English
Z iniciativy předsedkyně podvýboru pro sociálně pojistné systémy v rámci Výboru pro sociální politiku PS PČR Gabriely Peckové se 13. října 2011 uskutečnil v Poslanecké sněmovně seminář Mezigenerační solidarita. Gabriela Pecková v úvodu připomněla problémy, s nimiž se setkává vnímání stáří v současné české společnosti, a zmínila například otázku chybějícího vícegeneračního bydlení a tím odpadávající možnost předávání zkušeností a životních a morálních vzorů a hodnot, které jsou důležité pro harmonický osobnostní rozvoj.
Foto: Arcjiv HÚ AV ČR
Seminář pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové (vlevo) uspořádala poslankyně Gabriela Pecková.
Politické elity by měly tyto otázky více reflektovat, protože společenské a sociální výzvy související s nepříznivým demografickým vývojem stojí před celou západní civilizací. Důležitost diskuse k těmto tématům v parlamentu podtrhla také předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová, která nad seminářem převzala záštitu.
V prvním z referátů se Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR zaměřil zejména na otázky související s vytvářením generačního napětí, které se projevovalo v moderní době. V období po první světové válce se mladá generace vyznačovala skepsí vůči různým podobám a vlivům moderny a ostře se vůči ní vymezovala jak v názorové, tak i politické rovině. V meziválečné době vedly konflikty k participaci mladých na utváření pravicových autoritativních hnutí, v době po roce 1945 k podpoře levicového radikalismu. Rovněž nyní se stáváme svědky změn evropského společenského paradigmatu, které mohou vést k rozkolísání sociální stability i mezigenerační solidarity.
Helena Haškovcová z Fakulty humanitních studií UK, která se mj. zabývá zkoumáním fenoménu stáří, hovořila v následujícím příspěvku o historických souvislostech sociální péče o seniory. Jako příklad uvedla výstavbu Masarykových domovů v Krči na sklonku 20. let, které patřily k nejmodernějším zařízením v tehdejší Evropě a staly se příkladem symbiózy badatelské práce s konkrétní sociální praxí. Dále se zabývala obecnějším zamyšlením nad rámci mezigeneračních vztahů a proměn chápání rodiny. Připomněla mnohé problémy ovlivňující rodinné soužití, jakými jsou například výrazně převažující ekonomické hledisko při hodnocení společenského úspěchu, útěk od rodinné k profesní sféře či absentující komunikace mezi členy rodiny. Zkušenost z domácí hospicové péče v kontextu dnešních proměn mezilidských vztahů zprostředkovala Martina Špinková z občanského sdružení Cesta domů. Podnětný vhled do nynějších proměn vztahů mezi starší a mladší generací v Japonsku poskytl ředitel Ústavu Dálného východu FF UK Jan Sýkora, který v této zemi dlouhodobě žil a poznával tamní mentalitu i charakteristiku společnosti. Další z vystupujících, známý podnikatel v oblasti cestovního ruchu Tomio Okamura se věnoval zejména potřebě upevnění pozitivní hodnotové zakotvenosti už v dětském věku. Seminář ukončila poslankyně Helena Langšádlová příspěvkem o mezigenerační solidaritě v rodině.
Závěrem lze říci, že konflikty pramenící z generačního soužití nelze zcela odstranit. Politici i společnost v západní Evropě ovšem v současné době čelí závažnému úkolu: předejít jejich vyostřování a udržet společenský systém stojící na solidaritě a vzájemném generačním respektu a toleranci. Z tohoto hlediska je důležité, že se debata začíná ve větší míře vést též u nás, jak dokládá i uspořádaný seminář.
JAROSLAV ŠEBEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.