Česky
Aula pražského Karolina se 28. března 2012 stala svědkem výjimečné události: Jednota českých matematiků a fyziků, která sdružuje na 2 800 vědců, vysokoškolských a středoškolských učitelů, studentů a dalších zájemců, oslavila 150 let nepřetržité, úspěšné činnosti.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Předseda AV ČR Jiří Drahoš zdůraznil význam JČMF pro matematickou a fyzikální gramotnost naší společnosti a ocenil i současnou aktivitu JČMF v debatách o organizací vědy; (zleva) prezidentka Evropské matematické společnosti Marta Sanz-Solé, předseda Jednoty Josef Kubát, předseda Jednoty slovenských matematiků a fyziků Martin Kalina, rektor ČVUT Václav Havlíček, místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková a další osobnosti.
Zasedání se zúčastnily význačné osobnosti vzdělání, vědy a politiky – prezident ČR Václav Klaus, rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl, rektor Českého vysokého učení technického Václav Havlíček, předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš, prezidentka Evropské matematické společnosti Marta Sanz-Solé, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková, předseda Jednoty slovenských matematiků a fyziků Martin Kalina a děkan Matematicko-fyzikální fakulty UK Zdeněk Němeček. Uskutečnila se také tisková konference, jež se věnovala aktuálním problémům výuky matematiky a fyziky, a panelová diskuse na žhavé otázky státních maturit z matematiky. Slavnostní den zakončil koncert v Betlémské kapli. Věru, bylo co oslavovat.
Po úvodních projevech zahrála na violu Petra Feistauerová dvě skladby svého otce Miloslava Feistauera, dlouholetého člena JČMF.
Jednota českých matematiků a fyziků patří k nejstarším učeným společnostem nejen na území České republiky, ale i ve střední Evropě. O její zrod se zasloužila čtveřice studentů Filozofické fakulty pražské univerzity Gabriel Blažek, Josef Finger, Josef Laun a Josef Rudolf Vaňaus, kteří se v roce 1861 rozhodli založit Spolek pro volné přednášky z mathematiky a fysiky s cílem podporovat vědecké snahy v matematice a fyzice, přispívat ke zlepšování výuky těchto předmětů a k přípravě středoškolských učitelů. Spolek, který získal 8. března 1862 oficiální povolení od státních úřadů, sídlil v Praze, zasedal každý týden v matematickém sále v Klementinu a od počátku vyvíjel pozoruhodnou aktivitu. Na program schůzek se dostaly přednášky, odborné diskuse i běžná spolková agenda. Přednášky se zpočátku konaly německy, ale již od roku 1864 převažovala čeština. Spolek brzy získal podporu univerzitních profesorů a vyučujících; například Jakub Filip Kulik Spolku v závěti věnoval velkou část své matematické knihovny, Ernst Mach poskytl posluchárnu pro pořádání schůzí a laboratoř pro konání fyzikálních pokusů a Wilhelm Matzka se stal „ochráncem“ Spolku. V květnu 1869, po zrušení výjimečného stavu, Spolek přepracoval své stanovy a přijal název Jednota českých mathematiků.
V roce 1872 přijala Jednota významné rozhodnutí, že bude vydávat vlastní časopis nazvaný Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, který prezentoval odborné, vzdělávací, didaktické a informativní články. O rok později začala Jednota vydávat středoškolské učebnice matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie.
Rozmach v podmínkách nového státu
Jednota představovala na počátku 20. století hlavní středisko matematiky a fyziky v českých zemích. V roce 1912 změnila název na Jednotu českých mathematiků a fysiků a v následujícím roce založila v Brně první mimopražskou pobočku. Po vzniku Československé republiky se stala respektovaným partnerem vlády a svými návrhy na zlepšení výuky začala sehrávat významnou roli v rozvoji matematiky a fyziky v naší zemi; od roku 1921 pod názvem Jednota československých matematiků a fyziků.
