Pracovnice Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole prof. Anna Šedivá obhájila před komisí Imunologie disertaci Imunodeficience se zvláštním zaměřením na periodické horečky a získala vědecký titul „doktor molekulárně-biologických a lékařských věd“. Zabývá se výzkumem imunodeficiencí a autoimunitních onemocnění v oblasti klinické imunologie a svými studiemi a výsledky se zařadila mezi erudované a mezinárodně uznávané odborníky v oblasti primárních imunodeficiencí. Kromě vědeckých aktivit se věnuje výchově a výuce studentů v pregraduálních a postgraduálních studijních programech, je školitelkou mnoha doktorandů a pečuje o dětské i dospělé pacienty se závažnými stavy imunodeficiencí.
Foto: Archiv autorky
Důležitost imunitního systému si lidé uvědomovali od pradávna, trvalo však velmi dlouho, než byl imunitní systém vymezen ve své struktuře i funkci. Poněkud paradoxně jeho funkci lidé objevili v základních rysech daleko dříve než jeho strukturu. Aniž by znali imunitní systém, využívali naši předkové empiricky vypozorované rezistence jedinců, kteří překonali morové a jiné zničující infekční epidemie, k ošetřování dalších nemocných. Tím, že již znovu neonemocněli, podávali důkazy o existenci imunitní paměti. Na těchto podkladech a dalších pozorováních byly poté v průběhu 19. století formulovány zásady vakcinace. Historicky nejúspěšnější preventivní opatření bylo úspěšně převedeno do praxe, byť stále bez znalosti, jak imunitní systém vypadá. Základní poznatky o složení, vlastnostech a pochodech imunitních reakcí odborníci položili na počátku 20. století, kdy se taktéž vymezily dva základní okruhy v imunitním systému: systém vrozené a získané imunity. V témže století byly zjištěny převratné poznatky, kdy badatelé velmi dobře definovali struktury získané imunity, ač trvalo téměř celé další století, než od objevu fagocytózy, oceněného v roce 1908 Nobelovou cenou za imunologii, došlo k dalším významným objevům v oblasti vrozené imunity.
Funkce vrozené imunity byla opětovně předpovězena na teoretické rovině, načež ji posléze plně potvrdily experimentální studie. Na základě prvních prací Charlese Janewaye a později Ruslana Medzhitova je v současnosti známa podstata dějů, které umož-ňují imunitnímu systému rozpoznat ohrožení, aktivovat mechanismy vrozené imunity a zahájit odpovídající imunitní reakci k udržení integrity organismu. Nejdůležitější strukturou vrozené imunity je v tomto kontextu velmi sofistikovaný systém receptorů PRR (pattern recognition receptors), které jsou schopny rozpoznat charakteristické znaky celé říše mikroorganismů (konzervované znaky zvané PAMPS, pathogen-associated molecular patterns) a umějí na ně adekvátně reagovat. V posledních letech se ukazuje, že tento systém je ještě vynalézavější a umožňuje reagovat na všechny signály ohrožení, nejenom infekční povahy. Poslední desetiletí by se v oblasti imunologie dalo dobře charakterizovat jako období poznání mechanismů vrozené imunity, jež umožnilo nebývalý výzkum a objasnění komplexních imunitních reakcí.
Naše práce, která tvořila podklad doktorského řízení, taktéž směřovala do oblasti vrozené imunity. Na příkladech primárních imunodeficiencí, konkrétně Brutonovy agamaglobulinémie a chronické granulomatózy, popisujeme interakce mezi ligandy PRR, buňkami vrozené imunity a zapojení buněk získané imunity ovlivněné stavem imunodeficience (Sochorová K., Horváth R., Rožková D., Litzman J., Bartůňková J., Šedivá A., Špíšek R. – Impaired Toll-like receptor 8-mediated IL-6 and TNF production in antigen presenting cells from patients with X-linked agammaglobulinaemia. Blood 2007, 109(6): 2553–6). Hlavní těžiště naší práce však tkví v souhrnném rozboru kapitoly nazvané Autoinflamatorní onemocnění. Jedná se o nově definovanou skupinu nemocí, které jsou charakterizovány vzplanutím zánětu a v jejichž patogenetických mechanismech se uplatňují právě poruchy vrozené imunity. Prvním historickým příkladem těchto nemocí je Familiární středomořská horečka. V současné době se však oblast výzkumu významně rozrostla a zahrnuje celou škálu jednotek. U jedné ze vzácných jednotek – Schnitzlerova syndromu – jsme popsali patologické nálezy na rozhraní vrozené a získané imunity a zavedli jsme zatím ojedinělou terapii blokádou IL-1 (Šedivá A., Poloučková A., Podrazil M., Froňková E., Kalina T. – Characterization of the B-cell compartment in a patient with Schnitzler syndrome. Scand J Rheumatol. 2010 Oct 14. Epub ahead of print).
V autorské práci jsem pro potřeby lékařské praxe shrnula celou problematiku, v České republice zatím literárně nepokrytou (Šedivá A. – Periodické horečky. Alergie, suppl. 4/2009).
ANNA ŠEDIVÁ,
Ústav imunologie 2. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy,
Fakultní nemocnice v Motole