Slovanský ústav se představil v Moskvě

Slovanský ústav AV ČR dostal v březnu tohoto roku příležitost, aby v nové budově prestižní ruské badatelské instituce nazvané Biblioteka-Fond „Russkoje zaruběžje“, umístěné v centru Moskvy přímo proti známému divadlu „Na Tagance“, představil širší ruské akademické a kulturní veřejnosti svou činnost. Tato instituce, jejímiž zřizovateli jsou Fond Alexandra Solženicyna ve Švýcarsku, nakladatelství YMCA Press v Paříži a vláda města Moskvy, si klade za cíl shromažďovat v co nejúplnějším rozsahu dokumentaci o dějinách a činnosti ruské emigrace jak v minulosti, tak i v současné době, podporovat bádání o ní a rozvíjet vydavatelskou činnost věnovanou této tématice, čemuž slouží i její vlastní nakladatelství „Russkij puť“.

Protože jedním z pracovních projektů Slovanského ústavu je i výzkum činnosti ruské emigrace v Československu v době mezi světovými válkami, projevilo vedení Biblioteky-Fondu „Russkoje zaruběžje“ zájem o spolupráci. Už před šesti lety přijel ředitel Fondu pan V. A. Moskvin společně s představitelem nakladatelství „YMCA Press“ profesorem N. A. Struvem a dvěma vedoucími činiteli města Moskvy na oficiální návštěvu do Prahy a přivezli pro knihovnu Slovanského ústavu a Slovanskou knihovnu při Národní knihovně ČR velkorysý knižní dar – několik set svazků ruské odborné i krásné literatury. Při této příležitosti byly také dohodnuty formy budoucí spolupráce obou institucí, ať už to měla být vzájemná výměna publikací, či práce na konkrétních badatelských projektech. Když jsme potom loni v létě navštívili právě dokončenou novou budovu Fondu v Moskvě, nabídl nám pan Moskvin, aby v ní Slovanský ústav představil svou činnost.

Tato nabídka měla hlubší opodstatnění. Slovanský ústav byl založen krátce po vzniku samostatného Československa z iniciativy prezidenta T. G. Masaryka s cílem napomáhat navazování kulturních i hospodářských styků nově vzniklého státu se slovanskými zeměmi a šířit znalosti o nich. V době mezi válkami byl Slovanský ústav veřejnoprávní učenou společností založenou přímo zákonem Parlamentu ČSR, jejíž členy jmenoval sám prezident. Byli to vesměs vědci těch nejzvučnějších jmen a kromě nich i významní umělci a národohospodáři. Spolu s Čechy byli členy ústavu i přední slavisté různých slovanských národností působící v ČSR, zvláště pak Rusové, kteří uprchli ze své vlasti po vítězství bolševické revoluce; za „dopisující členy“ byli vybráni i někteří ruští vědci působící v jiných státech. Celkem byli v letech 1928-1938 zvoleni za členy SÚ 52 vědci z řad ruské a ukrajinské emigrace a Praha byla díky tomu záhy označována jako „ruský Oxford“. Tito vědci se aktivně podíleli na činnosti Slovanského ústavu, ať už svými publikacemi, přednáškovou činností či pořádáním různých výstav, z nichž pozoruhodná byla především retrospektivní výstava ruského malířství 18. – 20. století v Clam-Gallasově paláci v roce 1935. Slovanský ústav zároveň spolupracoval s řadou institucí, jako např. Ruský zahraniční historický archiv, a zájmových organizací ruských emigrantů.

Na potřebu výzkumu kulturního odkazu ruské a ukrajinské emigrace poukázal už v roce 1969 vynikající český rusista profesor Z. Mathauser a sestavil pracovní skupinu, která se jím měla zabývat. Tehdejší vývoj poměrů v ČSAV však nebyl příznivý, a tak se tohoto úkolu ujal až Slovanský ústav po svém obnovení v roce 1992. Věnuje se mu zde sice jen malá pracovní skupina pod vedením L. Běloševské, ale výsledky, jichž během posledních let dosáhla, jsou vskutku pozoruhodné a vzbudily už zájem u četných badatelů nejen v Evropě, ale i v USA a Izraeli. Je proto pochopitelné, že instituce, která se ruskému exilu věnuje programově, projevila snahu s nimi seznámit i širší ruskou veřejnost.

