Sociolog Císař: „Říkat dnes, že měl volič v roce 2017 vědět, do jakých problémů se dostane Andrej Babiš v roce 2019, je naprostý nesmysl“

V minulém týdnu se zaplnilo pražské Václavské náměstí protestujícími. Podle kvalifikovaných odhadů se přitom mělo jednat o jednu z historicky největších protivládních demonstrací. Podle sociologa Ondřeje Císaře protesty v posledních týdnech sílí z několika důvodů – pořadatelům se daří oslovovat stále více lidí, zároveň však podle něj jde o reakci na nové skutečnosti, které se objevují kolem problémů premiéra Andreje Babiše, tedy otázka nezávislé justice a střetu zájmů.

„Babiš je připraven hrát různé partie, má kolem sebe kompetentní tým, takže je schopen dělat ústupky, jako je třeba výměna ministryně Benešové,“ soudí Císař v rámci zpravodajského podcastu Vinohradská 12. Babiš má podle Císaře velký manévrovací prostor, pokud bude vláda s druhým koaličním partnerem ČSSD a podporou KSČM stabilní. „Z hlediska současné mocenské situace neexistuje jiný způsob, jak vládu destabilizovat,“ dodává.

Císař zmiňuje mediálně často probíranou kritickou hranici tří a půl procenta populace, která když se podaří dostat do ulic, tak to vede k sociální změně. „Nejčastěji se v souvislosti s tím uvádí vláda diktátora, my ale nejsme v takové situaci, máme zde demokraticky zvoleného politika, záleží tedy na mnoha dalších faktorech, které mohou vést k takové změně. Výzkumy ukazují, že záleží také na tom, co dělá protistrana, jakým způsobem je schopná tu partii sehrát, jaký je mezinárodní kontext, jaké jsou zájmy celé řady hráčů, nelze tedy říct, že se dá použít nějaké mechanické pravidlo, že tři a půl nebo čtyři procenta povedou k tomu, že se stane to, co chtějí ti protestující,“ upozorňuje Císař. „Zároveň ale platí, že velikost demonstrací a jejich vytrvalost a ta rostoucí masa by politicky něco znamenat mohla,“ doplňuje Císař.

Z hlediska mezinároních srovnání jsou na tom Češi o něco hůře co do aktivního občanství. „Systematická data, která máme z posledních desetiletí, nenasvědčují, že by se česká občanská společnost skutečně aktivizovala, že by se z Čechů stávali lidé kontinuálně zapojení do politiky. Jsme na tom však asi nejlépe z postkomunistických zemí, etablovaným demokraciím jsme z nich nejblíže. Aktivita mezi volbami je nicméně nízká a ani série demonstrací, byť impresivních, nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měnil. Stát se to může, ale zatím se to neděje. Že to říkají pořadatelé těchto demonstrací, je správná strategie, jak motivovat demonstrující a zajistit, aby přišli příště znovu, není to ale žádný analytický výrok," vysvětluje. Data podle něj ukazují, že Češi demokracii chápou spíše procedurálně, jako sadu pravidel, z nichž nejdůležitější jsou pravidelné volby. Nedá se však rozhodně říci, že tu není skupina aktivních občanů. „Obecně se dá říct, že lidé, kteří mají tendenci se zúčastňovat takových akcí a používat takové strategie, jsou vzdělanější, mladší a mají vyšší příjmy. V tomto neexistuje průměrný Čech, protože různí lidé se účastní různých akcí,“ popisuje Císař tuzemské poměry.

Můžeme také rozdělit základní témata demonstrací, které známe z naší nedávné historie. Mohou být například materiální, jako v případě mohutných odborových demonstrací, značnou podporu také zaznamenaly demonstrace týkající se životního prostředí či lidských práv. Demonstrace na podporu demokracie či právního státu však doposud nebyly zastoupeny v takové míře a v historii České republiky k nim docházelo výjimečně. „Mnoho demonstrujících tak má pocit, že se opakují různé scénáře z demonstrací  v roce 1989,“ všímá si Císař. Podobnou vlnu jsme však zažili na konci 90. let, když se zvedla vlna nevole vůči tzv. opoziční smlouvě. Petici, nazvanou Děkujeme, odejděte, tehdy podepsalo na 200 tisíc lidí. Císař tuto mobilizaci popisuje jako epizodickou s odkazem na malý efekt při následujících událostech. Jaká však bude trajektorie stávajících demonstrací, nelze podle něj v tuto chvíli předvídat.

Alarmující však mají být zjištění, která přináší analytická data, a sice že roste skupina lidí, která je schopna si představit jiné než demokratické uspořádání: „Jednou z důležitých teorií, která se to snaží vysvětlit, je zklamání z porevolučního vývoje. Jedna teorie tvrdí, že jsme si prožili ,líbánky s demokracií', kdy jsme na začátku měli určitá očekávání, co demokracie přinese. Nyní se ale dostáváme do fáze, kdy celá řada lidí má pocit, že v porevolučním vývoji nevyhrála, že je na pozici, kde být nechtěla, a řeší otázky nízkých příjmů, 10 % republiky se potýká s exekucemi, podle dostupných výzkumů je pro 35 až 40 % lidí problémem nenadálý výdaj ve výši 5 tisíc korun... to jsou otázky, které celou řadu lidí pálí a vedou k pocitu, že se nenaplnila jejich očekávání, a hledají nějaké politické alterantivy. To, co chápou jako demokracii, jim nepřineslo očekávaný blahobyt a prosperitu.“

Mohou však být řešením současné situace pouze volby, jak dlouhodobě doporučuje i prezident republiky Miloš Zeman? Podle Císaře je takový argument „nekontroverzně ireleventní“, protože nevolební způsoby politického angažmá patří do fungující demokracie: „Když se podíváme do etablovaných demokracií, vidíme, že se občané účastní politického života i v době mezi volbami. Neúčastní se jen protestně, ale také účastí v různých spolcích a sociálně politických sdruženích. Účast na demonstraci zcela standardně patří do dnešní definice demokracie.“ Jedním důvodem je, že jsou tyto instituty používány napříč etablovanými demokraciemi a neznamená to, že by tím byla demokracie byla narušována, jiným je samotná koncepce voleb: zatímco ve volbách řešíme zpravidla velká témata a rozhodujeme se často na zákaldě určitých obecných, abstraktních pricipů (např. levicové a pravicové smýšlení), během volebního období se řeší celá řada konkrétních problémů a kauz. „Říkat dnes, že měl volič v roce 2017 vědět, do jakých problémů se dostane Andrej Babiš v roce 2019, a podle toho volit ve volbách, je naprostý nesmysl. V demokracii je naprosto normální, že občané, kterým vadí problémy, do kterých se Andrej Babiš nyní dostává, jdou na ulici nebo podepíší petici a nějakým způsobem se veřejně vyjádří. Je to součást demokracie a je to naprosto nekontroverzní sdělení,“ uzavírá podcast Císař.

> > Celý podcast Vinohradská 12 (iRozhlas.cz) je k poslechu online < <

• Ondřej Císař rovněž vystoupil 7. června v pořadu Události, komenáře v debatě s komentátorem Reflexu Bohumilem Pečinkou. Celý záznam je k dispozici zde.
• Krátký komentář Ondřeje Císaře přinesl také nedělní publicistický pořad 168 hodin.