archiv publikací

The notion of aesthetic illusion relates to a number of art forms and media. Defined as a pleasurable mental state that emerges during the reception of texts and artefacts, it amounts to the reader's or viewer's sense of having entered the represented world while at the same time keeping a distance from it. Aesthetic Illusion in Literature and the Arts is an in-depth study of the main questions surrounding this experience of art as reality.

Beginning with an introduction providing historical background to modern discussions of illusion, it deals with a wide range of theoretical issues. The collection explores the nature and function of the aesthetic illusion as well as the role of affect and emotion, the implications of aesthetic illusion for the theory of fiction, the variable forms of aesthetic illusion and its relationship to other components of aesthetic response. Aesthetic Illusion in Literature and the Arts brings together a team of scholars from philosophy, literature and art and presents an interdisciplinary examination of a concept lying at the heart of contemporary aesthetics.

Kniha známé americké filosofky Marthy Nussbaumové je obhajobou humanitního vzdělání, jež je v západních společnostech stále více pod tlakem ekonomických imperativů a komercionalizace. S oporou v argumentech klasiků jako Sókratés, Rousseau, Dewey, Mann, Thákur a dalších dokazuje, že všestranné humanitní vzdělání je jednou ze základních podmínek přežití demokracie. Zatímco technická specializace vyhovuje požadavkům efektivity a produktivity, nestačí pro kultivaci kritického a inovativního myšlení. Ačkoli se kniha vyslovuje primárně k situaci ve Spojených státech amerických, kde je tlak komercionalizace zřejmě nejintenzivnější, její ústřední argument platí bezpochyby i v našich podmínkách.

Zobrazení mýtu od počátku do dneška

Ztvárnění antických mýtů jsou dnes pro většinu lidí nesrozumitelná. A to je škoda. Cílem této knihy je, aby neohrožený Perseus, hrůzná Medusa, obětavá Danae, krásná Andromeda a tajemný Pegas znovu promluvili. Publikace ovšem není určena pouze odborníkům, její text je v podstatě komentářem k autentickým pramenům – textům a především k pěti stům typických zobrazení Perseova mýtu. Na zadní straně obálky je fotografie antické římské gemy s hlavou Medusy, která s největší pravděpodobností pocházízesbírky Karla IV. Patří ke vzácným předmětům, o nichž můžeme říci, že je český král a císař římský měl v ruce, pozorně si je prohlížel a přemýšlel o nich. Tyto úvahy ovlivnily podobu koruny římského krále, která vznikla v Praze roku 1349. Proč do její výzdoby Karel IV. začlenil antické gemy s hlavami Medusy? Co pro něj tato zobrazení znamenala a jak si mýtus o Meduse vykládal? To jsou otázky, na které tato monografie hledá odpovědi. Chce čtenářům ukázat, že všechna zobrazení Persea a Medusy – obrazy, reliéfy i sochy – v kultuře poantické Evropy jsou stejně pozoruhodná jako vznik a vývoj tohoto mýtu ve starověkém Řecku. Čtenáři se v předkládané knize mohou podrobně seznámit s vývojem gramatiky a slovníku těchto zobrazení od antiky až po současnost. Nejstarší památky jsou z 2. tisíciletí před Kristem, nejmladší je ze současnosti – a tato díla pocházejí nejen z celé Evropy, ale i z Předního východu či Severní Ameriky. Mezi vybranými obrazy a sochami inspirovanými Perseovým mýtem jsou i nejvýznamnější zobrazení, která vznikla v českých zemích. A proč právě mýtus o Perseovi? Od svého vzniku byl spjat s viděním a zobrazováním, na němž je naše dnešní kultura postavena.

Předkládaná publikace se zaměřuje na jednu z nejvýraznějších etap dialogu mezi marxisty a křesťany, jež spadá do 60. let 20. století, přičemž zvláštní pozornost je věnována situaci ve střední Evropě a zejména v tehdejším Československu. O co v tomto dialogu šlo? Jaké historické či systematické okolnosti stály u jeho zrodu? Jaká témata byla diskutována a k jakým výsledkům se během společných diskuzí dospělo? Měly vážnější dopad na tehdejší teologické a filosofické myšlení? Ovlivnily církevní politiku států v socialistických zemích východního bloku? Změnily postoj křesťanských církví vůči státnímu socialismu? A co zbylo z někdejšího dialogu dnes? Může něčím přispět do současných diskuzí mezi křesťany a ateisty? Vytvářejí se nové podmínky pro dialog mezi křesťanstvím a politickou levicí? To jsou některé z otázek, na něž se tato kniha pokouší odpovědět.

