K protiprávnosti vědomého zásahu do obligačního práva na nabytí nemovitosti
Článek nabízí pohled na mezinárodní investiční arbitráž jako na nástroj prosazování vlády práva v hostitelském státě. Současný převážně ideologický boj proti mezinárodní investiční arbitráži opomíjí pozitiva její existence. Zánik mezinárodní investiční arbitráže či její proměna ve zcela odlišný právní koncept, jako např. stálý investiční soud, umožní vyšší morální hazard států, sníží jejich motivaci plnit mezinárodní závazky a být obezřetnými při spravování věcí veřejných jak vůči investorům, tak vlastním občanům. Článek se zabývá pojmem vlády práva obecně a následně jej aplikuje na oblast mezinárodní ochrany investic. V rámci ní je vláda práva rozdělena do dvou větví. První se zaměřuje na substantivní ochranu investic. Konkrétně rozebírá dílčí požadavky standardu spravedlivého a rovného zacházení, jako např. konzistentnost jednání státních orgánů či stabilitu právního řádu. Druhá větev rozboru se dotýká mechanismu mezinárodní investiční arbitráže jako způsobu řešení sporů. Zejména se zaměřuje na soudní řízení jako alternativu vymáhání práv investora. Poukazuje přitom na nesnáze a nejasnosti, které se sebou soudní řízení nese. Rovněž je v této části demonstrována hypotetičnost odpovědnosti státu na příkladu českého práva. Článek nemá za cíl slepě adorovat mezinárodní ochranu investic, leč otevřít kritickou diskusi o jejích kladech i záporech, která jediná může být základem eventuální reformy tohoto způsobu řešení sporů.