Práce, příjmy, životní úroveň

Více než tři pětiny (62 %) ekonomicky aktivních obyvatel ČR jsou v zaměstnání spokojeny a další tři lidé z deseti jsou se svou prací "tak napůl spokojeni a napůl nespokojeni". Nespokojenost se svým zaměstnáním vyjádřilo pouze 8 % dotázaných. Podnikatelé a živnostníci jsou v průměru spokojenější než lidé pracující v zaměstnaneckém poměru, mezi zaměstnanci jsou nejspokojenější vedoucí nebo vysoce kvalifikovaní odborní pracovníci, nejméně naopak lidé z dělnických profesí.

V dubnu 2005 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila více než třetina (36 %) dotázaných, dvě pětiny (41 %) ji označily za „ani dobrou, ani špatnou“ a necelá čtvrtina (22 %) ji charakterizovala jako špatnou. 6 % občanů považuje svoji domácnost za bohatou, zatímco 30 % ji označuje jako poměrně či dokonce velmi chudou. Téměř dvě třetiny dotázaných (63 %) pak svoji domácnost ohodnotily jako ani bohatou, ani chudou.

Zájem o práci v zahraničí projevilo v prosinci 2004 12 % oslovených občanů, dalších 7 % respondentů si v této otázce nebylo jisto. V porovnání se situací v polovině roku 2003 zájem českých občanů o práci v zahraničí vzrostl. Zatímco v roce 2003 chtělo do zahraničí za prací odcestovat pouze 6 % oslovených občanů, v prosinci 2004 to bylo 12 %. Čeští občané chtějí nejčastěji pracovat v Německu nebo ve Velké Británii (shodně 24 % respondentů).

Na přelomu listopadu a prosince 2004 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila více než jedna třetina (36 %) dotázaných, 40 % ji označilo za „ani dobrou, ani špatnou“ a téměř čtvrtina (24 %) ji charakterizovala jako špatnou. Ekonomickou situaci své domácnosti polovina respondentů hodnotí jako „docela uspokojivou“ a 4 % dokonce jako „velmi uspokojivou“. Naproti tomu téměř dvě pětiny (39 %) dotázaných konstatovaly, že současná ekonomická situace jejich domácnosti je „nepříliš uspokojivá“, a 6 % ji označilo za „velmi neuspokojivou“.

Výzkum ukázal, že téměř výsadní pozici má lékařská profese, která se těší vysoké prestiži u naprosté většiny občanů. 41 % respondentů lékaře umístilo na samotný vrchol celého žebříčku 26 vybraných povolání, přičemž průměrné hodnocení lékaře stavělo poměrně výrazně nad vědce či vysokoškolské pedagogy, kteří skončili na druhém a třetím místě.

Naprostá většina českých pracujících je ve svém zaměstnání spokojena, tuto odpověď zvolilo dokonce 81 % všech ekonomicky aktivních dotázaných. Naopak nespokojenost se svou prací vyjádřila pouze pětina pracujících. Spokojenost se svým zaměstnáním vyjadřovali častěji lidé s dobrou životní úrovní, dotázaní s vysokoškolským vzděláním (s prací je spokojeno dokonce 93 % z nich) a osoby samostatně výdělečně činné.

Součástí listopadového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR byl i blok otázek věnovaný nezaměstnanosti. Tři čtvrtiny všech oslovených občanů se domnívají, že současná úroveň nezaměstnanosti v naší zemi je příliš vysoká. Za přiměřenou pokládá nezaměstnanost jedna pětina českých občanů a pouhé jedno procento respondentů vyjádřilo názor, že nezaměstnanost je v naší zemi příliš nízká.

V říjnu 2004 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila asi třetina (33 %) dotázaných, 45 % ji označilo za "ani dobrou, ani špatnou" a necelá čtvrtina (22 %) ji charakterizovala jako špatnou. 4 % občanů považují svoji domácnost za bohatou, zatímco 29 % ji označuje jako poměrně či dokonce velmi chudou a dvě třetiny jako ani bohatou, ani chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 60 % respondentů, 36 % dotázaných se naopak vyjádřilo v tom smyslu, že s rozpočtem jejich domácnost vychází více či méně snadno.

Ve většině zkoumaných oblastí převažuje nespokojenost se současným stavem nad spokojeností. Výjimky v tomto ohledu představovaly pouze vstup České republiky do Evropské unie, školství a zdravotnictví. Nejvíce nespokojenosti respondenti vyjadřovali v případě korupce a nezaměstnanosti, kde takový pocit deklarovaly obdobně více než tři čtvrtiny z nich. V porovnání s tím bylo hodnocení současného stavu sociálních jistot, fungování ekonomiky, přistěhovalectví, právního prostředí, možnosti občanů podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech, fungování úřadů a životní úrovně podstatně méně nepříznivé, ačkoli samo o sobě vyznívalo rovněž převážně negativně.

V případě ztráty zaměstnání by se většina lidí v prvé řadě pokoušela najít si konkrétní zaměstnání odpovídající jejich vlastním představám. V šetření se tak vyjádřily necelé dvě třetiny dotázaných (65 %). Jedna třetina respondentů (33 %) naopak uvedla, že by v této situaci přijala jakékoli zaměstnání. Pokud jde o podmínky, které si lidé v souvislosti s novou prací sami stanovují, relativně nejmenší překážky pro přijetí eventuální pracovní nabídky představují potřeba zaučení nebo rekvalifikace, případná práce přesčas a zvýšené pracovní tempo.