FOTO: Jiří Roháček, Archiv autora
Každoroční zasedání věnované problematice sepulkrálních památek, jež pořádá Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., se pod názvem Mortui immortales konalo 3. června tohoto roku. V Evropě a samozřejmě i v českém prostředí má zájem o sepulkrální památky dlouhou tradici.
Potěšujícím faktem je zajištěný publikační výstup v rámci řady Epigraphica et Sepulcralia, kterou vydává vydavatelství Artefactum. V redakční přípravě se v současné době nachází svazek přinášející příspěvky přednesené na pátém a šestém dvoudenním zasedání v letech 2006 a 2007.
Zatím poslední, 7. zasedání se oproti předchozím konalo v poněkud komornější jednodenní podobě. Jednání před padesátičlenným plénem sestávalo ze dvou bloků, sdružujících referáty podle rozdílných kritérií. Tematicky sevřenější byl blok odpolední, který poskytl prostor pro příspěvky, jež pojednávaly o obecně významných či z nějakého jiného důvodu mimořádných památkách české renesanční sepulkrální plastiky. Sylva Dobalová (ÚDU AV ČR) se ve svém vystoupení Památník Matouše Collina v Karolinu: poznámky k jeho ikonografii věnovala koncepci jedinečné sepulkrálii významného představitele pražského humanistického prostředí. Kromě kontextu a formální analýzy artefaktu autorka osvětlila i genezi v českém prostředí výjimečného řeckého textu. Ivo Hlobil (ÚDU AV ČR) v příspěvku Rarita: renesanční náhrobník s autoportrétem sochaře poukázal na jediný známý příklad autoportrétu sochaře na české sepulkrální plastice na náhrobníku Buriana Osovského z Doubravice a na Třebíči (†1563). Kamil Boldan (Národní knihovna ČR) přednesl Epitaf Půty Švihovského z Rýzmberka od Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, kde se na konkrétním příkladu věnoval problematice interakce literárního a epigrafického epitafu. Dana Stehlíková (Národní muzeum) vystoupila s příspěvkem Náhrobní deska Adama z Dietrichštejna v kontextu soudobých inkrustací. Ten byl zaměřen především na umělecké a řemeslné provedení artefaktu, který se jeví jako jeden z nejstarších (†1690) sepulkrálních památek inkrustace z jinobarevných mramorů, a to nejen mimo území Itálie.
Dopolední blok sdružoval referáty širšího věcného a koncepčního zaměření. Po úvodním slovu Jiřího Roháčka (ÚDU AV ČR) zahájila blok Milada Studničková (ÚDU AV ČR): Existují náhrobníky s řádovými odznaky v českých zemích? Po kontextuálním představení zahraničních příkladů poukázala na faktickou absenci takových příkladů, s výjimkou Řádu Zlatého rouna, v českém prostředí. Závěr referátu pak vyzněl jako apel na přítomné k dokumentaci jim případně známých českých výskytů. Druhým příspěvkem Slezské vývody erbovní. K problematice erbovních vývodů na šlechtických náhrobnících českého Slezska vyhodnotil z heraldického hlediska rozsáhlý sepulkrální fond Karel Müller (Zemský archiv Opava). Jiří Roháček se ve svém druhém vystoupení Jazyk náhrobních nápisů v Čechách věnoval doposud opomíjené problematice průniku národních jazyků do teritoriálně českých sepulkrálních nápisů v chronologickém, sociálním a etnickém kontextu. Pavel Štěpánek (FF UK Praha, UP Olomouc) představil ve svém nebohemikálním exkursu Pohřební zvyklosti Isabely Katolické. Královský náhrobek v kartouze mirafloreské mimořádnou španělskou sepulkrální památku, reflektující architektonické a ideologické změny za vlády katolických králů. Vystoupil také Juraj Šedivý (FF UK Bratislava) s přehledem aktivit, které se přímo dotýkají sepulkrální plastiky jako hlavní skupiny nositelů nápisů: Aktualny stav epigrafického bádania na Slovensku.
Referáty od rakouských, německých, polských, maďarských a slovenských kolegů, které na těchto i v evropském měřítku jedinečných konferencích zaznívají, jsou dokladem zájmu české i zahraniční veřejnosti.
Jiří Roháček,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.