ročník 14, číslo 2/2013: Otevřené hranice sexualit

editorský kolektiv: Zdeněk Sloboda a Dagmar Marková

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

na otázku proč a jestli vůbec problematizovat hranice sexualit v rámci tohoto čísla se nabízí hned několik odpovědí. Zaprvé, tato oblast je v rámci sociálních věd spíše přehlížena. Zadruhé, ač tomu je i jinde, přece jen jsou sexuality v našem prostoru Česka a Slovenska specificky sevřeny církevními ideologiemi a ve vědeckém diskursu terminologickými, teoretickými i výzkumnými hranicemi, které jí vystavěly za poslední desetiletí především sexuologie a biologie.

Dílčí charakteristiky českého sexuologického diskursu kolem sexualit v jednom z nedávných čísel tohoto časopisu tematizovaly již Kateřina Lišková a Věra Sokolová. Ideologická a normativní intervence církve (především té katolické) do této oblasti je zřejmá z aktuálního vývoje na Slovensku, kde desetitisíce lidí pochodovaly „za život“ a někteří zdůrazňovali, že interrupce je nepřípustná i při ohrožení života ženy. „Pro-life“ aktivista Tomáš Kováčik otevřeně deklaruje, že znásilněné ženě by možná donošení plodu dodalo životního smyslu. Katoličtí představitelé podporují přednášky Gabriele Kuby o „gender ideologii“, která je podle autorky základem pro ničení polarity mezi muži a ženami a která je pouze v zájmu homosexuálů, jimž jde o „manželství“ gayů a leseb. Šíří se proto obavy z juvenilní justice, která vytrhává děti z „přirozeného“ prostředí (heterosexuální) rodiny a dává je LGBT osobám, pedofilům apod. Na Slovensku narůstá morální panika o rozpadu „tradiční rodiny“ a všeobecněji o (sexuálním) úpadku civilizace, včetně ohrožení křesťanských hodnot. Rozšiřují se vědecky nepodložené informace a ideologizované pohledy, které vyostřují situaci na Slovensku. Podobné ideologické boje lze ale najít i v Polsku nebo se silnou pravicově extremistickou příchutí v Maďarsku.

A právě kvůli této společensky napjaté situaci bylo záměrem tohoto čísla otevřít hranice sexualit sociálněkritické a sociálněkonstruktivistické reflexi – i proto pojem „sexuality“ používáme v množném čísle. Jde nám o zdůraznění mnohosti podob, praktik, způsobů prožívání nebo konceptualizací, jakých mohou sexuality v současném světě a specificky v našem prostoru nabývat. Z tohoto důvodu nás velice těší, že číslo, které držíte v ruce, rozsáhlé a komplexní téma sexualit přináší v individuálních a společenských souvislostech a představuje jak tematickou, tak disciplinární a v obsahu i žánrovou pestrost.

Vstupním textem je článek Jonathana Neda Katze „Vynález heterosexuality“ (přeložený Věrou Sokolovou), který sice vyšel již v 80. letech minulého století, ale jeho analytická reflexe pole sexualit je aktuální stále a patří do kategorie „musím si přečíst, než zemřu“. Tři původní tematické stati se i v rámci sociálněvědních studií sexualit dají vnímat jako stojící mimo hlavní proud. Radka Janebová, Tereza Břízová a Ivana Velčovská otevírají hranice sociální práce. Dávají hlas zkušenosti gay a lesbických rodičů se sociálními pracovníky a pracovnicemi a odkrývají tak možné opresivní praktiky a situace vyskytující se v sociální práci. Téma je aktuální vzhledem k současným českým snahám o legislativní umožnění osvojení dětí žijících ve stejnopohlavních partnerstvích nebiologickým rodičem. Počet takových rodin, s nimiž sociální práce může přijít do styku, se již dnes odhaduje na stovky (statistiky Českého statistického úřadu z října 2013 hovoří o 879 dětech v domácnostech stejnopohlavních párů) a bude jistě stoupat. Michal Pitoňák se pohybuje na hranici i za hranicemi sociální geografie ve své konceptualizaci queerovosti a heteronormativity prostorů kolem nás. Ty chápe především jako diskursivní prostory konstituující a disciplinující naši genderovou a sexuální identitu, v nichž se my všichni (a pro něj výzkumně neheterosexuální jedinci) pohybujeme. V posledním tematickém příspěvku Hana Porkertová otevírá hranice postmoderní teorie. V textu se diskutuje o návratu matérie do dematerializovaného genderovaného a sexuálního těla. Připojuje se tak ke kritice dominantních genderových postmoderních teorií a ukazuje možnost reflexe tělesnosti a prožívání vlastního biologického těla i v kontextu postmoderního uvažování.

