technologická analýza, vyhodnocení a interpretace textilních fragmentů
(PhDr. Březinová Helena Ph.D.)
Textilie jako archeologický nález
Textilní výroba představovala všech obdobích historického vývoje důležitou složku hospodářství a textilní materiál, i všechny výrobky z něj, tvořily podstatnou součást hmotné kultury. Pro zkoumání archeologických dokladů textilní produkce jsou základem především nálezy pozůstatků textilií a rovněž nálezy textilního náčiní, pomůcek nebo výrobních objektů.
Textilie patří mezi vzácné archeologické nálezy, různé způsoby jejich dochovaní jsou přímo ovlivněny prostředím a specifickými podmínkami určitých nálezových situací. Nejčastěji jsou pozůstatky textilií identifikovány na povrchu kovových artefaktů, kde jsou uchovány díky korozním procesům probíhajícím na povrchu železa, bronzu a některých drahých kovů. Optimální podmínky pro zachování textilií poskytuje prostředí s vysokou vlhkostí a nepřístupem vzduchu, zejména bažinaté, rašeliništní půdy a rovněž odpadní vrstvy, fekální jímky a zasypané studny. Unikátní jsou nálezy celých kusů oděvů, které se spolu s lidskými ostatky dochovaly v uzavřených hrobkách či kryptách. Mezi ojedinělé nálezy patří negativní otisky textilní struktury ve vypálené nebo vysušené hlíně a zuhelnatělé textilie z požárových vrstev. S hojnými textilními nálezy je možné se setkat i v severském prostředí s trvale zmrzlou půdou nebo naopak v pouštních lokalitách s minimální vlhkostí a mikrobiální aktivitou. Stupeň a kvalita zachování, a tedy i úroveň výpovědní hodnoty textilie, závisí na mnoha okolnostech a podmínkách, z nichž nejdůležitější je právě forma dochování, druh materiálu předmětu, na němž je textilní zbytek dochován, druh textilních vláken, z nichž byla textile zhotovena, a rovněž způsob vyzvednutí, ošetření a uchování textilního nálezu.
Nalezené textilie jsou podrobovány průzkumu, který zahrnuje textilně-technologický rozbor a podrobnou dokumentaci. Sledována a popisována je řada parametrů, které zachycují stav dochování textilie a popisují způsob její výroby. Nejdůležitější je stanovení typu textilie (může se jednat o tkaninu, tkanici, pleteninu, síťovinu, plsť nebo produkt jiné netkalcovské techniky), textilní suroviny (nejoblíbenější od pravěku do vrcholného středověku byl len a ovčí vlna), typu nití, tkalcovské vazby (nejčastější je plátnová a keprová), hustoty (dostavy) nití v osnově a útku na 1 cm2 tkaniny, způsobu vzorování nebo typu tkalcovského zařízení.
Výsledky textilnětechnologického rozboru informují o použitých surovinách a textilních technikách a jsou důležité především pro poznání úrovně a způsobu zhotovování tkanin a jiných textilií v různých historických obdobích. Podrobné zpracování, vyhodnocení a interpretace původní funkce dochovaných textilií poskytuje cenné informace o pěstování kulturních plodin obsahujících textilní vlákna, o technické vyspělosti textilního výrobního zařízení, úrovni textilní výroby a variabilitě textilních technik nebo rozmanitosti výrobků.
Nedílnou součástí odborného zpracování archeologických textilií je šetrná neinvazivní konzervace a vhodná dlouhodobá adjustace v optimálních klimatických podmínkách, která významně snižuje míru další degradace křehkého organického materiálu.
H. Březinová - mikroskopická analýza textilního fragmentu
