V Deníku referendum vyšel rozhovor s Lucií Trlifajovou, která mimo Sociologický ústav AV ČR působí v platformě k minimální důstojné mzdě a v Centru pro společenské otázky – SPOT. Společně s ní byla dotazována odbornice na sociální ekonomiku z Fair & Bio družstva Markéta Vinkelhoferová a politoložka Kateřina Smejkalová z Friedrich-Ebert-Stiftung, organizace, která celý projekt zastřešila. Tématem byl především koncept a výzkum tzv. minimální důstojné mzdy.
Minimální mzda je podle Trlifajové politický kompromis mezi různými aktéry, průměrná a mediánová mzda popisuje reálné rozložení mezd ve společnosti. „Ambicí minimální důstojné mzdy je podívat se na to, co jedinec a jeho domácnost reálně potřebují, cílem je tedy vnést do debaty o mzdách perspektivu zaměstnanců. Nepopisuje současný stav, ale nemá ani ambici být závazně vymezeným standardem. Jde o to vést debatu o tom, kolik lidé vydělávají a zda to stačí,“ vysvětluje, na jakém základu je postavený koncept minimální důstojné mzdy. Ten stojí zejména na výdajové stránce, jinými slovy na tom, co je v dané společnosti, případně v konkrétním regionu, považováno na standard potřebný k plnohodnotné sociální participaci.
„Naší ambicí bylo také nastavit zrcadlo naprosto podhodnoceným minimálním standardům na přežití, protože životní minimum nebylo navýšeno od roku 2012, nezabavitelná částka pro lidi v exekucích je stanovená neuvěřitelně nízko. V České republice nemáme problém extrémní chudoby ani vysoké nezaměstnanosti. Řada lidí sice pořídí základní věci, obtížně už však pokrývá další, a zejména nečekané výdaje, a žijí tak v situaci dlouhodobé ekonomické nejistoty. Právě tuto situaci a z ní plynoucí frustraci jsme chtěli tematizovat, protože dosud nástroj, jak ji vyčíslit a uchopit, chyběl. To pro mě byla velmi silná motivace pramenící z výzkumů, které jsem předtím dělala o chudších regionech a mezi nízkopříjmovými skupinami,“ popisuje Trlifajová pozadí, na kterém zmíněný koncept vznikal. Podle ní je skutečnost, že u nás žije významná skupina lidí v ekonomické nejistotě, zajímavým příspěvkem do debaty o dluzích. Zároveň dodává: „Víme, že lidé, kteří jsou dnes v exekuci, si nejčastěji berou půjčky na to, aby zaplatili bydlení či pokryli další půjčku. Zároveň je otázka – a k tomu nemáme výzkumy – do jaké míry cyklus dluhů u některých začal půjčkou na mobil, dovolenou, nebo rekonstrukci bytu. Debata o důstojném ohodnocení by nám měla umožnit na takové chování nahlížet trochu jinak než dosud – můžeme se dívat skrz prsty na někoho, kdo pracuje na plný úvazek, třeba i víc, a musí si vzít půjčku, aby si mohl dovolit věci, které jsou vnímané jako běžný standard? Problémem v těchto případech není touha po dovolené, ale nízké mzdy.“
Již na na podzim bude zveřejněno konkrétní číslo, hranici tzv. důstojné mzdy. Poté by měl být spuštěn web, kde bude nejen číslo, ale i vysvětlení, proč a jak vzniklo, shrnutí argumentů nebo příběhy lidí s nízkými mzdami. Ambicí platformy je tímto způsobem vše vnést do veřejné debaty a číslo pak každoročně aktualizovat.
Více se dočtete v rozhovoru, který je k dispozici online. Lucie Trlifajová byla také před časem hostkou DVTV.
Facebook
Twitter
Tweets by Sociologicky
Newsletter