Zachování biologické rozmanitosti na všech třech základních úrovních (geny, druhy, ekosystémy) představuje od konce 80. let 20. století jedno z paradigmat ochrany přírody a krajiny. Z vědeckých kruhů se biodiverzita dostala i do nejrůznějších strategií, koncepčních dokumentů, projektů, programů i každodenní činnosti ochrany přírody, agendy řídících pracovníků i politiků a mezinárodního práva. Nejnovější analýzy naznačují, že změny globální biodiverzity, k nimž dochází v důsledku činnosti člověka, v historii lidstva dosud nevídané, se staly pro civilizaci hrozbou srovnatelnou s probíhajícími a očekávanými klimatickými změnami.
Since the late 1980s, biological diversity preservation at all its three levels (genes, species and ecosystems) has been one of the paradigms of nature conservation. From the academic community, biodiversity has become the subject of various policy activities, decision-making and international law and environmental diplomacy. The most recent analyses suggest that declines in global biodiversity at rates unprecedented in human history should be considered a threat to humans similar to current and projected climate change.