Již v roce 1919 získala státní licenci pro vydávání a prodej knih, založila vlastní nakladatelství a stala se prakticky jediným uznávaným vydavatelem učebnic pro střední a vysoké školy, odborných knih a časopisů v oblastech matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie. Když se nakladatelství v roce 1933 sloučilo s nakladatelstvím Prometheus horních a důlních inženýrů, vzniklo významné středisko pro vydávání matematické, fyzikální a technické literatury. Vydavatelství a tiskárna sídlily v budově, která je dnes součástí areálu Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR. Vysoce specializovaná tiskárna schopná perfektně sázet odborné texty se složitými matematickými výrazy naštěstí fungovala i po znárodnění až do privatizace na začátku 90. let 20. století.
Chloubou Jednoty byla její knihovna. Ze základu tvořeného Kulikovým darem byla díky bohaté výměně časopisů a monografií se zahraničními i domácími společnostmi, pomocí nákupů a dalších darů postupně vybudována nejrozsáhlejší matematicko-fyzikální knihovna v tehdejším Československu.
Hospodářský úspěch, který vyplynul z vydavatelské činnosti a výroby přístrojů a pomůcek, umožnil Jednotě pořídit vlastní dům v Žitné ulici a v letech 1937 až 1938 jej doplnit o velkorysou novostavbu, do níž umístila mj. knihkupectví a firmu Fysma vyrábějící vědecké a učební přístroje. Období prosperity i plány na výstavbu druhé budovy na místě starého uličního traktu přetrhla 2. světová válka. Po uzavření českých vysokých škol nacisty a snížení počtu studijních míst na českých středních školách se Jednota stala jedním z ostrůvků studia a vědy. Pomáhala nadaným studentům, zprostředkovávala informace o vývoji matematiky a fyziky v zahraničí, pořádala přednášky a kurzy, vydávala učebnice, monografie a do roku 1942 také Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, než jeho vydávání zakázali nacisté. V posledních číslech časopisu ještě stihla uveřejnit „návody ke studiu vybraných vysokoškolských partií matematiky” určené čtenářům, kteří nemohli studovat na vysokých školách. Z prostorů Matematického ústavu UK na Karlově se do domu v Žitné ulici musela přestěhovat knihovna. Důležitým počinem ve válečném období bylo založení edice Cesta k vědění, v níž od roku 1940 vycházely povedené drobné knížky uvádějící čtenáře do různých partií matematiky, fyziky, chemie a některých technických disciplín.
Poválečná obnova a současnost
Ihned po válce Jednota obnovila vydavatelskou činnost a zapojila se do obnovy československého školství a vědy. Pokračovala ve vydávání Časopisu pro pěstování matematiky a edice Cesta k vědění, založila edici Brána k vědění a nový časopis Matematika ve škole, který uveřejňoval články zaměřené k výuce na základních školách. Příznivá tvůrčí atmosféra však netrvala dlouho. Po roce 1948 v rámci znárodňování přišla o své budovy, vydavatelství, knihovnu, knihkupectví a hospodářskou i politickou nezávislost. Valná hromada 11. dubna 1951 rozhodla, „aby knihovna Jednoty byla věnována státu pro účely Ústředního ústavu matematického, o němž předpokládáme, že bude součástí zřizované Československé akademie věd, s tím že zůstane i nadále přístupna členům Jednoty“. Cenná knihovna tak byla zachována pro matematiku stejně jako budovy, které se staly sídlem ústavu přejmenovaného na Matematický ústav ČSAV. Činnost Jednoty tím však byla v první polovině padesátých let prakticky paralyzována.
S politickým uvolňováním na přelomu padesátých a šedesátých let se zvýšila i aktivita Jednoty. V roce 1956 začala vydávat členský časopis Pokroky matematiky, fyziky a astronomie a o rok později Rozhledy matematicko-fyzikální zaměřené na středoškolské studenty a profesory, jimž byla určena i pozoruhodná více než šedesátisvazková edice Škola mladých matematiků, vydávaná ve spolupráci s dalšími institucemi. Zároveň narůstal počet členů Jednoty a zakládaly se další regionální pobočky.
V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se členové zapojovali do různých aktivit souvisejících s reformami a modernizací výuky, tvorbou osnov, metodik a učebnic pro základní a střední školy, účastnili se recenzních řízení a jednání o terminologických otázkách, přednášeli pro učitele z praxe atd. Mnoho těchto činností spadalo pouze pod Jednotu, některé se vázaly na Československou akademii věd, na Ministerstvo školství a kultury či Výzkumný ústav pedagogický. Jednota se stala oázou kolegiální nepolitické spolupráce ve prospěch vědy a vzdělávání a tuto roli si udržela až do roku 1989.
