Pražská raně středověká aglomerace a její transformace v město vrcholně středověkého typu

Cílem dlouhodobého projektu, jehož dílčí kroky byly podporovány mj. GA ČR, je rekonstrukce vývoje osídlení pražské kotliny na aktualizovaných modelech terénního reliéfu. Podkladem rekonstrukce je podrobná mapová evidence archeologické terénní aktivity (v tisku), jejíž integrální součástí je databáze dokumentačních bodů. Struktura databáze dovoluje vytvářet datové soubory vhodné i pro rekonstrukci původní podoby terénního reliéfu, kterou data umožňují zpracovat i pomocí počítačových programů. Výsledek rekonstrukce lze vyjádřit buď vrstevnicovým plánem nebo trojrozměrným modelem (např. Modell der Prager Stadt um 1000 in A. Wieczorek – H.-M. Hinz (ed.): Europas Mitte um 1000. Katalog. Stuttgart, 260), příp. na přehledných profilech (obr. 1,2).

Pro vyhodnocování a prezentaci terénních výzkumů a morfologicko-genetické studium městského jádra mají nezastupitelnou úlohu přehledné profily, neboť jsou jednak kondenzovaným výkladem, jednak nedestruktivním nástrojem schopným odkrývat i vztahy a souvislosti dosud skryté pod povrchem terénu. Možnosti, které poskytují přehledné profily základnímu výzkumu, velmi připomínají funkci modelu. Názorně je ilustrují profily generalizované do několika následných komplexů např. podle stáří (obr. 1) nebo způsobu vzniku (obr. 2).

*

Obr. 1. Praha 1 – Staré Město. Z profilu vedeného napříč pravobřežním údolím Vltavy lze ve shodě s distribucí artefaktů odvodit, že osídlování staroměstském břehu postupovalo ve směru od řeky. Ukazuje na to nejen šíření nejstarších raně středověkých souvrství (6-7), ale i jejich celková mocnost, která klesá s růstem vzdálenosti od řeky; nejmenší je na vyšších terasových úrovních (VIIa,b), které byly osídleny až později. Shodnou výpověď artefaktů a stratigrafie doplňuje i svědectví nejstarších raně středověkých pohřebišť, které od světa živých dělila výška přilehlých terasových stupňů.

Vliv geofaktorů na sídelní postup a výběr místa k trvalému pobytu reflektuje hranice mezi nejstarším sídlištním horizontem (6) a humózními náplavy (4), které se od okolní terasové úrovně (3) odlišovaly patrně i vegetačním krytem. Význam svahů terasových stupňů jako nejvýraznějších terénních linií dokumentuje skutečnost, že se u nich šíření osídlení na čas zastavovalo (7). Atypické situování kostela sv. Jiljí vzhledem k terénu vysvětluje jeho poloha ve vidlici cest, z nichž dnešní Jilská sledovala od Perštýna hranu terasového stupně v úrovni VIIb, zatímco Husova sestoupila na nižší úroveň VIIc. Pozn.: Mocnost souvrství 6-8 je pro názornost schematicky převýšena.

*

 

Vysvětlivky: 1 skalní podklad, 2 písčité štěrky údolní terasy VII, 3 hlinitopísčité povodňové sedimenty terasové úrovně VIIa-c, 4 holocenní výplň přehloubení, 5 deluvium – materiál úrovně VIIa,b, 6 nejstarší sídlištní horizont (2. polovina 10.-11. století), 7 souvrství 1. poloviny 12. století, 8 souvrství 2. poloviny 12. století, 9 souvrství 13.-14. století, 10 hladina podzemní vody.

*

Obr. 2. Praha 1 – Malá Strana. Z profilu vedeného napříč malostranskou kotlinou je patrné, že levobřežní podhradí (7) obsadilo údolní svahy i dno údolí mimo dosah povodní. Náchylnost svahů k erozi, splachům a sesuvům i v období středověku dokládají sedimenty a výplně občasných vodotečí v sídlištním souvrství v nižší části údolí (např. v sondách č. 2232 a 2239). Přirozenou hranici souvislého osídlení na východě tvořil okraj původní holocenní nivy (4) na úrovni starého vltavského ramene (5), kterou ohrožovaly každoroční povodně.

