Historie
Prof. Šorm založil ÚOCHB jako interdisciplinární ústav na rozhraní chemie, biologie a medicíny se spojením chemických a biologických skupin a týmů pracujících ve stejném oboru. Identifikoval klíčové oblasti výzkumu, jako jsou nukleosidy a nukleové kyseliny, peptidy a proteiny, terpenoidy, steroidy či metodicky vedená organická syntéza, k nimž ÚOCHB svým průkopnickým špičkovým výzkumem významně přispěl.
V roce 2007 byl ÚOCHB transformován na veřejnou výzkumnou instituci a získal svůj současný název – Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, v. v. i.
Ředitelé ÚOCHB
- František Šorm (1953–1970)
- Vlastimil Herout (1970–1977)
- Karel Šebesta (1977–1986)
- Karel Martinek (1986–1994)
- Antonín Holý (1994–2002)
- Zdeněk Havlas (2002–2012)
- Zdeněk Hostomský (od roku 2012)
Příběh úspěchu Antonína Holého a jeho odkaz
Kromě mimořádně kvalitního základního výzkumu byl ÚOCHB vždy aktivní a úspěšný v aplikovaném výzkumu a praktických aplikacích, zejména v lékařské chemii. Tradice započala v roce 1969 mastí s názvem Dermazulen, po níž následoval vývoj několika lidských peptidových hormonů a jejich analogů.
Z globálního pohledu nejvýznamnější příspěvek představovala antivirotika založená na acyklických fosfonátech nukleotidů (zejména tenofovir jako součást léků Truvada, Atripla a dalších léků proti HIV a hepatitidě typu B), které objevil prof. Antonín Holý a které později vyvíjela a uvedla na trh společnost Gilead Sciences, Inc. (USA)
.
Prof. Antonín Holý (1936–2012) byl v historii ÚOCHB nejslavnějším a nejúspěšnějším vědcem díky svému průkopnickému základnímu výzkumu v syntetické a medicinální chemii modifikovaných nukleosidů a nukleotidů a také díky objevu antivirotik používaných klinicky při léčbě virových onemocnění. Od roku 1976 spolupracoval na vývoji antiretrovirových léků s prof. Erikem De Clercqem z výzkumného ústavu Rega Institute for Medical Research na Katolické univerzitě v Lovani (Belgie) a Johnem C. Martinem, bývalým generálním ředitelem společnosti Gilead Sciences.
Kromě dobře známých antivirotik vzniklo ovšem na ústavu i několik dalších nukleosidových sloučenin, které byly schváleny pro použití jako léky. Mezi ně patří decitabin, který se používá při léčbě akutní myeloidní leukémie, azacytidin, jenž cílí na myelodysplastický syndrom (obě látky objevil kolega Antonína Holého Dr. Alois Pískala), a 9-(2,3-dihydroxypropyl)adenin (DHPA), acyklický nukleosidový analog objevený Antonínem Holým a klinicky používaný v antiherpetických mastech.
Na odkaz Antonína Holého v chemii složek nukleových kyselin navazuje několik skupin na ÚOCHB, které jsou aktivní na poli chemie nukleotidů a ve výzkumu nukleových kyselin. Další skupiny v medicinální chemii se zaměřují na různé přístupy k léčbě rakoviny a onemocnění virového, bakteriálního či plísňového původu.
Od minulosti k současnosti
Komerční úspěch Holého léků a významný příjem z licenčních poplatků za patenty umožnil výrazný rozvoj ÚOCHB a proměnu celého kampusu na moderní ústav se špičkovým zařízením. V lednu 2007 pod vedením tehdejšího ředitele Zdeňka Havlase změnil ústav svou právní formu a stal se veřejnou výzkumnou institucí. Současně s tím proběhla jeho restrukturalizace a pozice vedoucích skupin se otevřely mezinárodní konkurenci. Od té doby ÚOCHB zavedl ambiciózní politiku přísných a pravidelných hodnocení výzkumných skupin mezinárodním poradním sborem a také tenure-track systém umožňující zakládání nezávislých juniorských výzkumných skupin. Současný ředitel ÚOCHB Zdeněk Hostomský dále podporuje nekonvenční myšlení a přístup k překonávání překážek a objevování nových cest. Zdůrazňuje význam mimořádně kvalitního základního výzkumu spolu s podporou přenosu technologií a kapitalizací potenciálních aplikací.
Tyto nové zásady a strategie transformovaly ÚOCHB na mezinárodně uznávaný institut. Vědci na ÚOCHB (včetně vedoucích skupin) pocházejí z desítek zemí po celém světě a jejich společnou pracovní řečí je angličtina. Tradiční portfolio oblastí výzkumu, zahrnující klasickou organickou, bioorganickou a medicinální chemii spolu s biochemií, se rozšířilo o teoretickou a fyzikální chemii, materiálovou vědu, chemii biokonjugátů, chemickou biologii, nanotechnologii a další související obory.
Dlouhodobý úspěch ÚOCHB můžeme sledovat na několika úrovních, ale obecně se ústavu daří díky jeho schopnosti propojit, sloučit a najít nové příležitosti v těch správných kombinacích. Příkladem této schopnosti je mimořádně kvalitní základní výzkum na rozhraní chemických a biologických věd, převádění výsledků základního výzkumu do aplikací a komerčních aktiv, spojení tradice, odbornosti a znalostí s nejmodernějšími technologiemi, zaměření na experimentální i teoretické disciplíny, spolupráce s partnery světové úrovně z klinického prostředí i farmaceutického průmyslu, otevřená a transparentní výběrová řízení na pozice vedoucích juniorských skupin a podpora produktivních seniorských skupin, přilákání nejlepších doktorandů z českých vysokých škol i ze zahraničí a podpora spolupráce napříč skupinami v rámci ústavu, stejně jako stimulace zdravé soutěže s jinými institucemi. Tato rozmanitost posiluje ÚOCHB jako celek a činí jej odolnějším, všestrannějším a progresivnějším. Naším konečným cílem je i nadále přispívat k vědě světové úrovně a umožnit lidstvu těžit z našich objevů a aplikací.
Collection of Czechoslovak Chemical Communications
CCCC byl mezinárodní vědecký časopis založený v roce 1929 Emilem Votočkem (1872–1950) a Jaroslavem Heyrovským (1890–1967) a vydávaný Ústavem organické chemie a biochemie. Od roku 2012 vydává tento recenzovaný časopis nakladatelství Wiley-VCH pod názvem ChemPlusChem.
Digitální archiv ročníků 1929 až 2011 je ve vlastnictví ÚOCHB.