Slovanský ústav se však při své prezentaci neomezil jen na tento úsek své činnosti, ale rozhodl se představit ji v plném rozsahu. Na zahajovací plenární zasedání, které se konalo 14. března t.r., byli pozváni ředitelé a vědečtí pracovníci pěti ústavů Ruské akademie věd, s nimiž SLÚ spolupracuje. Vedle nich zaplnili přednáškový sál i představitelé dalších moskevských kulturních institucí a univerzit. Záštitu nad celou akcí převzali první náměstek ministra zahraničí ČR pan Jaroslav Bašta, velvyslanec ČR v Ruské Federaci pan Miroslav Kostelka a předseda AV ČR prof. RNDr. V. Pačes, DrSc., který se jí sice nemohl osobně zúčastnit, ale v jehož zastoupení vystoupil na zahájení se zasvěceným úvodním projevem o stavu české slavistiky a postavení Slovanského ústavu v ní místopředseda AV ČR prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc. Ředitel Slovanského ústavu nastínil ve své přednášce složitou historii ústavu poznamenanou mimo jiné tím, že byl v minulosti dvakrát zrušen – v r. 1943 nacistickými okupanty a v r. 1963 z rozhodnutí stranických orgánů KSČ. Jeho pracovníci, byť po mnoho let rozptýlení do různých ústavů, jež navíc během let prošly několikerou reorganizací, přesto dokázali prací na vytýčených hlavních projektech (jakým byl např. unikátní Slovník jazyka staroslověnského) udržet kontinuitu bádání a dosáhli rovněž díky pochopení předsednictva Akademie jeho obnovení.

V následném projevu charakterizovala Mgr. L. Běloševská činnost ruských badatelů ve Slovanském ústavu v meziválečném období a výzkum, který v tomto směru jí vedená pracovní skupina rozvíjí. Její vystoupení bylo korunováno prezentací právě vydané rozsáhlé, bohatě komentované antologie díla mladých ruských básníků působících ve dvacátých až čtyřicátých letech v ČSR a sdružených v tvůrčí skupině Skit (Poustevna), kterou L. Běloševská sestavila a která vyšla v nakladatelství hostitelské instituce.

Pro větší názornost prezentace připravili pracovníci Slovanského ústavu výstavu dokumentující jeho dějiny a činnost v minulosti i v současnosti. Hostitelská organizace pro ni poskytla výstavní prostory hned ve třech podlažích, kde se našlo místo pro 92 výstavní panely a řadu vitrín s publikacemi prací dřívějších pracovníků ústavu i s jeho současnou produkcí. Úvodní částí výstavy byly panely znázorňující dějiny ústavu od jeho založení až do současnosti. Ve velké výstavní síni v přízemí se nacházely ucelené soubory věnované jednotlivým odvětvím činnosti ústavu – lingvistice a lexikografii s ukázkami postupu práce na Velkém česko-ruském slovníku, který nedávno vyšel v elektronické i knižní podobě; byzantologii a paleoslovenistice, kde byla mj. prezentována nejnovější edice česko-církevněslovanského překladu homilií Řehoře Velikého na evangelia; dialektologickému výzkumu a literárněvědnému bádání, jež bylo zejména v době mezi válkami spojeno se jmény velkých vědeckých osobností. Samostatná výstavní síň byla věnována nejvýznamnějším osobnostem a vybraným akcím ruské emigrace v meziválečném Československu. Výstavu poutavě doplnily kopie několika nejzajímavějších obrazů ruských malířů z někdejší bohaté obrazové sbírky Slovanského ústavu, která je dnes v důsledku neblahých reorganizací, jež ústav v minulosti postihly, rozptýlena do různých institucí.

Následující den prezentace byl věnován čtyřem kulatým stolům zaměřeným na problematiku, na níž vědečtí pracovníci SLÚ spolupracují s kolegy v ústavech Ruské akademie věd. Zájem o ně byl překvapivě veliký a ukázal nejen vysokou odbornou úroveň dosavadní spolupráce, ale i možnosti jejího dalšího rozvíjení do budoucna.

Ohlas celé prezentace byl nad očekávání pozitivní, a to nejen u odborné veřejnosti. Pořad o ní a záběry z výstavy vysílal kulturní okruh ruské státní televize a byly jí věnovány i zprávy v denním tisku a v rozhlasu.