Protestní hnutí na Blízkém východě

Mezinárodní konferenci „The Protest Movements in the Contemporary Middle East“ (Protestní hnutí na současném Blízkém východě) hostila Akademie věd na Národní třídě v Praze. Uspořádal ji Orientální ústav AV ČR ve dnech 29.–30. května 2014 za spoluúčasti Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách v Praze (Centre français de recherche en sciences sociales – CEFRES) a za podpory Groupe de Recherches et d’Etudes sur la Méditerranée et le Moyen-Orient (GREMMO, Lyon) a Cercle des Chercheurs sur le Moyen-Orient (CCMO). Sympozium zahájil jako hlavní řečník prof. Henry Laurens z Collège de France v Paříži.

Při zahájení mezinárodní konference vystoupili (zleva) ředitel CEFRES Philippe Rusin, Clément Steuer a Ondřej Beránek z OÚ AV ČR, Henry Laurens z Collège de France, místopředseda AV ČR Pavel Baran a Jan Zouplna z OÚ AV ČR.

Po roce 2009 se oblastí Blízkého východu a severní Afriky šířila jako bouře nejrůznější protestní hnutí. Při bližším pohledu je zřejmé, že protesty nebyly ani zdaleka jednotné co do původu i cílů. Některé vyvolaly volební podvody, jiné narůstající společenská nespokojenost. Davy lidí protestovaly v ulicích tak kulturně a historicky odlišných míst, jakými jsou Írán (2009), arabské státy (2011), Izrael (2011) a Turecko (2013). Avšak vedle sdílené geografické polohy neměla protestní centra – Káhira, Istanbul, Teherán, Tel Aviv – mnoho společného etnicky, sociálně ani politicky.

Některé jevy přesto společné byly: například volání po obnově vztahu mezi státem a občany, problémy vzniklé hektickou urbanizací v předchozích desetiletích, prolínání náboženských a sekulárních světů, strukturální výzvy uvnitř těchto společností a především důsledky ekonomické krize z roku 2008 a následná obnova ústředního tématu – sociálních konfliktů. Uvedené sdílené problémy mají ovšem vlivem rozmanitých kontextů na blízkovýchodní společnosti nejrůznější dopady.
S ohledem na tuto různorodost se snažila konference spojit politology, historiky, sociology, antropology a další akademiky, kteří se dlouhodobě věnují studiu daných zemí/společností. Namísto snahy přemostit nepřemostitelné za pomoci abstraktních teoretických konstruktů usilovala o multiúrovňovou komparaci založenou na vnímání specifičnosti jednotlivých případů.

Foto: Archiv OÚ AV ČR
Masové protesty na káhirském náměstí Tahrír v roce 2011

Sympozia se aktivně zúčastnilo 28 badatelů z několika zemí. Vedle zástupců starého kontinentu nechyběli řečníci ze severní Afriky, Turecka či Japonska. V Praze vystoupily nejen renomované kapacity evropského formátu, ale také začínající vědci a doktorandi, jimž se dostalo jedinečné příležitosti konfrontovat vlastní poznatky se zkušenostmi význačných odborníků. Zatímco se první část jednání zaměřila na aktuální témata související s protestními hnutími na Blízkém východě, druhý den volili účastníci mezi dvěma panely – historickým či politologickým. Je třeba zdůraznit, že se konference nesla ve věcném a apolitickém duchu. V jediném bloku tak bylo například možné vyslechnout příspěvky o historii Íránu, Izraele a Sýrie.

Profesor Laurens (Collège de France, Paříž) ve svém úvodním příspěvku přirovnal tzv. „arabské jaro“ k evropským revolucím roku 1848 a označil ho za předělový mezník v dějinách blízkovýchodního regionu, před nějž, navzdory mnoha současným výkyvům, již není návratu. Ve snaze přiblížit události evropskému myšlení upozornil na skutečnost, že mezi francouzskou revolucí roku 1789 a nastolením stabilní demokracie v podobě francouzské třetí republiky (1870) muselo uplynout téměř sto let. Z dalších podnětných vystoupení zaujalo plénum zejména srovnání podobností a odlišností role bezpečnostních systémů v Egyptě a Turecku, které přednesl prof. Jean Marcou (Sciences Po, Grenoble); jeho belgický kolega dr. Didier Leroy (Královská vojenská akademie, Brusel) se pokusil rozmotat spletitou síť regionálních vazeb v zamyšlení, které věnoval libanonskému hnutí Hizballáh.

Věříme, že konference pomohla úspěšně ukotvit Akademii věd ČR na pomyslnou mapu vedoucích vědeckých pracovišť, které se zabývají tematikou moderního a soudobého Blízkého východu.

ONDŘEJ BERÁNEK a JAN ZOUPLNA,
Orientální ústav AV ČR, v. v. i.