Česká literatura 54, 2006/6

Studie

Jaroslav Med: Španělská občanská válka: neuralgický bod literárního života
(s. 1-18)
Španělská občanská válka představuje výrazný ideový předěl v evropském společensko-kulturním dění, v souvislosti s nímž vykrystalizovala ideová polarizace meziválečné evropské kultury. Studie je věnována různým typům reakcí na tento válečný konflikt, jak se projevovaly v českém prostředí druhé poloviny třicátých let. Pohled na španělskou občanskou válku vykrystalizoval v českém literárním a kulturním životě do třech základních proudů: proudu levicově komunistického, liberálně humanistického a pravicově katolického. Autor na příkladu třech významných představitelů těchto proudů (František Halas, Karel Čapek a Jaroslav Durych) ukazuje základní interpretační rozdíly při analyzování španělské reality. Dospívá přitom k závěru, že se tehdejší polarizaci literárního života maximálně prohloubila a vedla až k jakémusi ontologickému manicheismu. Halasova levicová revolučnost, nezpochybněná ani vlnou stalinských procesů, Čapkova humanistická legalistická demokratičnost a Durychův až ne-křesťanský bojový zápal pro vítězství katolictví – to byl trialog hlasů, zosobňující ideovou polaritu českého literárního života druhé poloviny třicátých let včetně druhé republiky. Jejich potýkání – střetávání revolučního kolektivismu s liberalistickým individualismem a katolickým universalismem – nad tragickou fakticitou španělských událostí nelze podle něj v žádném případě vtěsnat do zjednodušující antiteze demokracie – fašismus.

Bronislava Volková: Smrt jako sémiotická událost: Mácha, Němcová, Neruda, Hrabal a Kundera
(s. 19-30)
Studie navazuje na předchozí autočino zkoumání české literaturu z hlediska hodnot, které se v ní odrážejí (viz Seimotic Odyssey through Czech Literature, 1997). V předkládáné studii srovnává přístup ke smrti v některých závažných dílech české literatury jak 19. a 20. století. Nejdříve srovnává pojetí smrti v Máchově Máji a Němcové Babičce a dospívá k závěru, že Němcová neprojevuje strach ze smrti jako Mácha, ale podvědomě odráží určité trauma, charakteristické pro tehdejší společnost a toto vlastní trauma projektuje do postavy vyvrženkyně Viktorky. Následně upozorňuje na neočekávanou podobnost mezi Máchou a Němcovou, a to v ohledu vztahu mezi smrtí a sexualitou. Jak Máchův hrdina, tak Viktorka hynou násilně na následky pomýleného sexuálního vztahu, podvedeni svým partnerem. Smrt je tak přímo usouvztažněna k nepřítomnosti lásky. Jediný rozdíl je v tom, že Mácha je v tomto ohledu k roli společnosti kritický, kdežto Němcová ji pasivně přijímá. V další části studie je analyzováno pojetí smrti v Nerudových Povídkách malostranských. Autorka konstatuje, že smrt je u Nerudy běžná, každodenní záležitost provázená většinou lhostejností bližních a někdy způsobená i jejich krutostí. Nemá skrytou symbolickou hodnotu jako u Máchy či Němcové. Autor prezentuje smrt jako vnější realistický pozorovatel. Závěrečná část analyzuje pojetí smrti u Bohumila Hrabala a Milana Kundery. Celkově pak dospívá k závěru, že přístup ke smrti je podmíněn jak individuální a dobovou poetikou, tak společenským systémem hodnot charakteristickým pro jistou lokalitu, dobu a společenskou vrstvu, tak osobním přístupem a zkušeností, ba i fyzickým věkem autora. Autorka upozorňuje, že když mluvíme o smrti jako sémiotické události, nevyhneme se nikdy otázce sémiotiky vypravěčova života.

Prameny

Josef Čermák: Hrst úvah nad knihou Marka Nekuly „…v jednom poschodí vnitřní babylonské věže…“ / Jazyky Franze Kafky
(s. 56-81)
Obsáhlá úvaha nad monografií Marka Nekuly, spojená s souhrnným přehledem novějšího kafkologického bádání.

Rozhledy

Albert Kubišta: Neznámá spojnice české literatury s evropskou reformací, aneb Nálezová zpráva o překladu Strašlivého pádu Františka Spiry
(s. 82-87)

Rozhovor

Martin Hudymač: Tropologická teória Haydena Whita
(s. 88-94)

Dějiny literatury by měly obsahovat teorii dějin jazyka (rozhovor s Haydenem Whitem)
(s. 95-106)
Příspěvky Marcina Filipowicze a Hany Kusákové byly oceněny v rámci Studentské literárněvědné konference, již roku 2005 uspořádal ÚČL AV ČR ve spolupráci s katedrou české literatury Pedagogické fakulty UK. Oba příspěvky jsou dostupné v pdf-formátu.

Recenze

LDanuše Kšicová: Významný přínos české estetiky a literární vědy
(Zdeněk Mathauser: Báseň na dosah eidosu. Ke stopám fenomenologie v ruské literatuře a literární vědě. Praha, FF UK & NK 2005. 375 stran.)
(s. 109-111)

Ivan Hlaváček: Protokol sympozia o Husovu pomocníku v evangeliu
(Jakoubek ze Stříbra: Texty a jejich působení. Vydali Ota Halama a Pavel Soukup. Praha, Centrum medievistických studií – Filosofia 2006. 274 stran.)
(s. 111-116)

Klára Lukavská: Nad Přirozeným jazykem vyprávění Davida Hermana
(David Herman: Přirozený jazyk vyprávění. Přeložil Bohumil Fořt, komentář Tomáš Kubíček. Praha, ÚČL 2005. 123 stran.)
(s. 117-121)

Lenka Kusáková: K současnému bádání o historii knižního obchodu v Evropě
(Anja Dular: Živeti od knjig. Zgodovina knjigotrštva na Kranjskem do začetka 19. stoletja. Ljubljana: Zveza zgodovinskih društev Slovenije 2002. 255 stran.)
(s. 121-127)

Kronika

Pavel Janáček: O dějinách knihy, také v Nizozemí
(s.128-131)

Joanna Królaková: Z historie recepce polské poválečné literatury
(s.132-133)

Alena Šporková-Fialová: Konference o socialistickém realismu
(s.133-135)

Zdeněk Pešat: K recenzi edice Sládkových básní Z. Smolkou (ČL 2006/5)
(s.135-136)

Informatorium
(s. 136-140)