Kniha rozvíjí teoretický odkaz věhlasného myslitele, podle kterého se dosavadní společnost (tzv. první moderna) dostala do rizikového stádia svého technologického vývoje v důsledku nezamýšlených důsledků jednání, a pod tlakem rizik se mění v reflexivní společnost (tzv. druhou modernu), jež začíná být schopna kriticky posuzovat dosavadní nedostatečnou reflexi obsahující mnoho rizikových faktorů. V této souvislosti vystává potřeba řešit nejen rizika v jednotlivých zemích, ale také civilizační problémy, sociální nespravedlnost, válečná ohrožení či ekologické problémy v globálním měřítku. Jednotlivé příspěvky známých autorů a autorek - Jana Kellera, Jiřího Loudína, Martina Kopeckého, Jiřího Šubrta, Olega Suši, Marka Hrubece, Františka Škvrndy, Břetislava Horyny, Richarda Sťahela, Elisabeth Beck-Gernsheim, Zuzany Uhde, Marka Skovajsy, Petry Guasti, Lucie Cviklové a Ladislava Hohoše jsou seřazeny do tří tematických oddílů: Dilemata rizikové společnosti, Globální konflikty a Kosmopolitní a evropské výzvy. Kniha je zakončena rozhovorem Břetislava Horyny s Ulrichem Beckem.

Místo vědomí v materiálním světě

Zatím nejsouhrnnější domácí monografie o současné analytické filosofii vědomí, která se během posledních dvou dekád stala jednou z nejživějších oblastí filosofického výzkumu. Autor vysvětluje důvody tohoto vývoje, jež mají co do činění se standardním pojetím fenomenálního vědomí a metafyziky materialismu, o něž se opírá formulace tzv. „těžkého problému" vědomí a výzva moderního dualismu. Tuto výzvu představují zvláště modální argument Davida Chalmerse a epistemický argument Franka Jacksona. Převážná část knihy je věnována návrhům na překonání dualismu: argumentům russelliánského monismu a materialistickým strategiím, zvláště tzv. reprezentacionismu. Autor obhajuje teorii, která se do jisté míry podobá reprezentacionismu v tom, že redukuje vědomí prostřednictvím intencionality, ale liší se odmítnutím standardního pojetí vědomí a argumentačním rámcem, jímž je spíše metodologický naturalismus než materialistická metafyzika. Tuto teorii rozvíjí hlavně Daniel Dennett, ačkoli příbuzné argumenty lze najít u dalších současných kritiků introspekce. Ačkoli Dennettova teorie nabízí spíše dekonstrukci než řešení „těžkého problému", autor dospívá k závěru, že navzdory své podnětnosti přehlíží „nejtěžší problém". Tento problém se netýká vědomí, ale intencionality. Kniha může sloužit jako úvod do současné diskuse ve filosofii mysli a metafyzice.

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném načrtnutí základních rysů Comtovy pozitivistické filosofie, která Masaryka výrazně ovlivnila, přechází autor k Masarykovu myšlenkovému vývoji, v němž lze již od jeho samých tvůrčích počátků pozorovat specifické pnutí ve vztahu subjektu a objektu, resp. mezi jeho psychologismem a pojímáním společnosti, jeho sociologií. Na prahu nového století se Masarykovo badatelské úsilí zaměřuje na etiku, v níž spatřuje „jádro" filosofie. Jeho pojetí Prozřetelnosti, v němž je ideově zakotven racionální řád vesmíru, přírody i dějin, tím vymezuje místo i subjektu, jemuž principiálně propůjčuje možnost se aktivně a odpovědně podílet na věcech veřejných a směřovat společnost k humanitě. Její nejvěrohodnější a nejosvědčenější formu Masaryk nachází v demokracii.

Co mají společného některé budoucí události, kvantový mikrosvět a vágní jevy, jako je plynulý přechod mezi barvami? Všechny tyto oblasti sdílejí nějaký druh nevymezenosti, neurčitosti. Budoucnost není zcela dána. V kvantovém mikrosvětě nejsou přesně určeny hodnoty některých veličin. Přechod od červené barvy k oranžové není v barevném spektru přesně ohraničen. Uvedené neurčitosti čili neúplnost předmětné oblasti se promítá do logiky jazyka, jímž ji popisujeme. Zdá se, že výroky o ní nejsou ani pravdivé, ani nepravdivé. Má tato neúplnost také vliv na pravidla logiky? Má­-li, existuje pro neúplné domény jiná logika než klasická? Znamená to, že pravdy logiky nejsou nutné, nýbrž nahodilé? Tato studie z oboru aplikované filozofické logiky hledá odpovědi a zkoumá, nakolik se mění logika výroků o neurčitých doménách v porovnání s logikou výroků, které popisují zcela určitý svět. Kniha je určena filozofům, logikům, lingvistům a všem, koho zajímá vztah logiky a skutečnosti.