Česky
S výročím listopadových událostí se 16. listopadu 2011 na zámku v Lužanech u Přeštic uskutečnilo slavnostní předání Medaile, Ceny a tzv. „trvalých legátů“ Josefa Hlávky. Na návrh předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše udělila Hlávkova nadace medaili jednomu z nejvýznamnějších českých neurofyziologů, prof. Františku Vyskočilovi, který dlouhodobě působí ve Fyziologickém ústavu AV ČR a na Přírodovědecké fakultě UK.
Foto: Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Dne 2. listopadu 2011 ocenil předseda AV ČR prof. F. Vyskočila také Čestnou oborovou medailí Jana Evangelisty Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách. Výzkumy respektovaného neurofyziologa vedly k významným objevům a v roce 1977 mu umožnily založit fyziologickou vědeckou školu studia nekvantového uvolňování neuropřenašečů a předložit ucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismu přenosu informace na nervových a svalových synapsích. Významným způsobem přispěl také k porozumění mechanismům znecitlivění receptorů na nervových synapsích a pochopení procesů probíhajících během šířící se korové deprese a anoxické smrti mozku a četných jiných neurofyziologických dějů. Uveřejnil 263 indexovaných, anglicky psaných publikací včetně dvou v časopise Nature; články byly citovány 3703krát, každý v průměru 14krát, h index 31. Poznatky prof. Vyskočila, zejména jeho koncepce mechanismu vzniku a působení difusního nekvantového uvolňování neuropřenašeče, jsou součástí učebnic neurobiologie. Celosvětové uznání dokládá i fakt, že se na základě pozvání stal autorem prestižního monografického článku Nonquantal Acetylcholine Release v The New Encyclopedia of Neurosciences (2009) a dalších přehledných článků.
Vzhledem k podílu na událostech r. 1968 se prof. Vyskočil nemohl do roku 1990 účastnit zahraničních konferencí a stáží s výjimkou SSSR. Spolupráce s kolegy z Petrohradu a Kazaňské lékařské univerzity byla ovšem úspěšná a vyústila v desítky publikací v prestižních časopisech, v nepolitickou cenu Akademie věd SSSR a ČSAV (1974) a nakonec i k udělení titulu laureáta státní ceny republiky Tatarstán v roce 1994. Po roce 1994 udělil Národní ústav zdraví v USA prof. Vyskočilovi prestižní stipendium Fogarty pro seniory v neurovědách a mohl po tři roky za sebou vždy po několik měsíců pracovat na University of California v San Francisku. Pozván byl také k přednáškovým cestám po Velké Británii, kde se mu za práce z oblasti elektrofyziologie a neurobiologie dostalo uznání od nositelů Nobelovy ceny, jako byli sir Andrew Huxley, Bernard Katz či John Eccles.
Prof. F. Vyskočil se celý život věnoval nejen výzkumu a učení, ale i popularizační a kulturně-vzdělávací činnosti. Známý je hlavně příspěvky v Českém rozhlase, České televizi (pořad Milénium) a dále články v populárně- vědeckém časopisu Vesmír i v denním tisku. Přednáší pro lektory manželských poraden a znám je také jako autor rozhlasových příspěvků o fyziologii ženského a mužského mozku. Kromě odborné práce působil i ve vědecko-organizačních funkcích na Univerzitě Karlově (1994–1997) a ve Fyziologickém ústavu AV ČR (1990–1997). Jeho hlavním cílem bylo dát větší váhu objektivním kritériím v hodnocení vědecké práce, a zvýšit tak výkonnost české vědy. Společně s dr. J. Zichou napsal jeden z prvních článků do časopisu Vesmír o scientometrickém hodnocení naší vědy (1990). Spolupracovníky i žáky stále vede k širokému vědeckému a kulturnímu pojetí moderního vědeckého pracovníka. Jako primárius kvarteta Heroldova klubu pořádal v osmdesátých a devadesátých letech koncerty Smetanových, Beethovenových, Mozartových, Haydnových a mnoha jiných komorních děl v Heroldově klubu, kulturních střediscích českých měst i v ústavech Akademie věd a při vědeckých setkáních a kongresech.
red