Polinační syndromy jsou konvergentními soubory fenotypických znaků květů, které se vyvinuly k přilákání specifické skupiny opylovačů. V článku shrnujeme definované syndromy a představujeme současné diskuze o jejich platnosti. I přes jejich zpochybnění některými autory stále považujeme syndromy za důležitý didaktický nástroj k pochopení obecných koevolučních principů v polinačních vztazích.
Přehled literatury k dílčím tématům najdete níže v pdf příloze.
Text Biologické olympiády 2007/2008 k tématu mutualismu, tedy i opylování, je volně ke stažení jako pdf soubor na adrese:
Další materiály k výuce najdete v přílohách níže v pdf souborech jako samostatné přílohy.
-
Rekonstrukce evoluce způsobu opylování krytosemenných rostlin. Chybějící čtverečky u čeledí značí neznámý způsob opylování. Polymorfní způsob opylování znamená, že daná čeleď rostlin zahrnuje více typů opylování, např. druhy větrosnubné i hmyzosnubné. Převzato a upraveno podle: S. Hu a kol. (2008)
-
Denní lišaj dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) sající nektar z pětiprstky hustokvěté (Gymnadenia densiflora). Na konci sosáku jsou vidět přichycené balíčky pylu – brylky. Foto J. Jersáková
-
I mimo Ameriku existují silně specializované polinační vztahy ptáků a ornitofilních rostlin. Strdimil kamerunský (Cyanomitra oritis) při sání nektaru z květu netýkavky Impatiens sakeriana třepotá podobně jako kolibříci. Foto Š. Janeček
-
Hrabalky rodu Hemipepsis opylují nevýrazně zbarvený květ jihoafrické toješťovité rostliny Pachycarpus asperifolius (Apocynaceae). Foto S. D. Johnson
-
Páteříček modravý (Cantharis livida) je jedním z mnoha opylovačů miříkovitých (Apiaceae). Foto M. Honzírková
-
Miskovitý květ se snadno dostupným hojným nektarem tropického stromu Drypetes natalensis (Putranjivaceae) opylují zlatohlávci Porphyronota hebraea. Foto J. Jersáková
-
Pestřenky (Syrphidae) jsou hlavními opylovači třezalek (Hypericum), které mají ploché květy se snadno přístupným nektarem a velkým množstvím prašníků. Foto M. Honzírková
-
Chlupaté dlouhososky (Bombylius) svým dlouhým sosákem sají nektar z úzkých korunních trubek pomněnek (Myosotis). Foto M. Honzírková
-
Metalicky zbarvená včela Euglossa subandina se dvěma žlutými balíčky pylu na zádech sbírá předními končetinami polotekutou vůni ekvádorské orchideje Peristeria ephippium (Orchidaceae). Foto G. Gerlach
-
Jihoafrický mnohokvět hroznatý (Kniphofia uvaria, kopíčkovité – Asphodelaceae) neboli Kleopatřina jehla s dlouze trubkovitými květy je hlavním zdrojem nektaru pro okáče Aeropetes tulbaghia. Foto J. Jersáková
-
Kosatcovitá Babiana ringens (Iridaceae) poskytuje svému opylovači strdimilu malachitovému (Nectarinia famosa) bidýlko. Jižní Afrika. Foto C. Ewart-Smith
-
Kubánský endemit listonos květní (Phyllonycteris poeyi) opyluje ibiškovitý strom Talipariti elatum (slézovité – Malvaceae). Foto C. A. Mancina
-
Bodlinatka Acomys subspinosus líže nektar protey bezlodyžné (Protea acaulos, proteovité – Proteaceae). Jižní Afrika. Foto S. D. Johnson
-
Myš čtyřpruhá (Rhabdomys pumilio) vyhledává nektar parazitické ozorny Cytinus visseri (ozornovité – Rafflesiaceae). Jižní Afrika. Foto S. D. Johnson.
-
Noční savci jsou významnými opylovači některých specializovaných druhů rostlin. Listonosovitý netopýr glosofága kubánská (Monophyllus redmani) saje v noci nektar z květů sloupovitých kaktusů. Spolu s nektarem požírá i pyl, který jí slouží jako důležitý zdroj dusíku. Oblast Karibských ostrovů. Foto C. A. Mancina
