Časopis - Archiv

Nebudeme, myslím, daleko od pravdy s domněnkou, že pro většinu pracovníků podílejících se na nějakém sociálním výzkumu je období terénního sběru dat jakousi nevítanou přestávkou mezi dvěma důležitými dějstvími: přípravou a vyhodnocením. Jako by se v této chvíli jejich práce zastavila, jako by se rozbouřená horská řeka aktuálního výzkumu najednou schovala kamsi do skal a podzemních jeskyní, aby se až po nějakém čase znovu poklidně ševelící vynořila kdesi dole v údolí.

Motivační zázemí preferencí stran a kritéria volebního aktu jsou velmi mnohovrstevnatou a obtížně uchopitelnou veličinou, jíž nelze izolovat od celého procesu, ve kterém probíhá formování názorů. Pochopení či interpretace zákonitostí reálného volebního chování je tudíž nesmírně komplexním a vícefaktorovým problémem. Politické názory jednotlivců se v zásadě odvozují z identifikací s rozmanitými konkrétními a/nebo referenčními skupinami jako jsou rodina, vnitřně homogenní pracovní, náboženské, etnické skupiny a – v neposlední řadě – stranické a třídní kolektivity.

Témata z oblasti světové politiky se v sociologických šetřeních či průzkumech veřejného mínění neobjevují příliš často, ačkoli jejich výsledky bývají poměrně zajímavé a často se setkávají se značným zájmem a ohlasem médií i veřejnosti. Centrum pro výzkum veřejného mínění se v rámci svých možností pokouší alespoň občas do svých kontinuálních šetření zařazovat otázky z této oblasti.

Výsledky voleb do Evropského parlamentu v České republice byly jak pro stranické aktéry, tak pro pozorovatele a studenty politiky překvapením, a to jak z hlediska volební účasti, tak z hlediska zisků některých politických stran. Předvolební průzkumy naznačovaly, že by se volební účast měla blížit čtyřiceti procentům, nicméně málokdo očekával účast ve výši 28 %.

Druhé číslo druhého ročníku časopisu naše společnost, který vydává Sociologický ústav AV ČR.

Nedávno jsme si v referendu odhlasovali vstup naší země do Evropské unie. Součástí naší smlouvy o přistoupení, se kterou jsme tímto krokem vyslovili souhlas, jsou i jistá přechodná období, která se mimo jiné týkají tzv. volného pohybu pracovníků. Ve státech, které toto přechodné období uplatní, budou tak moci čeští občané pracovat jako dosud jen na základě pracovního povolení.

Jednou ze součástí lidské kultury je bezesporu kultura vaření. Tradiční kuchyně se odlišuje region od regionu, používání jednotlivých surovin bylo v minulosti významně spjaté nejen s klimatickými podmínkami a jejich postupnou změnou, ale také s lidskou činností - rozvojem obchodu (zámořské cesty), objevy nových technologií vaření (uzavření ohniště).

Klíčovým (a z hlediska mediálního diskursu zároveň nejvděčnějším) indikátorem politických nálad ve veřejném mínění jsou bezesporu stranické preference. Z jakého důvodu právě tato „popularita“ stran stojí ve středu pozornosti laické i odborné veřejnosti? Aniž bychom zabředávali do teoretických výčtů funkčních katalogů politických stran, je neoddiskutovatelné, že strany představují – vedle zákonodárných sborů, vlády, byrokracie – hlavní strukturální složku politického systému a vytvářejí jeho institucionální a vztahové prostředí: Patří mezi formální organizace, jejichž prostřednictvím se přijímají autoritativní – tj.

České politické strany existují již více než jedno desetiletí a jejich pozice v politickém systému se zdá být stabilní. Jejich pozice bývá málokdy zpochybňována, a když už, tak je nabízeno řešení pouze zdánlivě nepodobné politickým stranám. Tak tomu bylo například v případě občanské iniciativy Děkujeme, odejděte, jejíž někteří představitelé po úspěchu iniciativy u veřejnosti uvažovali o její transformaci v politickou stranu.

V tomto článku se nebudeme zabývat veřejným míněním jako společenským jevem. Otázek o tom, co to veřejné mínění je, kdo je jeho nositelem, co je jeho obsahem, jak se projevuje…, bylo v minulosti vysloveno mnoho a jak se zdá, uspokojivě vyřešeny nejsou dodnes.

„Veřejné mínění je mínění veřejnosti“, mohla by znít triviální a nejsnáze nalezitelná definice. Problém jí však pochopitelně zdaleka vyřešen není: Co je to "veřejnost?" Kdo ji tvoří? Patří do veřejnosti všichni lidé, nebo jen někteří? A případně kteří? A není to náhodou úplně jinak? Nejsou veřejným míněním spíše názory a myšlenky, které jsou veřejně vysloveny, ať už je vyslovuje a poslouchá kdokoli? A co potom znamená "veřejně vysloveny"? Jde o publikaci v médiích, hádku o politice v hospodě, nebo i o výměnu názorů mezi manželi? Do takovýchto problémů a definic kruhem se na poli úvah o veřejném mínění dostáváme velice snadno a prozatím z nich zřejmě nebylo nalezeno jednoznačné východisko.

Aplikováno na podnikatele a soudě alespoň podle výsledků nedávného šetření CVVM, to tak už vypadá.

Zmíněný výzkum, jehož autorem byl Milan Tuček z oddělení Transformace sociální struktury Sociologického ústavu AV ČR, byl založen na porovnávání názorů české populace na velké podnikatele s názory na podnikatele drobné a střední. Tyto názory jsme přitom zjišťovali pomocí rozsáhlé baterie výroků, které popisovaly určité vlastnosti nebo způsoby jednání, přičemž respondenti měli u každého výroku říci, zda jde o věc typickou nebo naopak netypickou pro první i druhou skupinu podnikatelů.

Téma mezinárodní migrace se v poslední době zdá být aktuální jako nikdy dřív. Toto diskutabilní a občas i problematické vyjádření prohlášeného práva člověka svobodně se rozhodnout o tom, kde chce žít, se stává ještě populárnější v době technického pokroku a modernizace. Větší dostupnost cestování, lákavé obrázky dalekých neznámých krajů v médiích, nerovnoměrnost ekonomického rozvoje různých zemí a částí světa, politické problémy a etnické konflikty vytlačují lidi z jejich rodných zemí a lákají je stěhovat se jinam.

Neziskové organizace jsou nejen důležitou součástí moderní společnosti, ale také jedním z klíčových institucionalizovaných aktérů zprostředkování zájmů. V tomto článku se zaměříme především na fungování třetího sektoru a na občanskou participaci u nás. Občanskou participaci chápeme jako zapojení občanů ve veřejné sféře, odděleně (nikoli však nezávisle) jak od státu, tak od ekonomické sféry, a v jejímž rámci občané artikulují, organizují a prosazují své zájmy.

V lednu roku 2003 uskutečnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění šetření, které bylo mimo jiné zaměřeno na rodinu a rodinný život. Náš příspěvek se věnuje otázkám týkajícím se zakládání rodiny, zejména časování různých událostí, a dále postojům dotázaných k některým kontroverzním otázkám partnerských vztahů. Tyto názory dobře dokumentují otevřenost nebo naopak konzervativnost respondentů.

Druhé dvojčílo bulletinu Naše společnost bylo vydáno v zimě 2003 a přináší dalších devět článků řazených v rubrikách Aktuality, Teorie pro všechny, Souvislosti a Z archívu. Bulletin se snaží seznamovat širokou veřejnost s výsledky výzkumů veřejného mínění, zaměřuje se na Českou republiku a současnost, rádi však podle možností přineseme také zajímavosti odjinud a z bližší či vzdálenější historie.

