Monografie Jiřího Zizlera přináší interpretaci díla českého básníka Ivana Diviše (1924 –1999) a je první syntetickou prací věnovanou tomuto významnému autorovi. Kniha sleduje Diviše od jeho debutu První hudba bratřím (1947) přes sbírky z šedesátých let až k posledním veršům z konce předminulé dekády. Vrchol přitom spatřuje v exilové trilogii Beránek na sněhu (1978), Odchod z Čech (1981) a Moje oči musely vidět (1991). Autor se zaměřuje zvláště na Divišova klíčová témata — náboženskou konverzi a nepřetržitý zápas o víru v Boha, vztah k milovaným i nenáviděným Čechám — i na jeho pojetí poezie jako zázračného daru schopného oslovit a měnit svět. Dílo vychází z analýzy Divišova jazyka, ústícího v sugestivní magii, jež z něj činí básníka v plném slova smyslu moderního, a představuje jej jako mistra velkých rozporů a protikladů i výrazové strmosti. Ivan Diviš vystupuje ze Zizlerovy monografie jako stvořitel jedinečného a nezaměnitelného poetického světa, jehož smyslem tvorby je hledání naděje a vášnivý protest proti barbarství dějin.
Previous
Next
Průvodce po cestách literárněvědného strukturalismu
HERTA SCHMID
Ondřej Sládek s kolektivem spoluautorů vypracoval rozsáhlý terminologický Slovník literárněvědného...
Mravný étos S. Podlipskej, vedecký pátos monografie
EVA PALKOVIČOVÁ
Jana Vrajová v predkladanej monografii zúročuje svoj doterajší výskum tvorby Sofie Podlipskej a...
Jaromír Šavrda demytizovaný
PETRA LOUČOVÁ
V roce 2018 uplynulo třicet let od nečekaného úmrtí ostravského novináře, básníka, prozaika a disidenta...