Ludvík Kuba: dvojice národopisných studií

Žena z Planjan, olej na plátně, 1927
Doktor Miletič, olej na plátně, 1927

Ludvík Kuba patřil k pozoruhodným osobnostem českého kulturního a vědeckého života. Ve jménu životního zájmu o slovanskou lidovou kulturu, která hraničila až s posedlostí, dokázal v sobě skloubit profese malíře, hudebníka, spisovatele, cestovatele a seriozního badatele v oboru národopisu.


Žena z Planjan, olej na plátně, 1927
© Archiv SSČ

Narodil se 16. dubna 1863 v Poděbradech jako druhorozený ze třinácti dětí nemajetného zámečníka. V mládí se rozhodoval mezi dráhou malíře a hudebníka, rodinná rada nakonec rozhodla a mladý Kuba v roce 1877 nastoupil na varhanickou školu v Praze. Poté absolvoval učitelský ústav a vyučoval na řadě škol po Čechách. Výrazně ho ovlivnily tehdejší politické události na Balkáně v rámci rakousko-tureckého soupeření, zejména statečný boj Černohorců s Turky či anexe Bosny a Hercegoviny. Tyto události chápané v kontextu nové slovanské revoluce reflektovala i současná umělecká tvorba (obrazy Jaroslava Čermáka, romány Josefa Holečka) a inspirovaly mladého Ludvíka Kubu k prvním cestám na Balkán. Zde se soustředil především na sběr lidových písní, ale současně zachycoval i lidové kroje, architekturu a zaznamenával místní zvyky a obyčeje. Z koníčka se postupem času stal vážný zájem a následovala široká činnost publikační, z které vytěžil řadu pozoruhodných cestopisů, završených soubornou knihou Křížem krážem Slovanským světem. Již v roce 1884 zahájil velkorysý ediční podnik Slovanstvo ve svých zpěvech, který postupně dospěl až k 15 svazkům.

Souběžně Ludvík Kuba pokračoval i v soukromém vzdělávání v kresbě a akvarelu u sochaře Bohuslava Schnircha a malíře Karla Liebschera, aby byl lépe připraven pro svá národopisná studia. V roce 1891 vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Maxmiliána Pirnera a následně pokračoval ve studiích ve Vídni, Paříži a Mnichově, kde v relativně pozdním věku svá studia v roce 1904 dokončil. Jeho velmi početná a rozsáhlá malířská tvorba zahrnuje především figurální studie a krajiny. Byl vyhledávaným a uznávaným portrétistou, mimořádně zajímavá je například dlouhá série jeho experimentálně malovaných autoportrétů. Základem Kubovy výtvarné tvorby byla realistická kresba podepřená schopností virtuálního akvarelisty o rychlé a letmé zachycení skutečnosti. Pod vlivem vývoje moderního umění se dopracoval k osobitému malířskému výrazu, který kombinoval impresionismus s realismem. Jeho obrazy charakterizuje výrazná barevnost, světelné napětí a expresivní malířský rukopis. Ludvík Kuba byl zároveň velmi aktivním organizátorem uměleckého života na půdě různých spolků jako Hagebundu a Umělecké besedy a vydal i několik teoretických statí o umění, jež shrnul ve výboru O zdrojích umění.

Během svého života opakovaně navštívil prakticky všechny slovanské země od Slovenska přes Lužici, Halič, Zakarpatskou Ukrajinu, Rusko, Srbsko, Chorvatsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Makedonii a Bulharsko. Ve všech zmíněných zemích konal národopisné výzkumy, kreslil, maloval a hudebně zaznamenával lidové písně. Dvojice protějškových obrazů, která je dnes v majetku Akademie věd České republiky, vznikla během jeho balkánské cesty v roce 1927. Obrazy zachycují typické figury v srbských krojích – ženu z Planjan a muže s píšťalou. Portrétovaným je Kubův kolega, srbský folklorista dr. Miletič. Obě díla dobře reprezentují Kubovu tvorbu na pomezí žánru a vědecké studie jak zájmem o charakteristickou typiku postav, popisnost kroje, tak i příjemným barevným a kompozičním laděním celku. Oba obrazy se do fondu Akademie věd České republiky dostaly převodem ze sbírek Slovanského ústavu.

Ludvík Kuba se stal především vysoce uznávaným a respektovaným národopiscem a v roce 1936 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy. Jeho malířské dílo bylo zprvu chápáno jako doplněk jeho vědecké práce, teprve s odstupem byly rozpoznány a uznány i jeho kvality. V roce 1945 byl Lud­víku Kubovi udělen titul národní umělec a stal se čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. Svůj plodný a dlouhý život (dožil se 93 let a zemřel v roce 1956) barvitě popsal ve svých pamětech Zaschlá paleta. Patřil k zajímavým a dnes méně známým osobnostem, ve své době byl pokládán za vrcholného představitele oborů, ve kterých působil, a je označován za jednoho z průkopníků slovanského národopisu.


Doktor Miletič, olej na plátně, 1927
© Archiv SSČ

Jiří T. Kotalík,
Akademie výtvarných umění