Česky
Starobylý slovanský rukopis
Letošní, 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se oslavuje nejen v českých zemích a na Slovensku, nýbrž i v dalších státech střední, jižní a východní Evropy, kde v různé intenzitě zapustilo kořeny dědictví cyrilometodějské misie.
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vernisáž v sídle Akademie věd ČR v Praze (Národní 3) uvedla chargé d´affaires a.i. Bulharského velvyslanectví v Praze Goryana Lenkova
V rámci oslav se 29. května 2013 ve výstavních prostorách budovy Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze návštěvníkům otevřela výstava o Supraslském kodexu – jedné z nejstarších slovanských literárních památek bulharské provenience, jež je od roku 2007 zapsána v registru UNESCO. Do Prahy se putovní výstava, kterou zpracovala prof. Anisava Miltenova z Ústavu bulharské literatury BAV, přemístila z expozice velkomoravského hradiště v Mikulčicích, kde byla instalována od počátku dubna do 25. května. Pražské vernisáže se mezi jinými zúčastnily i viceprezidentka Bulharské republiky Margarita Popova a ředitelka Slovanského ústavu AV ČR doc. Helena Ulbrechtová. Vlastní výstavu představily autorka expozice prof. A. Miltenova a respektovaná česká paleoslovenistka dr. Emilie Bláhová ze SLÚ, která se výzkumem této literární památky dlouhodobě zabývala, navazujíc mj. na předchozí výzkumy významných českých paleoslovenistů Václava Vondráka či Josefa Kurze.
Supraslský kodex – začátek homilie Jana Zlatoústého na Zelený čtvrtek
Supraslský kodex představuje rozsáhlý cyrilský rukopis (celkem 570 stran velkého formátu) opsaný ze starších předloh v 1. polovině 11. století ve východním Bulharsku. Jde o soubor 48 textů (životy svatých a homilie) na měsíc březen, které se v bulharském prostředí překládaly do slovanštiny z řeckých (byzantských) předloh zřejmě od poloviny 10. století. Přestože památka reprezentuje již mladší literární tradici tzv. preslavské literární školy, má nesporný význam pro studium staroslověnského jazyka a velkomoravského písemnictví. V této problematice představuje jeden z důležitých spojovacích prvků mezi Velkou Moravou a Bulharskem. Patří totiž do souboru nemnoha slovanských památek, na jejichž základě si lze představit jazykovou podobu staroslověnského jazyka, prvního knižního jazyka Slovanů, používaného ve 2. polovině 9. století na Velké Moravě a v 10.–11. století vedle latiny též v přemyslovských Čechách. Pro staroslověnské písemnictví je tento cyrilský kodex důležitý také tím, že obsahuje tři homilie, které se z části v jiném překladu objevují i v další staroslověnské památce – Clozově sborníku z 11. století, který je ještě psán hlaholicí, písmem, jež pro účely velkomoravské misie sestavil Konstantin (Cyril). Z tohoto důvodu byl Supraslský kodex právem zahrnut do světově unikátního Slovníku jazyka staroslověnského (Praha 1966, 1973, 1982, 1997) a do Řecko-staroslověnského indexu (Praha 2008–), který v současnosti zpracovávají a postupně vydávají badatelé SLÚ.
Supraslský kodex bezpochyby představuje významnou literární památku bulharského středověku, ovšem pozoruhodný je jeho osud také v nové době. Rukopis objevil v roce 1823 v klášteře Suprasl u města Białystok (severovýchodní cíp dnešního Polska) zakladatel slavistických studií na univerzitě ve Vilniusu prof. M. K. Bobrowsky. Odborný zájem o památku však vedl k rozdělení kodexu na tři díly. 16 listů se nachází v petrohradské Ruské národní knihovně, 118 listů v Národní knihovně v Lublani. Nejrozsáhlejší úsek kodexu o 151 listech je uložen v Polské národní knihovně ve Varšavě. Tato část měla v průběhu 20. století velmi bouřlivý osud, neboť byla po obsazení Polska v roce 1939 zabavena a odvezena do Německa, v roce 1941 vrácena zpět a za Varšavského povstání roku 1944 znovu zmizela. Od té doby byla nezvěstná a objevena byla až v 60. letech v USA, odkud se v roce 1968 vrátila zpět do Polska.
Jako první vydal lublaňskou část Supraslského kodexu slovinský slavista Fran Miklošič již v roce 1851; v úplnosti jej publikoval v roce 1904 až ruský slavista S. Severjanov, nejnovější vydání doplněné o fotografické snímky kodexu a paralelní řecké texty uveřejnili v letech 1982–1983 J. Zaimov a M. Capaldo.
Pro české jazykové prostředí je památka pozoruhodná tím, že se v ní objevují některá slova shodná s památkami české redakce církevní slovanštiny, především s českocírkevněslovanským překladem Čtyřiceti homilií na evangelia Řehoře Velikého, který byl pořízen z latinské předlohy ve 2. polovině 11. století zřejmě v Sázavském klášteře.
VÁCLAV ČERMÁK,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.