Prostorovou stísněnost malostranské kotliny, která se stala překážkou extenzivního růstu levobřežního podhradí již v průběhu 10. století, by mohlo dokumentovat osídlení zaniklého „ostrova pod mostem pražským“ (8), třebaže se týkalo především komunity profesně vázané k řece. Holocenní niva, jejíž dvě úrovně (4, 11) odpovídají původní a vzduté hladině řeky (kóty 181,7 a 184,9), poskytovala vhodné podmínky jen sezónnímu pobytu. Trvalé osídlení se v nivě mohlo udržet jen na výplavových kuželech vltavských přítoků, mezi něž patřil i zmíněný „ostrov“, jehož úroveň byla oproti okolní nivě zvýšena nánosy potoka Brusnice. Toto převýšení chránilo obyvatele „ostrova“ před obvyklými velkými vodami, ovšem jen do doby zvýšené akumulace v řečišti po stavbě jezů. Jejich důsledky se projevily ještě před koncem 13. století zvýšením hladiny v řece nejméně o 2 až 3 m. Náplavy vzduté řeky (11) nejprve zanesly prolákliny a deprese, posléze pohřbily i zmíněný „ostrov“ (8) a nakonec vyrovnaly celou nivu do téměř jednotné úrovně. Tato mladší úroveň holocenní nivy se stala podložím předměstských osad, zahrad nebo skládek stavební sutě (12), která se vyvážela na břeh hlavně v 16.-17. století během obnovy města po četných požárech; sypala se i přímo do Vltavy, což vedlo k částečnému zúžení jejího koryta patrnému i na našem profilu.)

*

 

Vysvětlivky: 1 skalní podklad, 2 hrubé písčité štěrky udolní terasy VII maninské, 3 svahové sedimenty, 4 starší úroveň holocenní nivy – drobné písčité štěrky, 5 jílovitopísčité bahnité náplavy holocenního vltavského ramene, 6 bahnité sedimenty stojatých vod neurčité geneze, 7 podhradní (předlokační) osídlení, 8 osídlení zaniklého „ostrova pod mostem pražským“, 9 opevnění Malé Strany z r. 1278, 10 osídlení po lokaci města r. 1257, 11 mladší úroveň holocenní nivy – převážně povodňové hlíny, 12 navážky/násypy 14.-20. století, 13 těleso předmostí Mánesova mostu, 14 hladina podzemní vody.

*

Literatura:

Hrdlička, L. 1996: O ksztaltowaniu sie terenu Starego Miasta w Pradze – Zur Gestaltung des Gebietes der Altstadt von Prag. Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 44/1, 13-18.
-1997a: K výpovědi stratigrafického vývoje Pražského hradu – Zur Aussagekraft der stratigraphischen Entwicklung der Prager Burg. Archeologické rozhledy 49, 649-662.
-1997b: From spontaneous to controlled development of the land relief of the Old Town of Prague – Od spontánního vývoje k regulaci terénního reliéfu Starého Města pražského. In: Život v archeologii středověku. Sborník příspěvků věnovaných Miroslavu Richterovi a Zdeňku Smetánkovi, Praha, 246-252.
-2000: Centrum raně středověké Prahy. In Wratislawia Antiqua 2. Centrum redniowiecznego miasta. Wrocław a Europa rodkowa. Wrocław, 191-214
-2001: Jak se měnila a rostla středověká Praha. In J. Kovanda et al.: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha, 201-212.
-v tisku: Podrobná mapa archeologických dokumentačních bodů na území Pražské památkové rezervace. Praha.

  • Print
  • PDF
  • email
  • Google Bookmarks
  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
  • Twitter