Politické

42 % občanů je s fungováním demokracie v ČR spokojeno, 46 % lidí naopak vyjadřuje nespokojenost. To, že volby zajišťují soulad postojů poslanců s názory jejich voličů "velmi dobře", si myslí pouze 1 % dotázaných, dalších 22 % soudí, že to volby zajišťují alespoň "částečně", podle 41 % tak činí jen "málo" a 17 % dokonce uvádí, že "vůbec ne". Veřejnost se kloní k názoru, že na tom, kdo je u moci, spíše záleží, než nezáleží a že to, koho lidé volí, může ovlivňovat chod událostí.

Krátce po letošních parlamentních volbách mapovalo CVVM SOÚ AV ČR míru politické aktivity respondentů v předvolebním období. Výzkum na dané téma mimo jiné zjišťoval, zda se lidé snažili někoho přesvědčit, aby hlasoval pro určitou stranu nebo kandidáta (alespoň občas 14 % dotázaných) a zda dávali najevo svou podporu konkrétní straně nebo kandidátovi - účastí na mítinku, vylepováním plakátů apod.

Nejvýznamnější událostí první poloviny června se staly chystané volby do Poslanecké sněmovny. S výrazným odstupem následovaly tyto události: otázka platnosti Benešových dekretů, konflikt mezi Palestinou a Izraelem, napětí mezi Indií a Pákistánem, teroristický útok na USA. Na přelomu června a července byly hodnoceny chystané volby do Poslanecké sněmovny a povolební situace jako nejvýznamnější událost poslední doby, v dlouhodobém srovnání se svým významem dají srovnat s reakcí na teroristické útoky na USA.

Ze získaných dat je zřejmé, že postoje české populace k volebnímu aktu vykazují zřetelně ambivalentní prvky. Téměř všeobecně se dotázaní shodli na tom, že účast ve volbách je osobní věcí každého (88 %) a že možnost volit je právem, které je potřebné využít (83%) – v obou případech nesouhlasila zhruba desetina dotázaných. Jen o poznání menší konsensus existuje u tezí volit není povinností, ale je to pro společnost potřebné (72%) a že jít volit je občanskou povinností (68 %).

Více než tři pětiny (61%) dotázaných hodnotí celkově chování stran kriticky, přičemž 41% se chování stran celkově příliš nelíbí a 20% je podle vlastního vyjádření situací znechuceno. Naproti tomu 27% dotázaných má výhrady pouze k některým stranám a jen 1% respondentů s tím, jak se strany obecně chovají, vyjadřuje spokojenost. Hodnocení působnosti jednotlivých stran v Poslanecké sněmovně vypadá následovně: nejlépe je hodnocena ČSSD – více než polovina dotázaných (54%) ji hodnotí kladně, ostatní 4 parlamentní strany jsou na tom podstatně hůře – kladně jejich činnost v PS vidí kolem 30% (KDU-ČSL 31%, ODS 30%, KSČM 28%), v případě US-DEU dokonce jen pětina (19%) respondentů.

Uplynulé funkční období menšinové vlády Miloše Zemana občané zpětně hodnotí poměrně příznivě. Podíl pozitivních vyjádření u domácí či zahraniční politiky, ekonomiky i celkově se pohybuje v rozmezí 29 - 33 %. Kritických hlasů šetření zaznamenalo nejvíc v případě ekonomiky (28 %), jinak se však jejich podíl pohyboval na úrovni cca jedné pětiny dotázaných. Jedna třetina až dvě pětiny respondentů pak hodnotily uplynulé volební období z hlediska činnosti vlády v jednotlivých oblastech neutrálně.

Respondenti ocenili politický systém před listopadem 1989 průměrnou hodnotou 3,82. Byla předkládána hodnotící škála od 1=systém funguje velmi špatně do 10=systém funguje velmi dobře. Ve srovnání s předlistopadovým dopadl stávající politický systém České republiky poněkud lépe, získal průměrné hodnocení 4,89. Respondenti byli ovšem optimističtí pokud jde o budoucnost - politický systém, který očekávají v ČR za 10 let, hodnotí na této škále bodem 6,46.

Povolební očekávání občanů v politické oblasti, v ekonomice a celkově se v situaci, kdy již byly známy konečné výsledky voleb, poněkud zhoršila v porovnání s obdobím před volbami. Důvodem tohoto posunu je zcela jednoznačně pocit zklamání z výsledků voleb v případě stoupenců ODS, kteří před volbami z 90 % očekávali vítězství své strany a kteří v souladu s tím ohodnocovali případný povolební vývoj velmi pozitivně, zatímco po volbách většina z nich vyjadřovala negativní očekávání.

V povolebním šetření se CVVM SoÚ pokusilo několika otázkami proniknout do procesu volebního rozhodování voličů. Více než pětina voličů se o své volební účasti rozhodovala těsně před volbami. Dalších 11% uvedlo, že jejich rozhodnutí padlo někdy v květnu, tedy tak asi měsíc před volbami. Převážná část voličů – 62% - však byla o své volební ne/účasti rozhodnuta již dříve.

Sebezařazení na sedmibodové škále levice-pravice je dlouhodobě poměrně stabilní s tím, že lidé mají trvale tendenci se více hlásit k pravici (35 % v posledním šetření) a ke středu (30 %), než řadit sebe sama do levé části takto rozděleného politického spektra (23 %). Zásadní změna v tomto ohledu nepřišla ani bezprostředně před červnovými volbami do Poslanecké sněmovny, které znamenaly viditelný přesun voličské přízně k levicovým politickým subjektům.