V roce 2016 slavíme 40 let od založení chráněné krajinné oblasti České středohoří. V tomto článku zdůrazňujeme unikátní geologii a geomorfologii každého sopečného kopce. České středohoří je také nestabilní krajina s častými sesuvy svahů kopců. Rozmanitá mozaika specifických stanovišť hostí příznačná společenstva měkkýšů. Vrcholový a říční ekologický fenomén dokonce ještě zvyšují druhovou diverzitu tohoto území, často navštěvovaného umělci.
Použitá a citovaná literatura:
DOMIN, Karel. České středohoří: studie fytogeografická. Praha: Král. Česká Společnost Náuk, 1904.
HIBSCH, Josef Emanuel. Erläuterungen zur Geologischen Übersichtskarte des Böhmischen Mittelgebirges und der unmittelbar angrenzenden Gebiete. Tetschen a. d. Elbe (Freier Lehrerverein des politischen Bezirkes Tetschen), 1926.
KUBÁT, Karel. Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. Fytogeografická studie. Litoměřice: Okresní muzeum, 1970. 171 s.
ZAHÁLKA, Čeněk. O ssutinách čedičových a znělcových v Českém středohoří. Vesmír. 1890, s. 66–67.
SLAVÍKOVÁ, Jiřina et al. Ecological and vegetational differentiation of a solitary conic hill (Oblík in České středohoří Mts). Praha: Academia, 1983.
In 2016, we celebrate 40 years from founding of the Natural Protected Area České středohoří. In this paper, we emphasize the unique geology and geomorphology of each volcanic peak. The České středohoří Mountains are also an unstable landscape with frequent hillside landslides. The varied mosaic of specific habitats host characteristic mollusc assemblages. Peak and river ecological phenomena even increase species diversity of this area, often visited by artists.
-
Těžba pyropů – českých granátů u Podsedic z výplavových sedimentů tvořených čedičovou sutí s tmavou jílovito-hlinitou výplní. Deformovaný slínitý pás světlejší zeminy s bílými vápnitými konkrecemi obsahuje bohatou lesní malakofaunu středopleistocenního interglaciálu, která dokládá, že tehdy zde převládal vlhký stinný les. Foto V. Ložek
-
Stav hrubých čedičových sutin pod stěnou Panenské skály v labském údolí dokazuje, že tyto osypy zvané droliny se místy tvoří i v současné době. Foto V. Ložek
-
Droliny mají svou význačnou faunu i flóru, k níž náleží třeba lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea) na drolině vrchu Ostrý u Velemína. Foto V. Ložek
-
Hradiště nad Litoměřicemi – skalní čelo čedičového proudu s pásy drolin na úpatním svahu. Foto V. Ložek
-
Pohled z vrcholu Oblíku na sousední vrchy Srdov (v popředí) a Brník. Oba vrchy hostí bohatou stepní flóru, jejíž druhové složení se však dost liší. Foto V. Ložek
-
Pohled od Vlastislavi, z kotliny uvnitř Českého středohoří – plochý nízký Třešňovec, nevysoký, ale skalnatý Plešivec, Oltářík a členitý hřbet Solanské hory s třemi vrcholy – Třtínem, Dlouhým vrchem a vlastní Solanskou horou s jednou z nejvýše položených stepních enkláv ve Středohoří. Foto K. Horáček
-
Trachytové kužele Milešovky a Kletečné při pohledu z vrchů na pravém břehu Labe. Jejich vrcholy se tyčí 696 m a 566 m nad hladinou řeky. Na protější straně labského údolí zeje rovněž skalní jizva lomu na kamenivo v Dobkovičkách, pod nímž vede osudná dálnice D8 postižená přirozenými sesuvy, kterým se zde jen těžko dá zabránit. Foto K. Horáček
-
Od Sutomi se otevírá pohled k pramenům Milešovského potoka, kde se v dálce tyčí Francká hora (650 m n. m.) mezi Lhotou (570 m) a majestátní Milešovkou (837 m). Foto K. Horáček
-
Scenérie střední části západního křídla Středohoří od jihu. Zleva trojvrcholová Solanská hora, Oltářík, Plešivec a nízký Třešňovec, dále k východu Sutom, plochá Jezerka a skalnatý Košťálov. Foto K. Horáček
-
Pohled z Radobýlu na mocný Lovoš (570 m n. m.), Milešovku (uprostřed) a Kletečnou (vpravo). Dole v popředí Žernosecké jezero a při pravém okraji pod siluetou Kletečné vstup Labe do kaňonu České brány. Foto K. Horáček
-
Litoměřice a Labe od Radobýlu. Zcela vzadu vlevo se tyčí monumentální Sedlo (726 m n. m.) a v dálce na obzoru vystupuje i charakteristická kupa Řípu. Foto K. Horáček
-
České středohoří v pohledu Emila Filly – Kololeč (1950). Romantická scenérie centra západního křídla. Filla zde skvěle vyjádřil představy, které Středohoří vyvolává u citlivějších pozorovatelů při prvním seznámení, zejména za určitých klimatických situací. Se svolením dědiců autorských práv
-
Geologická mapa Středohoří odhaluje jedinečnou geodiverzitu tohoto území, jak nejlépe ukáže srovnání s jinými mladovulkanickými oblastmi, které jsou daleko jednotvárnější. Příkladem mohou být nedaleké Doupovské hory nebo i mohutná andezitová pohoří slovenských Karpat. Český geologický ústav (1996)
-
Skalní stepi na čediči se vyznačují naprosto svébytným povrchem tvořeným vyvětrávajícími skalními sloupci. Košťálov, chráněná krajinná oblast České středohoří. Foto V. Ložek