhled do vztahu dvou diametrálně odlišných osobností české kultury, marx-leninského ideologa a politika a strukturalisticky orientovaného badatele s renesanční šíří zájmů, ale též symbolicky o jeden z nedůležitějších případů střetávání reformních snah s dogmatickou oficiální doktrínou, jež vedly k obrodnému procesu, Pražskému jaru, až vyústily v tzv. normalizaci. Proměny jejich vztahu včetně jeho konce jsou dokonalým odrazem dobové politické a kulturní atmosféry.

''A job as a librarian can be found for you.''. The exchange of correspondence between Ladislav Štoll and Oleg Sus

The exchange of correspondence between Ladislav Štoll and Oleg Sus was found in the former’s personal papers. These provide not only a unique insight into the relations between these two diametrically opposed figures in Czech culture, a Marxist-Leninist ideologue and politician on the one hand and a structuralist-leaning researcher with a Renaissance range of interests, as well as symbolically one of the most important cases of a confrontation between reform efforts and the dogmatic official doctine, which led to the revival process known as the Prague Spring, resulting eventually in “normalization”. The changes in their relationship and its conclusion are a perfect reflection of the period politics and the cultural atmosphere.

Rozhledy / Horizons

PETR PLECHÁČ - ROBERT KOLÁR [Ústav pro českou literaturu AV ČR, This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Ještě k Seifertovu ranému volnému verši

More on Seifert's early free verse

The article deals with the connection between S. K. Neumann’s and Jaroslav Seifert’s poetics. First, we briefly remind both inner and outer relations of these two authors, then we proceed to the level of versification. Our analysis of an ad hoc compiled corpus (Almanac of the Year 1914, Březina, Karásek, Neumann, Seifert, Sova, Theer) supports the assumptions of Jonathan Bolton and Miroslav Červenka. Furthermore it reveals the association between the presence/absence of stanza structures and heterogenity/ homogenity of the number of syllables in particular lines and indicates the possibility of using the syllable count and its dispersion in stylometry.Cullerova Teorie a problémy lyriky.

VERONIKA KOŠNAROVÁ [Ústav pro českou literaturu AV ČR, This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Pulzující kosmos. Nad knihou Michala Ajvaze Kosmos jako sebeutváření

Stať je pokusem o stručné shrnutí klíčových témat filosofického díla Michala Ajvaze Kosmos jako sebeutváření, které představuje (prozatímní) syntézu autorova dlouholetého zájmu o otázky týkající se ontologie obecně jakož i specifické ontologie uměleckého díla. Základním východiskem textu je přesvědčení o úzké provázanosti spisovatelova reflexivního a imaginativního psaní a jeho mimořádné konzistentnosti, úvaha je proto vedena s přihlédnutím ke kontextu veškeré Ajvazovy dosavadní tvorby.

The pulsing cosmos. On Kosmos jako sebeutváření (Cosmos as Self-Creation) by Michal Ajvaz

Culler's Theory and the problems of the lyric

The present paper is an attempt to briefly summarize the key topics in Michal Ajvaz’s philosophical work Kosmos jako sebeutváření (The Cosmos as Self-Creation), which presents a synthesis (to date) of the author’s long-term interest in questions relating to ontology in general and the specific ontology of art works in particular. The text is based on the conviction that there is a close interconnection between the writer’s reflective and imaginative writing and his exceptional consistency. Hence the argument takes into account the context of all Ajvaz’s previous work.

Recenze / Reviews

Josef Hrdlička: Poezie a kosmos. Studie o poezii a poetice — VERONIKA KOŠNAROVÁ

Dietrich Erben — Tobias Zervosen (edd.): Das eigene Leben als ästhetische Fiktion. Autobiographie und Professiongeschichte — KLÁRA SOUKUPOVÁ

Petr Voit: Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí II. Tiskaři pro víru i tiskaři pro obrození národa 1498–1547 — JAN PIŠNA

Volker Mohn: Nacistická kulturní politika v Protektorátu. Koncepce, praxe a reakce české strany — KATEŘINA PIORECKÁ

Sylvie Richterová: Eseje o české literatuře — JAKUB ČEŠKA

Kornika / Chronicle

Kniha o Věnceslavu Metelkovi — JIŘÍ POLÁČEK

Poetika Bezručových básní — ZDENĚK SMOLKA

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory