JIŘÍ JELÍNEK

Ve dnech 30. 1. až 2. 2. 2019 se v prostorách Filozofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze konala konference nazvaná Básně o věcech, věnovaná zobrazení objektů a předmětnosti v poezii a příbuzným tématům. V jejím průběhu vystoupily téměř tři desítky badatelů českých i zahraničních, přičemž od filologických oborů přesahovaly jejich příspěvky také k úvahám filozofickým či estetickým. Různorodost témat a přístupů zajistila značnou rozmanitost pronesených přednášek a navazujících debat.
Zkoumané texty a jevy se rozprostíraly po celém poli literárních dějin, od ekfrází starořeckého básnictví, přes kaligramy pozdní antiky, středověkou religiózní poezii a edukativní tvorbu raného novověku až po různorodou moderní poezii různých typů a kulturních okruhů. Kromě očekávaných exkurzů do poezie české, anglické, francouzské, ruské a německé se objevily také reflexe polských, litevských či čínských děl.
Úvodní den odstartoval jeden z významných hostů, Bill Brown z University of Chicago. Svou přednáškou poskytl návštěvníkům konference patřičný vstup do rozsáhlého tématu, neboť se zabýval nejen možnostmi básní o věcech, ale také zvěcnění samotných básní. Své teze demonstroval na díle Williama Carlose Williamse, jehož práci Paterson lze považovat za typickou ukázku básně využívající možností předmětného stylu. Justin Quinn (FPE ZČU) si za předmět své přednášky zvolil ekologickou a katastrofickou tematiku a s ní související „hyperobjekty“ v poezii irských básníků, zejména pak Paula Muldoona. Anglofonní prostředí bylo předmětem zkoumání též pro Marianu Machovou (FF JU). V příspěvku uvedeném Stevensovým veršem „Ani popisovaná věc, ani klamná faksimile“ rozebrala naznačenou propast mezi popisovaným objektem ve světě a uměleckým dílem, často tematizovanou anglickými a americkými modernisty.
Večerní přednášky pak byly věnovány výrazným tvůrcům domácí literatury, což umožnilo zejména zahraničním návštěvníkům konference seznámení s českými projevy básnické tematizace věcí. Josef Vojvodík (FF UK) se v přednášce „Res in cera depositae“ zaměřil na báseň Il Gesù Milady Součkové, v níž se propojuje pohled na průčelí římského kostela Societas Iesu s pražským kostelem Panny Marie Vítězné a současně s tím se prolíná také místní zakotvení s architektonicky věcnou dimenzí těchto staveb. Eliška D. Härtelová (FF UK) pak představila dalšího kanonického českého básníka, Jiřího Wolkra, a sice příspěvkem „Miluji věci, mlčenlivé soudruhy“. Wolkrovy básně nahlédla v návaznosti na dobové ekonomicko- -kulturní teorie a v souvislosti s různými uměleckými způsoby zobrazování a idejemi Devětsilu. Jaromír Typlt (FF UK) téma avantgardního pojímání básnické předmětnosti rozvinul a hovořil o „odrzlosti“ věcí v českém surrealismu šedesátých let, kdy Stanislav Dvorský a další autoři z okruhu kolem Vratislava Effenbergra pustili ke slovu střízlivé a praktické objekty a umožnili jim vystupovat v odbojných a zlomyslných rolích.
Ve čtvrtečních vystoupeních převažovaly historické texty a žánry. Dopolední blok zahájil Karel Thein (FF UK) pojednáním o antické ekfrastické tradici popisu štítů v čele se slavným štítem Achillovým. Ekfráze byly tématem také v příspěvku Sylvy Fischerové (FF UK) — její příspěvek se věnoval tomuto fenoménu v progymnasmatech a v antických románech autorů jako Achilleus Tatios nebo Héliodóros. Následoval společný sinologický příspěvek dvou autorek. Olga Lomová (FF UK) nejprve představila raněstředověké čínské básně o věcech (yongwu) a Zornica Kirková (Staatsbibliothek zu Berlin-Preußischer Kulturbesitz) následně přiblížila konkrétní realizaci tohoto žánru na příkladu pěti básní z 3. století, opěvujících tutéž vzácnou achátovou mísu a vyjadřujících tímto nepřímým způsobem jak chválu přítomného vládce, tak své vlastní ideové a světonázorové zakotvení.
Odpolední část pokračovala v historickém exkurzu návštěvou 4. století. Michael Squire z King’s College London tuto návštěvu umožnil přednáškou o Optatianově rafinované, virtuózní a v minulosti hojně odsuzované obrazové poezii, v níž z textových polí vystupují jednotlivé verše básně a svým umístěním pak samy vytvářejí nápisy či obrazy věcí. Matouš Jaluška se poté zaměřil na západoevropskou mariánskou poezii 13. století, mimo jiné na básnické využití proměny Panny Marie v šachovou královnu.
Večerní příspěvky se nesly v režii dvou významných zahraničních hostů, Michela Collota z Pařížské Université Sorbonne Nouvelle a Jeffa Bardy z cambridgeské Murray Edwards College. Zatímco Michel Collot si jako klíčového autora své prezentace zvolil Francise Ponge, jeho materialismus, „objektivní lyrismus“ a horizonty předmětů, Jeff Barda si vybral z francouzské poezie myšlenku „neidentifikovaných literárních objektů“, ovlivňující četné současné básníky a umožňující novou materializaci jazyka prostřednictvím využití právních a jiných mimopoetických dokumentů, jak přednášející posléze ukázal na textech Francka Leibovice. Čtvrteční program pak zakončila společná návštěva experimentální postinternetové opery Eleusis v podání Handa Gote Research & Development.
