Zcela univerzální mikroskop bohužel neexistuje. V případě, že jsou použité metody založeny na podobném principu, však nebývá problém zobrazení téhož vzorku operativně pozměnit dle potřeby. Většinou je však nezbytné přizpůsobit požadavkům na výstup už samotný odběr a zpracování vzorku, které se u různých zobrazovacích metod často značně liší.
Ukázková videa ilustrující různé techniky mikroskopického zobrazení najdete níže pod galerií obrázků.
Obrazové přílohy
Leeuwenhoekův mikroskop se skládá z čočky zasazené do otvoru v těle mikroskopu. Preparát je upevněn v držáku, který je součástí systému závitových tyčinek umožňujících stranový posun preparátu, ale i zaostřování jeho přibližováním nebo oddalováním. Foto: Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití
Anatomie mikroskopu: 1 – okuláry s možností přizpůsobení jejich vzájemné pozice vzdálenosti očí pozorovatele; 2 – objektivy na otočném zařízení umožňující jejich pohodlné střídání; 3 – stolek, na nějž se do kovového držáku upíná podložní sklíčko s pozorovaným preparátem; 4 – kondenzor, jehož součástí je i kondenzorová (aperturní) clona využívaná k regulaci kontrastu. Ze spodní strany je kondenzor přizpůsobený k možnému upevnění přídavného zařízení pro fázový kontrast nebo temné pole. Na opačné straně mikroskopu (není zobrazeno) se nachází šroub, umožňující vertikální pohyb kondenzoru v optické soustavě pro nastavení Köhlerova osvětlení; 5 – Polní irisová clona vymezující průměr světelného toku šířícího se od zdroje světla (6); 7 – šrouby pro křížový posun preparátu po preparátovém stolku; 8 – velký makrošroub pro zběžné ostření a malý mikrošroub pro jemné doostřování; 9 – regulace intenzity osvětlení; 10 – zapínání zdroje světla; 11 – tělo mikroskopu nesoucí výše jmenované součásti a ukrývající navíc i osvětlovací a regulační elektroniku. Foto J. Bulantová
Jedno z možných konstrukčních řešení profesionálního stínítka s držákem pro vyvolání efektu temného pole u základních školních mikroskopů. Plochá destička s neprůhledným středovým terčíkem je vložena do držáku a společně jsou obě součásti zacvaknuty zespodu do kondenzoru. Efekt se dostaví po otevření kondenzorové clony a správném vertikálním nastavení kondenzoru. Foto J. Bulantová
Mince umístěná na zdroji světla k dosažení efektu temného pole. Používá se obvykle u mikroskopů, jejichž kondenzor neumožňuje upevnění stínítka. Vertikálním posunem kondenzoru (pokud je možný) a volbou správného průměru mince však lze u většiny mikroskopů docílit podobného, i když často ne tak efektního optického jevu jako v případě komerčně dodávaných clon. Foto J. Bulantová
Schéma vybavení mikroskopu pro pozorování objektů v reliéfním kontrastu: nahoře modulátor s různou propustností pro světlo (0 %, 15 % a 100 %) umístěný v objektivu (většinou s označením RC), dole nástavec s asymetrickou štěrbinou umístěný v kondenzoru. Z archivu autorů
Obrovský přínos konfokálních mikroskopů spočívá v jejich schopnosti snímat signál pouze z jediné roviny ostrosti bez rušivých vlivů rozostřených sousedních rovin. Složením nasnímaných rovin z různých úrovní osy z pak získáme prostorový model objektu. V tomto případě jím byla přední část těla larvy motolice Trichobilharzia regenti – cerkárie s fluorescenčně označenou svalovinou. Video složené z řezů na obr. najdete na webové stránce Živy. Foto J. Bulantová
Pro zobrazení rozložení tegumentálních trnů na povrchu těla motolic je ideální využít skenovací elektronový mikroskop (SEM). Na snímku zástupce čeledi Echinostomatidae s množstvím trnů na břišní straně a s jednoduchým věncem trnů v „límci“ kolem ústní přísavky. SEM, dodatečně kolorováno. Foto J. Bulantová
Pro zobrazení rozložení tegumentálních trnů na povrchu těla motolic je ideální využít skenovací elektronový mikroskop (SEM). Na snímku zástupce čeledi Echinostomatidae s množstvím trnů na břišní straně a s jednoduchým věncem trnů v „límci“ kolem ústní přísavky. SEM, dodatečně kolorováno. Foto J. Bulantová
Videa
Ukázková videa ilustrují různé techniky mikroskopického zobrazení.
Videosekvence seskládaná z jednotlivých optických řezů nasnímaných v konfokálním mikroskopu zachycuje přední část těla larvy motolice (cerkárie) Trichobilharzia regenti s fluorescenčně označenou svalovinou. Na povrchu je viditelná kompaktní vrstva okružní a podélné svaloviny, pod ní se nachází skupiny snopců šikmé svaloviny. Nejmohutnější svaly složitě uspořádaného hlavového orgánu odhalují až snímky z vnitřních vrstev zkoumaného parazita. Orig. J. Bulantová
Přední část těla larvy motolice (cerkárie) Trichobilharzia regenti zobrazená pomocí Nomarského konrastu, v němž lze měnit barevnost i plasticitu výsledného obrazu. Orig. J. Bulantová
Fázový kontrast je ideální pro pozorování drobných nebarevných objektů, v tomto případě pohybujících se měňavek Naegleria gruberi. Použitím této techniky lze dosáhnout tmavého pozadí s výraznými světelnými efekty okolo pozorovaného objektu a kontrastními konturami, umožňujícími rozlišit například jednotlivé organely (vakuoly, jádro, jadérko). Orig. J. Bulantová
Až do neděle 17. listopadu probíhá Týden vědy a techniky Akademie věd ČR 2019 s podtitulem Věda, svoboda, odpovědnost. Hlavním tématem jsou globální hrozby, jako jsou klimatické změny nebo přírodní katastrofy, o víkendu program doplní téma 30. výročí sametové revoluce.
Cena ročního předplatného od čísla 1/2019 je 354 Kč za šest čísel Živy (tedy 59 Kč za jedno číslo).
Dvouleté předplatné je zrušeno.
Zjistěte, jak si předplatit časopis Živa.
Co je to Živa?
Časopis Živa je populárně vědecký časopis přinášející příspěvky z biologických oborů a zvláštní rubriku věnovanou výuce biologie se zaměřením na nejnovější poznatky.
Navazuje na odkaz svého zakladatele Jana Evangelisty Purkyně. Poslední řada vychází nepřetržitě od roku 1953.
