Páramové prostředí je charakteristické celoroční vegetační sezónou, výraznými změnami teplot v průběhu dne, pravidelným výskytem nočních mrazíků a sníženou dostupností vody. U páramových rostlin se proto setkáváme s řadou fyziologických a morfologických adaptací, které zajišťují odolnost vůči mrazu a vyrovnanou vodní bilanci. Některé z těchto adaptací se vytvořily jako evoluční odpověď na selekční tlak páramového prostředí, zatímco jiné vznikly v oblastech výskytu předchůdců páramových druhů v době před jejich migrací do rovníkových And.
The páramo environment is characterized by a~permanent growing season, pronounced daily fluctuation of temperature, regular occurrence of night frosts, and limited availability of moisture. Páramo plants present a~number of physiological and morphological adaptations to resist the night-time freezing temperatures and occassional water shortages. Some of these adaptations evolved in response to the selective pressure of the páramo environment while other adaptations were already present in the ancestors of the páramo species before their migration to the equatorial Andes.
-
Sníh nebo spíše mrznoucí déšť se může v páramu vyskytnout prakticky kdykoli během roku. Foto P. Sklenář
-
Západní svah Antisany se nalézá v poměrně silném srážkovém stínu, s ročním úhrnem jen okolo 900 mm. Foto A. Kučerová
-
Četné mlhy a drobné mrholení na návětrné straně And výrazně snižují tepelnou bilanci rostlin. Foto A. Kučerová
-
Hvězdnicovitý keř Chuquiraga jussieui je jednou z dominant vegetace párama na západní straně Antisany. Populace zde kvete po celý rok. Foto P. Macek
-
Květy druhu Puya clava-herculis jsou ukryty v hustém odění trichomů, které účinně zpomalují jejich noční ochlazování. Foto P. Sklenář
-
Vzhledem k teplu akumulovanému půdou během dne zažívají přízemní růžicové rostliny, jako je hořeček Gentianella rupicola, v noci mírnější mrazy než keře. Na druhou stranu jejich růst ovlivňuje občasná sněhová pokrývka. Foto P. Macek
-
Venezuelská klejovka Espeletia schultzii přes den otevírá růžici listů a na slunci intenzivně fotosyntetizuje. Foto P. Sklenář
-
Propustný substrát, intenzivní sluneční radiace a vítr ovlivňují dostupnost vody rostlinám na erozí zasažených svazích sopky Antisana. Foto P. Sklenář
-
Páramové chudiny (Draba), jako je tento druh osídlující nejvyšší horské polohy v kolumbijském národním parku Los Nevados, tolerují přítomnost krystalků ledu v mezibuněčných prostorách. Foto P. Sklenář
-
Střechovitě uspořádané tuhé listy třezalky (Hypericum) dobře ilustrují xeromorfní charakter mnohých rostlin párama. Foto P. Sklenář
-
Řez mladou rostlinou ekvádorské klejovky E. pycnophylla ukazuje zásobní parenchymatické pletivo uvnitř kmínku. Foto P. Sklenář
-
Dřevnatá venezuelská chudina Draba lindenii představuje miniaturu životní formy klejovek. Foto P. Sklenář
-
Stromy rodu Polylepis tvoří v rovníkových Andách horní hranici lesa. Vyobrazený druh P. sericea se poškození mrazem „vyhýbá“ podchlazením a k zajištění turgoru je schopen sezonně upravovat osmotickou složku vodního potenciálu. Foto P. Sklenář
-
Rozdíly v anatomické stavbě listů (nahoře) a stonků (dole) páramového druhu Lasiocephalus ovatus (vlevo) a lesní liány L. patens (vpravo). U L. ovatus jsou výrazně ztlustlé vnější buněčné stěny pokožky a patrné ochlupení spodní strany listu. Sekundární dřevo tohoto druhu obsahuje cévy s výrazně menší světlostí, než u lesní liány (řez listem zvětšení 20×, řez stonkem 10×). Foto A. Soukup
-
Přestože polštářové rostliny tvoří významnou složku vegetace párama, u většiny druhů se tato životní forma nevytvořila jako odpověď na podmínky párama, nýbrž vznikla u jejich předchůdců v jiných částech světa. Ranní slunce již rozpustilo jinovatku na východní, osluněné části polštáře Distichia muscoides (sítinovité – Juncaceae). Foto P. Sklenář