Podél hranic sexualit se pohybují i další texty čísla. V knižních recenzích Blanka Nyklová queeruje feminismus, Ivan Lukšík rekonstruuje sexuální morálku, Eva Chlumská osvětluje kontury queer vizibility v post-socialistických zemích, Jan Seidl se Zdeňkem Slobodou dekonstruují podoby české maskulinity a Jiří Procházka se vydává na procházku historií a současností osob milujících osoby stejného pohlaví. Ve zprávách Dagmar Marková a Gabriel Bianchi bilancují sedm ročníků mezinárodní vědecké konference Sexuality, která si předsevzala prolamovat tematické i oborové mantinely. Mezi osoby tzv. třetího pohlaví či dvojího ducha na festivalu Transgender Me se vydal Vítězslav Slíva. Analytické partnerství populární kultury a sexuality sledoval na konferenci v Turku Zdeněk Sloboda. Dagmar Marková a Katarína Glosová se zúčastnily konference o sexuální agresi a viktimizaci mezi mladými lidmi, která se konala v Amsterdamu.

Téma čísla završuje dvojrozhovor, jemuž je věnována i fotografie Jany Štěpánové na titulní stránce – tedy takzvaným festivalům a průvodům hrdosti sexuálních menšin. Ty na západě otevřely hranice sexuálním sociálním hnutím a emancipaci již v 70. letech 20. století. U nás v Česku a na Slovensku přicházejí až 35 let poté, v každé ze zemí za jiných podmínek a v jiné podobě – v Česku po dosažení významných politických cílů jako komerční kulturní akce, na Slovensku za situace sílícího konzervatismu a katolizace jako apel na zachování a rozšíření určitých lidskoprávních hodnot. Jaká je osobní zkušenost, řekli Zdeňku Slobodovi ředitel pražského pochodu hrdosti Czeslaw Walek a ředitelka bratislavského pochodu hrdosti Romana Schlesinger.

Vedle tematických příspěvků otevírajících hranice sexualit najdete v tomto čísle GRPV i stať Radky Dudové postavenou jako diskusi o důchodové reformě, která v současnosti v Česku probíhá. Pozornost si rozhodně zaslouží recenze Romany Volejníčkové, která zpracovala obsáhlou a v českém a slovenském prostředí nové obzory otevírající antologii textů z oblasti tzv. studií postižení (disability studies), kterou sestavila Kateřina Kolářová. V rámci recenzí dále Lenka Formánková tematizuje nejisté vyhlídky feminismu, kterými se zabývá ve své knize Sylvia Walby. A nakonec si mezi zprávami můžete přečíst informace o konferenci Evropské sociologické asociace, která se kriticky zaměřila na současné rozličné společenské krize a proměny společnosti.

Závěrem bychom rádi poděkovali recenzentkám a recenzentům, kteří se také podíleli na vzniku tohoto čísla. Přejeme příjemné čtení, které snad i vám otevře nové hranice poznání tak, jak nám je otevřela zkušenost s editováním tohoto čísla.

Zdeněk Sloboda a Dagmar Marková

editor a editorka čísla