Třetí den konference započal příspěvkem Alice Staškové z jenské Friedrich-Schiller-Universität. Týkal se raněosvícenských výukových básní Bartholda Heinricha Brockese a osvětlil jak kontext, tak nepominutelný vliv těchto fyzikoteologických textů na pozdější literaturu. V německojazyčném prostředí zůstali i následující dva vystupující. Zatímco Miloš Kučera (PedF UK) upřel pozornost k největšímu z klasiků žánru Dinggedicht, Raineru Marii Rilkovi, a obhajoval interpretaci jeho sonetů jako obsedantních děl, Pavel Novotný z Technické univerzity v Liberci postavil své vystoupení kolem „rotujících“ básnických textů Hanse Magnuse Enzensbergera a H. C. Artmanna. Práce prvního z básníků dynamicky vykresluje maják a jeho pohybující se světlo; Artmannovo dílo zvukové poezie pak bylo odhaleno jako zachycení protiletadlové střelby, a to včetně dramatického přednesu takto interpretované básně.
První část pátečního odpoledního bloku byla věnována ženské poezii. Téma otevřel Wolfgang Funk z míšeňské Johannes Gutenberg-Universität přednáškou o autorkách 19. století a jejich interpretaci dobových paleontologických objevů; největší důraz přitom položil na May Kendallovou a její básně, v nichž někdy promlouvají samotné zkameněliny, například trilobit nebo ichtyosaurus. Naopak současné tvorbě se věnovala Františka Zezuláková Schormová (FF UK) v příspěvku o materiálních objektech ve vztahu k feminitě v textech americké básnířky Anne Boyerové. Alena Snellingová (FF UK) se poté připojila se svým vhledem do poezie Margaret Atwoodové a hovořila o zrcadlení a výměnách rolí mezi lidmi a předměty.
Jakub Hankiewicz (FF UK) pak představil dvě podoby polské poválečné poezie o věcech na příkladu „Studia předmětu“ Zbigniewa Herberta a „O obězích věcí“ Mirona Białoszewského. Ačkoli jde o dva téměř protikladné proudy, neoklasicistní a neoavantgardní, poukázal příspěvek také na některé styčné plochy těchto dvou básní, zejména jejich filozofickou programovost. Z polské oblasti se pak návštěvníci konference přesunuli do nedaleké Litvy, když Dalia Satkauskytėová z Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas seznámila publikum se zobrazením předmětu u různých litevských autorů 20. století — u Judity Vaičiūnaitėové, Nijolé Miliauskaitėové nebo Kornelijuse Platelise, ale také u postmoderních autorů Virgiljuse Gasiliūnase, shromažďujícího na svém blogu snímky bot, a Ričardase Šileiky.
Jiří Jelínek (FF UK) připomněl Marťanskou poezii britských 70. a 80. let, strategie, kterými dosahovala narušení konvenčního pohledu na předměty, a její pozdější proměnu v součást literárních soutěží a cvičení tvůrčího psaní. Julie Wittlichová (FF UK) zakončila páteční program přednáškou o vizuální poezii a možnostech zobrazení předmětu pomocí grafického uspořádání slov či znaků a také o využití předmětů jako prvků básně, například v Kolářově „Černém cukru“. K dispozici byl také tištěný text příspěvku Jany Cindlerové (Opavská univerzita), věnovaný významu věcí v Bronzové rapsódii Františka Langra.
V sobotu, závěrečném dni konference, zahájil program Kyrill Korčagin (Institut russkogo jazyka imeni V. V. Vinogradova, Rossijskaja akademija nauk, Moskva). Ve svém příspěvku se zaměřil na dva poválečné ruské básníky inspirované dálnovýchodní filozofií, Andreje Monastyrského a Arkadije Drakomoščenka, a věnoval se jejich ekfrastickým strategiím. V následující přednášce se Martin Pšenička (FF UK) obrátil k otázce mrtvého těla jako objektu a probíral ji na příkladu básní Seamuse Heaneyho o mumiích z bažin. Iva Málková (Ostravská univerzita) referovala o věcech v české poezii let 1939 a 1940; předmětem zkoumání byla tvorba Vladimíra Holana, ale i dalších významných tvůrců. K tématu věcnosti kadáverů se poté ještě vrátil Jakub Vaněk (FF UK) s příspěvkem zaměřeným na Halasovy básně „Staré ženy“ a „Potopa“. Od pochmurných témat odvrátila pozornost závěrečná přednáška Josefa Hrdličky (FF UK), hlavního organizátora konference. Do centra pozornosti v nich byli postaveni Saint- -John Perse a Elizabeth Bishopová, dva časově i místně vzdálení autoři básní o Robinsonovi; v obou textech lze sledovat proměnu horizontu vnímání předmětů, v prostředí ostrova intimnějšího než mimo něj.
I přes různorodost témat a přístupů lze jmenovat některé myšlenky, jež se v průběhu konference vracely a vytvářely pro bádání nad věcmi a věcností úhledný rámec — především šlo o otázku vymezení předmětu vůbec, proměnlivé funkce zkoumaných či chválených objektů v básních, personifikaci těchto věcí, či dokonce představu jejich svobodné vůle. Podstatným se ukázal také vztah subjektu k předmětům, pro utváření smyslu básně často klíčový; a za podnětné je nutné označit i opakující se výpravy do rozsáhlých problematik ekfráze a vizuální poezie.
Monografie věnovaná básním a věcem vyjde do konce roku 2019, na následující rok je pak plánována také anglojazyčná publikace.