Česky
V jubilejním roce Fyziologického ústavu AV ČR (k 60. výročí viz AB 5/2014) si připomínáme mimořádně tvůrčí osobnost jedné z jeho bývalých pracovnic, významnou fyzioložku prof. Olgu Hudlickou, která v nově vzniklé instituci začala pod vedením prof. Arnošta Gutmanna studovat oběh krve ve svalu.
Foto: Archiv autorky
Prof. Hudlická vystudovala Lékařskou fakultu UK (1950) a ještě před promocí se provdala za MUDr. Andreje Kleina. Současně nastoupila jako pomocná vědecká síla do Fyziologického ústavu UK, kde začala v nově založené výzkumné laboratoři budoucího I. oddělení FGÚ ČSAV studovat krevní oběh, a to nejprve v mozku. Když se pokusy nezdařily, přešla do II. oddělení studovat oběh krve ve svalu pod vedením již zmíněného prof. Gutmanna; právě v té době se laboratoře budoucího FGÚ přestěhovaly do Dejvic. Během postgraduálního studia pracovala za zvlášť obtížných podmínek: pečovala o dceru Olgu a syna Pavla, po jehož narození obhájila závěrečnou práci a získala titul Ph.D.
Jako vedoucí samostatné laboratoře působila ve FGÚ téměř 20 let. Organizační talent uplatnila i jako tajemnice Československé fyziologické společnosti (1960–1969) po boku jejího předsedy prof. Gutmanna, který vznik společnosti inicioval. Výsledky svého výzkumu shrnula v monografii Průtok krve svalem, za kterou získala v roce 1968 titul DrSc.; publikace však v nakladatelství Avicenum nevyšla, protože prof. Hudlická emigrovala.
V příznivých podmínkách druhé poloviny padesátých a během šedesátých let 20. století se v Evropě účastnila sympozií, přednášek i stáží. V době okupace v roce 1968 již potřetí pobývala v USA. Po návratu vystoupila i s manželem z KSČ, do níž se přihlásili za studentských let, a rozhodla se emigrovat. Nic netušící děti poslali na prázdniny do zahraničí a odjeli za nimi v září 1969. Po složitém putování a pracovním pobytu ve Frankfurtu nad Mohanem se v roce 1970 usídlili v Birminghamu, kde prof. Hudlická přes 40 let úspěšně pracovala, jak níže vzpomíná prof. John Coote z birminghamské univerzity.
Na Univerzitu v Birminghamu pozval prof. Hudlickou vedoucí Fyziologického oddělení Lékařské fakulty prof. S. Hilton, který se s ní seznámil v roce 1956 v Praze. Olga přesídlila do Birminghamu v roce 1970 a nastoupila do Hiltonova oddělení, kde již pracovala její bývalá kolegyně Gerta Vrbová z Prahy a A. Zbrozyna z Varšavy.
Na univerzitě přednášela fyziologii a pokračovala ve výzkumu krevního oběhu. V roce 1973 publikovala monografii Muscle Blood Flow, která shrnula výsledky její práce z Prahy. Dále s invencí sobě vlastní rozvíjela problematiku mikrocirkulace ve svalech. Patřila k prvním členům Britské mikrocirkulační společnosti, v níž působila jako tajemnice (1985–1992) a prezidentka (1992–1999). V osmdesátých letech objasnila, jak vznikají a rostou kapiláry v normálním a ischemickém srdečním a kosterním svalstvu: významné nálezy publikovala v podnětné monografii Angiogenesis (1986).
Prof. Hudlická patřila k význačným vaskulárním fyziologům naší doby. Její práce o krevním oběhu a růstu cév v kosterním a srdečním svalu jsou klíčové pro pochopení příznivého vlivu aktivity a mechanismu novotvorby cév. Její pokusy prokázaly, že se po každodenním elektrickém dráždění svalu po určitou dobu za týden výrazně zvýší počet kapilár, které jej zásobují. Aktivace svalu zvýší i průtok krve a dodávku kyslíku, a tím i odolnost proti únavě. Podle nálezů prof. Hudlické a jejích spolupracovníků se po každém stahu svalového vlákna zvýší „shear stress“, tj. tření protékající krve o cévní stěnu; uvolní se tím kysličník dusičný a růstové faktory, které vyvolají pučení nových kapilár, a to stejným způsobem v kosterním i srdečním svalu. Proces vysvětluje i kladný vliv tréninku výkonnosti a výdrže u sportovců. Podobně příznivě působí elektrická stimulace u pacientů s klaudikací, s patologicky sníženým krevním průtokem ve svalech dolní končetiny, ale také v jiných případech sníženého průtoku krve svalem, jako např. při vysokém krevním tlaku, po mrtvici nebo srdečním infarktu.
Česká vědkyně uveřejnila přes 200 prací, kapitol a přehledů. Poslední monografie o nervosvalové stimulaci (s G. Vrbovou a Schaeferem Centofanim) vyšla v roce 2008, poslední článek o tři roky později. Její výzkum byl oceněn čestnou Výroční přednáškou Fyziologické společnosti v Anglii (1990), Zweifachovou cenou v USA (1990), evropskou medailí Malpighiho (1996) aj.
Prof. Hudlická byla tvůrčí osobností oddanou vědě i rodině. Ačkoli její knihy česky nevyšly a v její badatelské problematice u nás nikdo nepokračuje, čeští přátelé na ni vděčně vzpomínají. Zemřela 3. května 2014. Více čtěte zde.
JIŘINA ZELENÁ,
emeritní pracovnice Fyziologického ústavu AV ČR, v. v. i.
JOHN COOTE,
emeritní profesor University of Birmingham