Projekt vychází z výsledků tři desítky let trvajícího archeologického a stavebně historického výzkumu benediktinského kláštera v Sázavě (v letech 1980 – 1995 jej vedl navrhovatel), který patřil do rámce základního výzkumu Archeologického ústavu AV ČR v Praze. Byla při něm shromážděna mimořádná kolekce pramenů a informací týkajících se architektury kláštera, vývoje jeho dispozice a kontextu s laickým osídlením. Proto jej lze představit jako složitý monastický a sídelní komplex. Těžiště navrhovaného projektu tkví zejména ve sledování počáteční dřevěné podoby kláštera dokumentované v mimořádné komplexnosti a navazující románské stavby. Kromě rekonstrukce a datace architektury jde o poznání funkce jednotlivých okruhů kláštera a o interpretaci velkých souborů movitých hmotných pramenů vypovídajících a denním životě, kultu a produkčních aktivitách komunity obývající klášter a jeho okolí. Celek poskytuje mimořádnou příležitost ke komparaci ve středoevropském měřítku.