Federalizace státu se odrazila i v Jednotě, od níž se v roce 1968 oddělila Jednota slovenských matematiků a fyziků. Obě části však pokračovaly ve spolupráci, kterou nepřerušilo ani rozdělení státu v roce 1993.
Prohlubující se profesní specializace a rozšiřující se zahraniční spolupráce si vyžádala i nové vnitřní členění na čtyři odborné sekce, které v současnosti pracují pod názvy Česká matematická společnost, Česká fyzikální společnost, Společnost učitelů matematiky a Fyzikální pedagogická společnost. Jednota a její složky spolupracují se zahraničními partnery a reprezentují českou matematiku a fyziku v mezinárodních organizacích, jako je Mezinárodní matematická unie, Evropská matematická společnost, Americká matematická společnost nebo Evropská fyzikální společnost.
Známka vydaná ke 150. výročí Jednoty českých matematiků a fyziků
K nejvýznamnějším aktivitám Jednoty od počátku její existence patří práce s talenty. Z podnětu jejích členů se již v 19. století pořádaly soutěže pro studenty, začínající učitele a mladé vědce. V roce 1951 vznikla Matematická olympiáda, k níž v r. 1959 přibyla Fyzikální olympiáda. Obě soutěže Jednota organizačně a odborně zajišťuje, pořádá semináře pro úspěšné řešitele a připravuje českou reprezentaci pro mezinárodní olympiády. Členové Jednoty se podílejí na organizování mnoha dalších soutěží místního, celostátního i mezinárodního rozsahu včetně soutěží pro vysokoškoláky. Pravidelně udělované Ceny České matematické společnosti pro mladé matematiky a Ceny Milana Odehnala pro mladé fyziky podporují zájem studentů a mladých výzkumníků o vědeckou práci. Uvedené soutěže Jednota podporuje nejen nezměrným množstvím dobrovolné práce svých členů, ale v posledních letech je zachraňuje i vlastními prostředky vzhledem ke stále více omezované podpoře státu.
Jednota se snaží zvyšovat odbornou úroveň středoškolských učitelů, pro něž pořádá semináře, konference a diskuse, účastní se tvorby standardů, pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se vyjadřuje ke kvalitě nových učebnic matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie pro všechny typy středních i základních škol. Ve spolupráci s nakladatelstvím Prometheus, spol. s r. o., se podílí na vydávání učebnic a časopisu Matematika-Fyzika-Informatika určeného středoškolským učitelům.
Odborné pohledy svých členů se Jednota snaží uplatnit v diskusích o smyslu a podobě maturit. Svědčí o tom i veřejná debata k otázce státní maturity z matematiky uspořádaná v rámci oslav 28. března 2012. Její účastníci upozorňovali, že s masifikací středoškolského a vysokoškolského vzdělání a neustálými reformami bez jasné strategie se vytrácí význam a smysl maturit. Jelikož je matematika nedílnou součástí všeobecného vzdělání, měl by každý absolvent gymnázia prokázat její minimální znalosti, a to bez ohledu na to, v jakém oboru chce pokračovat na vysoké škole. Avšak povinná maturita z matematiky má být jen na určitých typech škol a její státní část má mít jen jednu úroveň obtížnosti. Pouhé úpravy formy maturitních zkoušek bez odpovídajících změn v systému vzdělávání studentů i učitelů mohou existující problémy jen prohloubit.
Slovo Jednota v názvu společnosti, které dnes může někomu znít poněkud starosvětsky, má více než symbolický význam. Právě spojení vědecké a pedagogické odbornosti a zkušenosti, posílené kolektivním členstvím fakult vysokých škol, vědeckých ústavů a více než stovky gymnázií, umožňuje uskutečňovat aktivity v takové šíři a poskytuje k tomu nezbytné odborné zázemí.
Další informace naleznete na http://www.jcmf.cz, v časopisech a jubilejních sbornících přístupných v České digitální matematické knihovně (viz http://dml.cz).
MARTINA BEČVÁŘOVÁ,
Ústav aplikované matematiky,
Fakulta dopravní ČVUT v Praze,
JIŘÍ RÁKOSNÍK,
Matematický ústav AV ČR, v. v. i.