VERONIKA FAKTOROVÁ

Interdisciplinární přístupy, prolamující hranice úzce specializovaných oborů, se v současnosti staly pozitivně přijímaným, ne-li přímo vzývaným principem, jak koncipovat významný výzkumný projekt. Tento přístup nemusí ale vždy nutně vést k dobrým výsledkům. Jde-li o interdisciplinární projekt, který je založen na spolupráci různě orientovaných badatelů, je vždy důležité nalézt nejen nosné jednotící téma, ale i jistou synergii metod a přístupů. Minimální metodologické ukotvení projektu, tedy takové ukotvení, na němž se mohou jednotliví badatelé sjednotit, aniž by zcela negovali způsob své práce, posunuje výzkum vždy k přesvědčivějšímu, koncepčnějšímu výsledku. V opačném případě mohou být sice různá východiska obohacující, avšak nebezpečím je přílišná roztříštěnost, kdy jednotlivé výstupy spolu vzájemně nehovoří, a to ani ve smyslu polemiky.
Dobrých příkladů interdisciplinární spolupráce je v české literární vědě jistě již několik, neuškodí však upřít pozornost i za naše hranice. Podnětný a dlouhodobě prosperující projekt se daří rozvíjet v polské Vratislavi pod patronací Jacka Kolbuszewského, doyena výzkumu polské literární historie a kultury 19. století. Jacek Kolbuszewski je i v českém prostředí znám jako inspirující interpret polského romantismu, v jehož rámci objevil své životní téma — literární reprezentace krajiny a přírody s akcentem na krajinu horskou. Ve svých studiích se podrobně zabýval zobrazením Alp, Krkonoš, Beskyd či Tater, a jak dokazuje nedávno vydaná kniha Literatura i Tatry. Studia i szkice (2017), autorovou nemizející předností je schopnost obsáhnout množství příhodného materiálu v podobě cestopisů, cestovních deníků i děl populární a umělecké literatury, které svede důkladně analyzovat a začlenit do různých, někdy i nečekaných kontextů.
Ve svých tématech i badatelské orientaci našel Kolbuszewski pokračovatelku v osobě Ewy Grzędové, autorky monografie Funkcja i estetyka motywu drzewa i lasu w twórczości Juliusza Słowackiego (2000) a dalších prací o polském romantismu. Co je však nejpodstatnější — Ewa Grzędová se zasloužila o institucionální zázemí zájmu, který ji badatelsky spojuje s Kolbuszewským. Na Institutu polské filologie Vratislavské univerzity vzniklo roku 2017 pod jejím vedením zvláštní výzkumné oddělení zabývající se výzkumem hor jako specifického kulturního, společenského a literárního fenoménu. Tato Pracownia Badań Humanistycznych nad Problematyką Górską si klade za cíl řadu aktivit. V obecné rovině je jejím hlavním úkolem realizace interdisciplinárního výzkumu zvoleného tématu za užití nejnovějších badatelských metod různých humanitních, ale i přírodovědných oborů (explicitně je zmiňován nový historismus, neoregionalismus, antropologie kultury a literatury, teorie transgrese, ekokritika, environmentalistika etc.) a na základě mezinárodní platformy, kde by nové poznatky i přístupy k horské tematice mohly být široce diskutovány. Oddělení navázalo intenzivní spolupráci s Leibniz-Institut für Geschichte und Kultur des östlichen Europas, záštity nad celým projektem se ujal Niemiecki Instytut Historyczny ve Varšavě vedený Milošem Řezníkem, nové kontakty jsou získávány i v českém prostředí. Konkrétně se pak pracuje na vytvoření komplexní bibliografie k horské tematice, zajišťuje se vydávání monografií, edic a časopisu s roční periodicitou Góry-Literatura-Kultura, pořádají se přednášky a semináře.
Zřetelným výsledkem dosavadního úsilí a zároveň dokladem dlouhodobé kontinuity výzkumu je pak mezinárodní konference pravidelně pořádaná již od roku 2013. Na začátku listopadu 2018 se v polském městečku Polanica-Zdrój uskutečnil její šestý ročník, k němuž byli kromě badatelů z mateřské polské instituce a kooperujících německých pracovišť přizváni i odborníci ze Švýcarska (Andreas Bürgi), Rakouska (Oliwer Sukrow, Matthias Kaltenbrunner), Spojených států amerických (Patrice Dabrowská), dalších německých univerzit v Mnichově (Michael Wedekind, Anja Burghardtová) a v Mohuči (Girardin Jordan) i z České republiky (Karel Stibral, autorka článku). Každý rok je pro konferenci stanoveno užší vymezení tématu, tak aby se střídaly různé perspektivy, z nichž lze k horám přistupovat. V předchozím ročníku to byly například Horská turistika a alpinismus v historickém, společenském i kulturním kontextu v 18.–21. století. Letos přišla na řadu Idealizace hor, v rozpětí příroda — člověk — kultura.
