Soumrak moderního státu
V 19. a 20. století byl stát ovládán principy abstrakce, linearity, symetrie, obecnosti, univerzálností, racionality, byrokracie, právního státu, ústavy a ústavnosti, ambice na úplnost, vnitřní suverenity (výlučnosti), vnější suverenity (stát je základním subjektem mezinárodního práva), pořádacími principy právního řádu, mezi něž patří bezrozpornost a obsahová konzistentnost, stupňovitá výstavba, relativní ustálenost systému práva a jeho jazyka, relativní stálost práva. Zdá se, že zaniká moderní stát, ale nezaniká stát ve významu obecnějším. Dle autora čelíme absenci obecně sdíleného důvodu legitimity moci, absenci zdůvodnění statusu jednotlivce, zásadní modifikaci kategorií vnitřní a vnější suverenity, ztrátě funkčnosti státu a opuštění pořádacích principů právního řádu. Rok 1989 a roky následující byly dobou vedenou heslem návratu k (demokratické) modernitě. Dělo se tak již v okamžiku jejího zániku.