Systémová hypertenze je významným rizikovým faktorem ischemické choroby srdeční, může však paradoxně stimulovat protektivní mechanismy. Zabýváme se proto vlivem různých forem hypertenze na odolnost srdce k projevům ischemického poškození.
Systémová hypertenze je chronické onemocnění, při kterém je zvýšený tlak krve v systémovém cévním řečišti. Hypertenze je jedním z hlavních rizikových faktorů ischemické choroby srdeční. Z klinických studií víme, že více jak 90% pacientů s vysokým krevním tlakem je diagnostikováno pro tzv. primární formu hypertenze, u nichž je příčina multifaktoriální a nelze ji detailně objasnit.
Současný rozvoj molekulární biologie a genetiky umožnil vytvořit řadu experimentálních zvířecích modelů, na kterých lze studovat jednotlivé faktory, podílející se na vzniku systémové hypertenze. Jejich vliv na myokard a jeho odolnost k akutní ischemii je dosud nejasný. Teprve v posledních letech začínáme odhalovat význam těchto faktorů, které nemusí vždy vést ke zhoršené ischemické toleranci srdce, ale mohou paradoxně působit kardioprotektivně.
Vliv systémové hypertenze na ischemickou toleranci srdce studujeme ve spolupráci s dalšími odděleními Fyziologického ústavu AV ČR (oddělení Experimentální hypertenze a Genetiky modelových onemocnění), skupinami z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, Institutem klinické a experimentální medicíny v Praze a Medical College of Wisconsin v Milwaukee (USA).
Naše současné projekty se zabývají geneticky podmíněnými modely systémové hypertenze a modely hypertenze v důsledku patofyziologických změn funkce ledvin. Jejich cílem je objasnit úlohu následující faktorů v ischemické odolnosti myokardu:
Jeden z našich nových projektů se také zabývá otázkou, zda lze zvýšit ischemickou toleranci srdce hypertenzních zvířat adaptací na chronickou hypoxii a zda jsou využívány odlišné či podobné molekulární mechanismy, popsané dříve u jedinců s normálním krevním tlakem.