Repertoár přednesených příspěvků i přístupů byl velmi široký. Objevily se výstupy čistě historické povahy, mapující například rozvoj ideálních míst horské turistiky (tak Andreas Bügli o pěti turistických „highlights“ Švýcarských Alp ustanovujících se v průběhu 19. století), kunsthistorické, týkající se třeba architektonické koncepce prvních luxusních horských hotelů (Michael Wedekind), i kulturně antropologické (Katarzyna Tałućová — „Idealizace hor v diskurzu meziválečného dobového tisku“, Patrice Dabrowská — „Znovuobjevování Beskyd a jejich idealizace v Polské lidové republice“). Na pomezí estetiky a antropologie se pohyboval Jacek Kolbuszewski s příspěvkem „Kategorie krásy v hodnocení horolezeckých tras“, mezi antropologií a geografií byl rozkročen referát Girardina Jordana poukazující na rozpor mezi zeměpisnými a mentálními (tj. ideálními) hranicemi Alp v éře raného alpinismu, tedy zhruba v letech 1750–1830. Z čistě estetických pozic se tématu chopil Karel Stibral v příspěvku „Hory a divočina jako nový ideál krajiny“. Převážná část výstupů však mířila do oblasti literární historie a opírala se o literární materiál. Ten byl rovněž široce rozprostřen, a to nejen geograficky (Alpy, Krkonoše, Tatry, Beskydy, Kavkaz), ale i napříč obdobími a jazyky: Veronika Faktorová se věnovala reprezentaci krajiny v německy a česky psaných cestopisech do Krkonoš z konce 18. a počátku 19. století, Alexander Kratochvil představil obraz Karpat v esejích Ivana Olbrachta, Anna Pigońová se zabývala výpravami do Tater z pera polských autorek z prvé poloviny 20. století etc. Společným prvkem těchto příspěvků by mohlo být zjištění, že literární reprezentace, od původu estetické koncepty motivované určitými uměleckými postupy, jsou často nejen oním konkrétně hledaným ideálním obrazem určité horské lokality, ale v zásadě i utvářejí obecnou představu o tom, co je a má být horská krajina, co v horských terénech nalézat a jak se na ně dívat (metodologicky k tomu zajímavě referoval rovněž příspěvek Ewy Kolbuszewské o estetizaci krajiny jako ráje v literatuře a kultuře 19. století s podtitulem „motivy a metody“).
Většina příspěvků z konference bude otištěna v ročence Góry-Literatura- Kultura. Acta Universitatis Wratislawiensis, která vychází již od roku 1996 (do roku 2001 pod redakcí Jacka Kolbuszewského, poté po pauze od roku 2010 pod redaktorským dohledem Ewy Grzędové). Studie budou publikovány v polštině, němčině a češtině. Poslední dva jazyky vždy s doprovodným polským překladem.
Jak je patrné, projekt polských kolegů se opírá o téma, které náležitě přesahuje do různých oborů, umožňuje spolupráci a diskuzi různých odborníků, nevyčerpá se snadno jednou konferencí či rokem výzkumu. Podněty vzešlé z jiných disciplín a metodologií jsou přitom kriticky reflektovány, ale nevedou k roztříštěnosti — jádro týmu dokáže udržet svou koncepci i předmět zájmu (tím je obecně literární zobrazení sledované v rozmanitých textech 19. a 20. století). Z literárněvědného pohledu pak dané téma dobře poukazuje na ošidnost národně-jazykových hranic a zdůvodňuje „nezbytnost“ komparatistického pohledu literárního historika. Účastníci zmíněné konference ostatně často své bádání představovali v širším středoevropském kontextu, případně svým příspěvkem vyvolali v kolezích a kolegyních z jiných jazykových a kulturních okruhů značnou odezvu, upozorňující na řadu paralel a přesahů k jejich domácímu materiálu. Sympatická vědecká snaha polských kolegů bude mít jistě pokračovaní i v příštím roce a doufejme, že hodnotou celého projektu zůstane otevřenost vůči novým podnětům, tak jak tomu bylo doposud. Z mého osobního pohledu by snad bylo do budoucna záhodno se otevřít i k jiným typům krajinných reprezentací, než jsou jen hory (za všechny jmenujme třeba k horám zcela protikladné pastorální nížiny), neboť i ty utvářely a utvářejí naši představu o krajině a přírodě. Ale to už se dotýkáme reprezentace badatelsky velmi komplexní, mnohovýznamové a pro lidskou kulturu i život člověka nesmírně důležité.