Indická věda a výzkum na vzestupu

Indie upoutala naši pozornost v loňském roce více než kdy jindy nejen jako stále oblíbenější destinace českých turistů a oblast budoucí obchodní expanze, pro kterou se tento asijský tygr s potenciálem prudce rostoucí ekonomiky jeví coby zaslíbená země, ale rovněž jako vlast myslitelů a osobností, které ovlivnily celosvětové dějiny a obohatily filozofické a sociologické proudy 20. století.

Foto: Zdroj Wikimedia commons
Zdravím tě, ó všudypřítomný, vtělení všech ctností, tvůrce Všehomíra, králi tanečníků, kteří tančí tanec Ánanda Tándava za soumraku. (Verš č. 56 Šivanandalahari, Šrí Ádi Šankara). Sochu Boha Šivy darovala CERNu indická vláda.

Stačí vzpomenout Mahátmu Gándhího či Rabíndranátha Thákura, jehož 150. výročí narození a 70. výročí úmrtí jsme si připomněli v loňském roce. R. Thákur, držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913, zavítal do předválečného Československa dvakrát. Z kontaktů s českou inteligencí a uměleckým světem vznikla trvalá přátelství a jeho tvorba a myšlenky inspirovaly nejednoho umělce. Kupříkladu Leoše Janáčka motivoval k napsání článku a zkomponování chorálu Potulný šílenec, který Thákurovi věnoval. Blízcí mu byli Karel Čapek a Tomáš G. Masaryk. V Praze byl také v roce 1914 vydán nákladem Orientální bibliotéky první evropský překlad Thákura přímo z bengálského originálu. Zvláště dnes, kdy k sobě Evropa a Asie za změněných podmínek znovu hledají cestu, Thákurův humanismus a víra ve společný osud Východu a Západu a všech lidí na zemi opět nabývají na aktuálnosti.

Foto: Zdroj Wikimedia commons
Indický básník a myslitel Rabíndranáth Thákur dal Gándhímu přízvisko Mahátma neboli Velký duch. Společná fotografie ze setkání v Šantinikétanu (1940).

Jednou z oblastí česko-indické spolupráce je věda a výzkum. Indologie má v Praze velmi starou tradici; katedra sanskrtu vznikla na Karlově univerzitě již v roce 1850. Slavnému indologovi Vincentu Lesnému, osobnímu příteli Rabíndranátha Thákura, vděčíme za rychlý rozvoj výzkumu indických jazyků a za výchovu silného kádru indologů. Různé formy spolupráce institucí ze státního i soukromého sektoru zajišťují dvoustranné dohody, které se uzavírají na různých úrovních. V roce 1996 podepsaly Indie a ČR kulturní dohodu. Nejinak je tomu v oblasti vědy. Orientální ústav AV ČR, který vznikl v roce 1922, se tradičně věnuje indickým jazykům, literatuře, historii, kultuře i politice. Ústav mj. vydal první Hindsko-český a Česko-hindský slovník.
Mezivládní dohodu o vědecko-technické a průmyslové spolupráci podepsalo Československo a Indie v Praze 30. května 1973. V jejím rámci vznikaly kooperační programy, které vymezovaly konkrétní oblasti spolupráce. Akademie věd ČR smluvně spolupracuje s Indickou národní vědeckou akademií (Indian National Science Academy, INSA) od roku 1986 a s Radou pro vědecký a průmyslový výzkum (Council of Scientific and Industrial Research of India, CSIR) od roku 1995. V obou případech jde o spolupráci v oborech, jimž se věnují ústavy I. a II. vědní oblasti. Společná témata existují v oblastech matematiky, fyziky, informatiky, věd o zemi, chemických věd, biologických, lékařských a biologicko-ekologických věd.

AV ČR také vede jednání, jejichž cílem je rozšířit spolupráci i na oblast humanitních a společenských věd, neboť společné jazykové kořeny, duchovní a umělecký odkaz minulých století a živelný rozvoj současných vzájemných vztahů k tomu vybízejí.

