Snědší pleť a jméno sice dává tušit otcův indický původ, ovšem z matčiných úst slýchala
malá Indira o myšce, která vařila kašičku, říkánky a pohádky ve zpěvavém moravském nářečí. Češtinu
znala také od babičky Růženy Pojerové v matčině rodném Znojmě, i když sama žila a vyrůstala na
opačném kontinentu. Tam se také seznámila s Andrewem, geologem a později astronautem NASA. A tak je
nasnadě, odkud vzešel nápad poslat s manželem do vesmíru i něco českého, připomínku kořenů,
které vyrašily až nad zemskou atmosféru. „Letošním kurzem českého jazyka na Ústavu jazykové a
odborné přípravy UK v Praze jsem si splnila veliký sen“, radostně říkala novinářům při setkání
v budově Akademie věd ČR na Národní třídě, kam ji doprovodili i oba synové.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin –
FOTOGALERIE
S tím, že se vaše maminka odstěhovala do Ameriky, nepřímo souvisí Československá akademie
věd. Jak konkrétně?
Otec pracoval jako chemik v ČSAV v Brně. Když se na jedné brněnské poště potkal
s Alenou Pojerovou, mou maminkou, na první pohled se do sebe zamilovali. Vzali se v roce
1965 a sňatek matce umožnil následovat manžela mimo Československo. Odstěhovali se do Nashvillu
v Tenesee, kde jsem se narodila, pak jsme nějaký čas žili ve francouzském Toulouse a poté
v Kanadě v ontarijském Cornwallu.
V Československé akademii věd na brněnské Leninově ulici hned vedle univerzity jsem
působil rok (pozn. red.: nynější Ústav analytické chemie AV ČR). Celý život jsem pracoval
v oboru chromatografie a specializoval jsem se zejména na klatrátové sloučeniny – moje
publikace najdete v univerzitních knihovnách po celém světě, Dále na retardanty hoření – aby
případný oheň zůstal v místě, kde vzplál, nešířil se dál, než bude uhašen.
Jak se v americko-indicko-české rodině mluvilo?
Jako tříletá jsem hovořila čtyřmi jazyky: s maminkou česky, s tatínkem hindštinou,
francouzsky s kamarádkou v Toulouse ve Francii a anglicky s rodiči té kamarádky.
Vaši synové také slýchali české říkanky. Rozumějí česky?
Jak dvaadvacetiletý Ari, tak o dva roky mladší Adenrozumějí základním českým frázím.Ovšem po
našem úžasném pobytu v České republice v letech 2009 a 2011 se mne ptal v té době
šestnáctiletý Aden, jestli by mohl Česko navštívit úplně sám. Strávil nádherných šest týdnů
s rodinou a přáteli, velmi si prohloubil zájem o Česko a zdokonalil se v češtině. Oba
chlapci teď (rozuměj v květnu) se mnou strávili dva týdny v Praze, Plzni, Znojmě a Brně,
a taky absolvovali pětihodinový polosoukromý kurz češtiny na Univerzitě Karlově, přesně na Ústavu
jazykové a odborné přípravy. Aden by tady chtěl rok studovat češtinu, jakmile dokončí studium na
McGillově univerzitě v Montrealu.
Díky vám se v roce 2009 dostaly do vesmíru „Písně kosmické“. Jan Neruda by byl určitě nesmírně
šťastný. Jak vás napadl zrovna on?
To byl výsledek týmové práce. Zmínila jsem se Andrewovi (Drewovi), že bych opravdu ráda
sdílela tak úžasnou zkušenost z vědy, techniky a kosmu s lidmi v České republice.
Andrew kontaktoval ředitele Astronomického ústavu AV ČR, dr. Petra Heinzela. A tak to všechno
začalo…
Letos v květnu jste ukončila kurz češtiny na Ústavu jazykové a odborné přípravy vaší
vysněné Univerzity Karlovy v Praze. Co bylo nejzajímavější?
A co nejtěžší?
Tím, že jsem absolvovala šestitýdenní intenzivní jazykový kurz na Karlově univerzitě, se mi
splnil sen. Musím říci, že jsem měla jednu z nejlepších učitelek na světě! Úžasná Eva Loblová
byla hodná, trpělivá a starostlivá. Celé oddělení UJOP je fenomenální. Zajímaví byli i všichni
spolužáci, skutečně jsme si rozuměli. Sledovali jsme společně filmy, procházeli se po Vyšehradě –
jednom z mých nejoblíbenějších míst v Praze -, chodili na obědy, pikniky a koncerty. A
pořád zůstáváme ve spojení.