Práce, a mám teď na mysli zejména práci mající formu placeného zaměstnání, zaujímá v životě prakticky každého člověka důležité místo. Svůj význam má však práce nejen pro jedince, který ve svém produktivním věku v zaměstnání často tráví více než třetinu svého všedního dne, ale nepochybně i pro společnost. I přes měnící se význam a roli práce v současné společnosti [viz Mareš 2004] považuje stále většina lidí práci za samozřejmou součást života.

Reforma veřejných financí se v průběhu období posledních dvou let stala dominantním tématem české politiky. Kabinet premiéra Vladimíra Špidly ji nedlouho po svém ustavení vyhlásil jako ústřední prvek své vládní agendy pro celé volební období a samotný pojem reforma veřejných financí již dlouho představuje jeden z nejfrekventovanějších termínů veřejných vystoupení koaličních i opozičních politiků nebo vnitropolitických komentářů a zpravodajství hlavních sdělovacích prostředků.

Jednou z nejžhavějších demografických otázek současnosti jsou příčiny poklesu úrovně plodnosti. V zásadě lze říci, že existují dva hlavní směry, které se snaží tuto změnu vysvětlit. První z nich vidí příčinu hlavně v ekonomických faktorech, tedy v tom, že mladí lidé nejsou dostatečně ekonomicky zajištěni a nemohou si dovolit rodinu založit (nebo mít více dětí), ani kdyby chtěli.

Zde prezentované výsledky vycházejí zejména z šetření Centra pro výzkum veřejného mínění provedeného v rámci projektu „Naše společnost 2004“ v březnu tohoto roku na souboru 1056 respondentů, reprezentujícím populaci České republiky ve věku od 15 let. Toto šetření se v základní rovině snažilo o zachycení spokojenosti obyvatel s životním prostředím a s jeho některými složkami.

Otázka rovných příležitostí mužů a žen nebyla dlouhou dobu v České republice politickým tématem. Situace se však výrazně změnila v průběhu prohlubující se evropské integrace, kdy se vláda zavázala řešit nerovné postavení mužů a žen v mnoha sférách. Přesto je nutné konstatovat, že otázka rovných příležitostí leží dosud v české politice na okraji zájmu.

KSČM představuje ve středoevropském regionu jisté unikum - v žádné z postkomunistických zemí nehraje komunistická (z komunistické strany vzešlá) a zároveň jen málo transformovaná strana analogickou úlohu ve stranickém systému, v žádné z nich nemá tak vysokou (a nejen to: vzrůstající) voličskou podporu. V Polsku, v Maďarsku (ale např. i ve Slovinsku) tamnější postkomunistické strany převzaly politiku svých reformních křídel, prohloubily ji a důsledně v ní pokračovaly.

Máte před sebou první číslo druhého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

Vztahy s okolními zeměmi jsou bezesporu výraznou determinantou a zároveň klíčovým ukazatelem stability mezinárodněpolitického ukotvení každého státu. Regionální kooperace je proto zcela logicky alfou a omegou zahraniční politiky České republiky, která si vytkla za jeden ze svých prioritních zahraničněpolitických cílů prohlubování středoevropské spolupráce jak s ostatními zeměmi tzv.

Tak nám agentura SC&C změřila volební preference a prý hned nejpřesněji. Tak to alespoň ve svém dopise uveřejněném v rubrice „Z redakční pošty“ tvrdila ředitelka této společnosti Irena Bártová. Zkrátka a jednoduše řečeno, není nad „exit poll“, respektive masovou anketu provedenou v několika stech okrscích mezi lidmi vycházejícími z místnosti, kde právě hlasovali v referendu o připojení ČR k EU.

Na prahu jednadvacátého století se z vědy stává stále více věc veřejná. Doba, kdy vědci bádali nezávisle na společenské poptávce, skončila již v polovině minulého století státním financováním rozsáhlých vesmírných a jaderných programů. Další vývoj financování vědy směřoval cíleně k podporování projektů, jejichž výsledky jsou co nejrychleji využitelné v praxi a tím zvyšují životní úroveň obyvatel.