Indická národní vědecká akademie (INSA) je význačnou vědeckou institucí, která pěstuje vynikající výzkum univerzitního typu. Dalšími oblastmi působnosti jsou činnost publikační, pořádání diskusních platforem, konferencí atd. Zároveň plní roli prostředníka mezi vědeckou obcí a vládou, pro výkonnou moc zajišťuje odborné expertizy a výhledové studie či zprostředkovává kontakty vědců mimo Indickou republiku. Kromě toho se zaměřuje i na podporu mladých vědeckých pracovníků. INSA vznikla v Kalkatě v roce 1935 spojením badatelských aktivit několika vědeckých a výzkumných organizací. Původně se jmenovala National Institute of Sciences of India (NISI) a prvořadou úlohu v ní sehrála asociace Indian Science Congress Association (ISCA). Strukturou a posláním vycházela z učené společnosti typu londýnské The Royal Society. Jejím prvním předsedou byl sir Lewis Leigh Fermor. V říjnu 1945 uznala vláda NISI hlavní organizací reprezentující indickou vědeckou obec ve všech vědních oblastech. Když bylo v roce 1946 sídlo nové organizace přeneseno do New Delhi, vláda začala ze státního rozpočtu financovat její aktivity (granty na mobilitu, ediční činnost, výzkumná stipendia a granty podporující publikační činnost ostatních vědeckých společností). Grant pro výstavbu sídla NISI poskytla vláda v roce 1948. Základní kámen slavnostně položil tehdejší předseda Rady ministrů Pt. Jawaharlal Nehru. Do současného sídla se kancelář NISI přestěhovala v roce 1951. Dnešní název získala Indická národní vědecká akademie v roce 1970.

Rada pro vědecký a průmyslový výzkum (CSIR) je hlavní průmyslovou výzkumně-vývojovou organizací v Indii, která vznikla roku 1942 usnesením tehdejšího Centrálního legislativního sněmu. Ačkoli je autonomní nevládní organizací, jejímž cílem je podporovat a posilovat průmyslovou konkurenceschopnost, budovat vědecko-technologické základny pro strategické sektory národní ekonomiky a zajišťovat pokrok v oblasti základního výzkumu, je personálně provázaná se státním sektorem. Prezidentem CSIR je ministerský předseda dr. Manmohan Singh, generálním ředitelem genetik prof. Samir K. Brahmachari, který je zároveň sekretářem vládního oddělení vědeckého a průmyslového výzkumu. Samir K. Brahmachari stál také v čele delegace, jež v roce 2009 navštívila na pozvání AV ČR Českou republiku.
CSIR se svými 39 laboratořemi a 50 regionálními stanicemi zaměstnává více než 20 000 pracovníků a disponuje rozpočtem přes čtyři miliardy rupií. Své iniciativy orientuje především na podporu a koordinaci základního a aplikovaného výzkumu, financování specifických výzkumných aktivit, vědecké zkoumání s dopadem na průmysl a obchod, financování badatelských stipendií, využití výsledků výzkumu pracovišť CSIR pro technologický pokrok země, podporu laboratoří, shromažďování a zpracování dat a zveřejňování vědeckých publikací. CSIR v současnosti zajišťuje výzkum ve většině vědeckých oborů a aktivně přistupuje k řešení nových výzev. Mezi aktuální aktivity patří:
• programy směřující k zajištění dostupné zdravotní péče pro všechny občany; zmiňme, že 11 ze 14 nově uvedených léků v Indii vzniklo v ústavech CSIR;
• maximální využití obnovitelných zdrojů energie ve všech oblastech života a vyvíjení strategií šetrných k životnímu prostředí (např. dopravní prostředky s motory s nulovou emisí CO₂, recyklace komunálních a civilizačních odpadů…);
• technologie a chemicko-ekologický výzkum, který zajistí stálý přístup ke zdrojům nezávadné vody (vědci na pracovištích CSIR např. vyvinuli osmotické membrány, jež umožňují odsolování poloslané vody);
• vývoj funkčních a netoxických materiálů;
• vývoj konstrukčních technologií a materiálů;
• program CSIR-800, který sleduje implementaci vědeckého pokroku do praxe.

Autorem CSIR-800 je již zmíněný Samir K. Brahmachari. Cílem programu je zlepšit životní podmínky obyvatel, a to hlavně z indického venkova. Snaží se stimulovat pokrok v zemědělství, nalézt řešení, jak využít komunální odpad, podporovat obnovitelné zdroje energie, zajistit dostupnou zdravotní péči, pitnou vodu a levné bydlení. V programovém prohlášení autor konstatuje, že „cesta, jíž se vydáváme, nebude lehká, ale Rada pro vědecký a průmyslový výzkum udělá vše pro realizaci nesplnitelného a světu ukáže, že věda a technologie dokáží změnit obraz země, darovat úsměv 800 milionům obyvatel a zažehnout naději na lepší budoucnost“.

ANDRZEJ MAGALA,
Referát zahraničí SSČ AV ČR, v. v. i.