Kurzů se účastní lidé z celého světa. Dokážete se udržet, abyste se spolu bavili jen česky?
Pouhých nás šest ve třídě ano. Spolužáci pocházeli z USA, Ruska, Ukrajiny a Švýcarska.
Učitelka naše pokroky velmi chválila, protože jsme se každým týdnem zlepšovali a bavili jsme se
spolu česky.
Se spolužáky jste se bavili pouze česky. Nebylo obtížné vyjádřit okamžitý nápad, myšlenku,
emoci?
Věřím, že v mém případě pomohlo, že jsem logopedkou. Jsem zvyklá používat ruce, výraz
v obličeji a uvědomuji si veškerou neverbální komunikaci, kterou využívám u pacientů. Přesně
to je učím, když mají problémy například po mozkové mrtvici. Takže když mám vyjádřit emoci nebo
myšlenku, použiji česká slova, ale také výraz tváře a gesta, abych předala dál, co mám na
mysli.
Logopedii se věnujete celý život?
Vystudovala jsem psychologii na McGill University v kanadském Montrealu, kde jsem získala
bakalářský titul. Dál jsem se věnovala logopedii na Purdue University v Laffayette, Indiana, USA,
odkud mám magisterský titul. Specializuji se na práci s neurogenickou populací, tedy s lidmi,
kteří mají problémy s hlasem a vyslovováním, polykáním řeči, s kognitivními funkcemi. Někteří
mají jazykové deficity po mrtvici nebo poranění hlavy, kvůli nádorům na mozku nebo progresivním
neurologickým onemocněním. Je to obohacující a náročná práce. Komunikace je podstatou života a já
ráda pomáhám lidem snadněji komunikovat s jejich blízkými, rodinou, přáteli, spolupracovníky a
nemocničním personálem.”
Není mnoho lidí, kteří vědí, co logopedové přesně dělají. Takže naše práce spočívá i v
nepřetržitém vzdělávání rodin postižených pacientů a také široké veřejnosti.
Dají se z Vašeho pohledu porovnat Američané, Indové, Češi?
Všichni jsme lidé. Rodíme se, žijeme, umíráme. Máme věci společné i rozdílné, ale všichni
toužíme po štěstí, míru a lásce. Rozdíly v našich kulturách nám dodávají jedinečnost, která
činí život zajímavým a krásným. Jako Kanaďanku se všemi mými kořeny ze mne dělají všechny čtyři
rozdílné kultury to, kým jsem. A jsem velmi šťastná.
Když před pěti lety přebíral Andrew Feustel nejvyšší ocenění Akademie věd i, věnoval předsedovi
AV ČR Jiřímu Drahošovi koláž snímků z poslední mise raketoplánu Endeavour s českou vlaječkou,
kterou měl s sebou ve vesmíru –
FOTOGALERIE
Váš muž, jeden z nejzkušenějších astronautů v NASA, původní profesí geofyzik, se už
chystá na další misi. Tentokrát Vám „odletí“ na půl roku. Jistě o něj máte obavy - to stejný
strach, nebo se postupně mění? Dá se říci, že má vlastně „jen“ trochu jiné povolání?
To je skvělá otázka. Pokaždé, když se Drew vydává do vesmíru, modlím se za něj, aby letěl, aby
absolvoval skvělou misi a aby se nám v pořádku vrátil. Spolu s ostatními astronauty jsou
objeviteli pro celé lidstvo. Výsledky vědeckých experimentů prováděných v kosmu vedou
k využití v naší pozemské medicíně a technologii. Rozum ani nepobere, kolik jsme toho
dosáhli za půl století, co se vydávají lidé do Vesmíru. Za pouhých 50 let! A k objevování je
čím dál více…
Špitá se, že by měl Andrew za dva roky doplnit posádku na ruské lodi Sojuz, která astronauty
dopraví na mezinárodní kosmickou stanici ISS. Podobu českého střípku jeho mise, budou moci ovlivnit
i lidé v Česku, dozvěděli jsme se od Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR, Milana
Hanouska z České kosmické kanceláře a bývalého ředitele Amerického centra v Praze Mirka
Konvaliny při květnové novinářské snídani v Akademii věd ČR viz
http://abicko.avcr.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/news_1846.html
. Zatím padl návrh, že by při té příležitosti mohla zaznít Dvořákova
Novosvětská. No řekněte, nebyl by to nádherný koncert odvysílaný ze vzdálenosti 400 km od
Země?
MARINA HUŽVÁROVÁ